Škola? Posvač počůranej venku. Nebuď sněhová vločka

Jak z dítěte nevychovat sněhovou vločku? Pošlete ho na základní školu, kde ho donutí si sníst svačinu v půlce listopadu pěkně venku při 2 °C a mírném dešti. Že se vám z toho počůrá. A co jako?

Zdroj fotky: freepik.com

Moje guilty pleasure je chodit na různé internetové poradny. Jsou sice plné důchodců, narcistů, psychopatů a jiných divnolidí. Otázka s názvem Děti ve škole chodí svačit ven se zdá být celkem nevinná. To jeden tatínek popisuje, že jeho dcera na prvním stupni ZŠ musí chodit svačit ven. I v půlce listopadu, kdy je venku 2 °C a prší. Že prý se z toho dcera počůrává a do školy se tím pádem vůbec netěší. Táže se, jak má přesvědčit ředitele a učitelku, aby děti nenutily svačit venku.

Nemusím si přečíst ani jedno písmenko z odpovědí, abych předem uhádla, co přesně tam budou průměrní Češi asi tak psát. Rozhodně tam bude něco ve stylu: „Za našich mladých let jsme se do školy brodili 1,5 metry sněhu cestou, která vedla přes dvoje hory a troje lesy!“ anebo „Ty dnešní děti furt jen čumí do mobilů, vždyť jim to jen prospěje, když si na svačině pošmáknou venku na čerstvým vzduchu.“

No a co myslíte? Měli je tam! Někdo radí, že jestli je takový problém dceru pořádně oblíct. Další, že by měl tatínek nechat učitelku učitelovat, že takto se vychovávají sněhové vločky, které nastydnou hned, jak napadne první sníh. Mezi sofistikovanější moudra patří, že je problém v dceři, že by se neměla počůrávat, že s ní musí jít k lékaři a jedním dechem dodává, že na svačině venku není nic špatného. Názory průměrného inteligentního tvora završuje jeden za všechny: „Co bys řekl na Norsko, tam děcka chodí trénovat proboření do ledu na rybníce.“

Ano. Najdete tam i pár lidí, kteří naštěstí ještě nemají místo mozku z piva kostku. Ti oponují, že si jaksi nedovedou představit, jak děti ty svačiny venku v tomhle počasí praktikují. Logicky se tážou: „To svačí vestoje a v jedné ruce drží krabičku se svačinou a v druhé láhev s pitím? Mají tam stolky na odkládání? Sedí na studených a vlhkých lavičkách? Ani se nedivím, že se vaše dcerka počůrala (nejspíš zimou).“ Asi nejvíce sympatizuji s názorem, že jaksi není normální, aby se dítě z plnění povinné školní docházky počůrávalo a svačilo v takovým počasí venku. Že není běžný, co se tama děje a nejlepší bude ji dát na jinou školu.

Zdroj fotky: freepik.com

Přemýšlím, jaký bude svět, až umřou ti, kteří se odmítají identifikovat jako ty choulostivý sněhový vločky. U kterých rodiče oslavně vykonali tu záslužnou činnost, že je nechali počůrané svačit v 2° C uprostřed listopadu venku. Oni o sobě tvrdí, že se DÍKY tomu zocelili. Já tvrdím, že jsou KVŮLI tomu nebetyční tupci.

A co vy? Vy „všichni oceloví spartanští dospěláci“! Co byste řekli na novelu Zákoníků práce, která by nařizovala vašim šéfům a šéfkám vás vyhnat uprostřed zimy v povinné přestávce v práci na jídlo a oddech o délce 30 minut na oslizlou lavičku z celodenního mrholení? Ani to jídlo v mikrovlnce si neohřejete. Pěkně žužlat oschlej rohlík s Ramou a čtyřma plátkama Vysočiny. A u toho se zkuste laskavě nepočůrat, ani si jinak neznečistit svoje spodní prádlo. Ne. Opravdu byste si nepomohli výpovědí a změnou zaměstnavatele. Leda se dát na dráhu OSVČ, to je něco jako dovolit svým dětem odbýt si povinnou školní docházku na domácím vzdělávání. Až tehdy platí jediný: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“