Proč jsou všichni takoví ušlápnutí?

Procházím městem. Jedu šalinou. Vidím prázdné a sklopené pohledy. Nikdo mi nevydrží koukat do očí víc než pár vteřin. A já má v hlavě otázku, proč jsou všichni jako rohožky?

Zdroj fotky: freepik.com

Špinavá rohožka, o kterou si každej rád utře zasviněný boty. Tak mi připadá většina společnosti. Nedávno jsem se bavila se známým, který popisoval že rád kupuje tvrdé drahé sýry. Jak vám ukrojí kus z té velké homole. Ta homole má takovej tvrdý okraj a má to samozřejmě i pak výkrojek, co vždycky dostane. Lamentoval, že kvůli tomu okraji přichází na váze o plnohodnotný sýr. A ptal se mě, jestli a jak by se dal se ten tvrdý okraj zužitkovat.

Zdroj fotky: freepik.com

Já se rychle a efektivně zamyslela. Zatímco on přemýšlel pomalu a zatraceně neefektivně. Odvětila jsem mu, že když už si v sýrárně jakože poroučí, kolik sejra mu mají ukrojit, že by měl otevřít svoji hlásnou troubu uprostřed hlavy, aby mu ukrojili kusanec bez toho tvrdýho okraje. Že přece v obchodě lidi taky otrhávají z kedlubny, květáku nebo kukuřice nejedlý části (stonky, listy, apod.) a hází je tam do přepravek a někdy i na zem. Kdyby byli dostatečně asertivní, oloupou si klidně banán nebo mandarinku. Proč platit za něco, co se nedá sníst, když platím za váhu?

Submisivnější a přišlápější osůbky (včetně obchodu) budou jistě namítat, že cena se stanovuje za celý produkt včetně slupky, a to i bez předchozího výslovného upozornění. Obchod bude dále lamentovat, že tímto počínáním ničíte zboží. Pokud by zákazník tedy oloupal banán, nezaplatil za něj, pak je to jasný. Narušil integritu zboží, tj. by to zboží poškodil. To tady přeci nestrpíme! Ale von za ten oloupanej banán řádně zaplatí a odnese si ho domů.

Debata se známým dopadla tak, že se na mě obořil, že to tak v obchodě rozhodně nefunguje. Že jsem snad nikdy nebyla na nákupu v supermarketu. A v sýrárně to taky tak nefunguje. Tak jsem se ho zeptala, zda se v sýrárně zkusil vůbec někdy zeptat, takzvaně otevřít pusu a udělat „bú“. Po minutovém tichu z něj vypadlo, že: „Hmmm, nooo, emhm, nezkusil. By to stejně nemělo cenu, se na to ptát.“

Zdroj fotky: freepik.com

Když jsem se bavila o tomhle výtečníkovi s ostatními známými, tak většina z nich byla právě ti ušlapánci, rohožky, hadrový panenky a loutky... Zkrátka submisivové, kterým jde akorát tak pomlouvat ty, kterým to pálí rychleji a hlavně asertivněji. Naštěstí mě obklopují i soudnější jedinci. Jeden z nich mi doslova řekl:

Náhodou máš pravdu a tady v Čechách by se měli lidi naučit líp chovat. Sebevědoměji, i co se týká ohodnocení práce. Souhlasím s tebou!

PS: V Česku se bojíme si v sýrárně poručit, jak a kolik nám toho mají uříznout, aby nám milostivě prodali kus předraženýho zpuchlýho mlíka ve formě sýru za „tučný love“ s hromadou tvrdý nepoživatelný kůrky. Mezitím v USA? Nelíbilo se jim tam, při nákupu ementálu je v něm hromada děr. Kdo by platil za ten vzduch? Chtějí více materiálu a méně vzduchu, a proto ve svém standardu omezili velikost děr na polovinu. Tomu se, panečku, říká sebevědomá asertivita.