Mě se třeba náušnice nelíbí, vnímám je skoro stejně (negativně) jako jakýkoli jiný piercing. Mám za to, že celkem dost (ne nutně většina) holek je nosí hlavně proto že "stejně už mají na ně díru a nechávat jí prázdnou je divný".

Obecně mi přijde propichování uší bez souhlasu dotyčného stejně zvrácené, jako obřezávání nemluvňat.

Když se mě narodily dcery tak jsem velmi protestoval proti proděravění uší. Bohužel ženská část rodiny by mě asi ukamenovala, prostě je to tradice, udělat dítěti díru do ucha. Moje dcera ale svým dcerám uši neproděravěla, zastávala můj názor. S tím že jim v tom nikdo nebrání až budou mít 18 let.

Myslím, že od vás i od vaší dcery skvělý přístup.

Podle mne to pro mimino není o nic větší bolest, než třeba očkování, kterého si užije taky dost. Možná by ale rodiče měli to rozhodnutí nechat na dívce, ať si v budoucnu sama určí, jestli chce nosit náušnice a nechá si kvůli tomu propíchnout lalůčky (i když pak to asi bolí mnohem více).

Očkování slouží přímo k ochraně života a zdraví dítěte. Také to není nevratné poškození těla. K čemu přesně slouží díry v uších? Také mi není jasné, jak to, že pak to bolí mnohem více? Není to spíš tak, že mimina nemohou bolest popsat, tak máme pocit, že "je to jen chvilka" a "nic to přeci není"?

Na rozdíl od obřízky u židů tady není náboženský rozměr, ale žijeme v nějakém kulturním prostředí, kde je obvyklé, že dívky nosí náušnice. Schválně píšu obvyklé, nikoliv povinné. A stejně jako bych se zastal autorky článku, kdyby ji někdo kritizoval za její rozhodnutí to své dceři neudělat, tak se budu zastávat i těch ostatních, které právě ona kritizuje za to, že svým dcerám náušnice dají.

Co komu dává právo mluvit ostatním do jejich života, jejich rodiny, jejich dětí? Je vážně jeden přístup lepší než ten druhý? A kdo to posoudí? Kdo řekne, že té dívce třeba nebude ve školce smutno z toho, že ona jediná nemá náušnice?

Myslím, že matka vegetariánka, která odmítá dávat svým dětem maso, jim škodí víc. Ale ani tady to nebudu pranýřovat a hrát si na jediný sloup morálky a pravdy, a byť jsem o něčem vnitřně přesvědčen, tak uznávám právo na odlišný názor u ostatních.

Proč tohle autorka nedokáže? Proč nenapíše "Já své dceři náušnice dávat nebudu, dokud si o to sama neřekne, ale respektuji ostatní, že to mají jinak."? Proč místo toho se tváří jako poslední spravedlivá a ostatní jsou fuj fuj, protože to mají špatně?

Pokud by dceři náhodou smutno z toho, že nemá ve školce náušnice, bylo, může si kdykoli nechat uši propíchnout (a rovnou si i sama vybrat náušnice, které by se jí líbily).

Ale pokud náušnice nechce a uši má propíchunuté, nijak to zvrátit nemůže.

Není ten rozdíl zřejmý? O svém těle by si měl každý rozhodovat sám za sebe. Ať už jde o obřízku, piercing (včetně náušnic) nebo dietu. Samozřejmě jídlo na rozdíl od toho zbytku nepočká, než dítě nabyde rozumu, ale to už je odlišná problematika.

To je první krok k tomu být IN. Pak už jen OPT OUT.

To bych se nebál.

Naušnice jsou tradice.

Na LNK jsem si dovolil komentovat potetovaného chlapíka s kérkama a dostal jsem