Nastřelili jsme miminku náušnice. Protože je to naše dámička

Když se těhotná žena dozví, že čeká holčičku, tak první věc, která ji napadne, jsou náušnice. Prostřelit nebo píchnout uši novorozencům nebo batolatům ženského pohlaví je běžná věc, protože si na tu bolest nepamatují.

zdroj fotky: unsplash.com

Na Instagramu jsem nedávno narazila na reelsko jedné maminky. Andrea v něm s hrdostí oznamuje, že nechala své malé dceři propíchnout uši. Protože je to prý šetrnější než nastřelování. Dcera je ještě miminko, ale už je to prý dámička.

Ve videu taky zaznělo, že malou zákrok samozřejmě bolel. Nevadí. Andrea pronesla svoje moudro: „když je klidná maminka, je klidné i dítě“. Takže všechno v pořádku. Náušnice se už třpytí na ouškách. Miminko pláče, ale hlavně že máme doma malou parádnici.

Pod video jsem napsala komentář:

Tetování plánujete kdy? V roce? Nebo až v roce a půl? Pro dámičku raději kytičku na prdýlku, nebo srdíčko na ramínko? Propichávání kůže bolí, ale když nebude vystresovaná maminka, tak se není čeho bát.

Měl to být vtip. Jenže ono to tak daleko od reality není. Argument propichovačů uší miminům ženského pohlaví je pořád stejný: „Vždyť si to nebude pamatovat.“

zdroj fotky: freepik.com

Poněkud zvláštní logika. Když si dítě nebude něco pamatovat, znamená to, že je naprosto OK mu proděravět uši? Další klasika: „Holčičky musí nosit náušnice.“ Opravdu? Nebo jen potřebujeme, aby okolí na první pohled poznalo, že není kluk?

Pak je tu ještě ten zvláštní moment, kdy rodič rozhoduje o těle někoho jiného. Jen proto, že může. A dítě není v ohrožení života. Svět se nezhroutí kvůli jedněm nastřeleným náušnicím. Možná by taky nebylo od věci počkat pár let. Až si ta malá „dámička“ sama řekne, jestli chce nebo taky nechce mít díry v ušních lalůčkách. Také existují náušnice, které se na uši jen nacvakávají.

Protože mezi ozdobou a rozhodnutím o mrzačení cizího těla je docela tenká hranice. A u miminek ji překračujeme s až podezřelou lehkostí.