Děti zpět do školy. Rodiče pochodem vchod k pokladně

Září je za rohem. Školy rozdávají seznamy školních potřeb, obchody lákají na akce „Zpátky do školy“. Rodiče pak nakupují pracovní sešity, kufříky, kružítka a tempery. Jenže povinná je školní docházka, nikoli nákup školních potřeb.

zdroj: unsplash.com

Stačí v druhé půlce prázdnin nebo těsně před začátkem školního roku vejít do supermarketu a člověk může mít pocit, že škola začíná až po povinném nákupu školních potřeb. Seznamy, které rozdávají školy, jsou sáhodlouhé. Rodiče podle nich většinou nakupují bezmyšlenkovitě jednu položku za druhou.

Co když rodič žádné nové školní potřeby kupovat nechce?

zdroj: unsplash.com

Školský zákon (Zákon č. 561/2004 Sb.) stanovuje pro děti povinnou školní docházku po dobu devíti školních roků (§ 36). Zákonnému zástupci pak ukládá povinnost zajistit, aby dítě řádně docházelo do školy (§ 22 odst. 3 písm. a). Povinnou školní docházku lze za zákonných podmínek plnit také na individuálním vzděláváním (§ 41). Žádné z těchto ustanovení ale rodiči neukládá povinnost před začátkem školního roku nakoupit jakékoli školní potřeby.

Školský zákon v § 180 také říká:

(2) Obec (...) zajišťuje (...) výdaje vyplývající z naplňování rámcového vzdělávacího programu (...) výdaje na učebnice, učební pomůcky, kompenzační pomůcky a školní potřeby, na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a školských zařízení a kvalitou vzdělávání a školských služeb, a na obnovu technického zabezpečení školy nebo školského zařízení.

Pokud už má dítě doma použitelné školní potřeby, rozhodně to není důvod je automaticky nahrazovat novými. To, že škola rozdá seznam potřeb, ještě neznamená, že jde o zákonnou povinnost rodiče všechny uvedené položky zakoupit.

„Zpátky do školy“ je především vychytralý manipulativní marketingový tah obchodů. Nikoli zákonem či školou nařízená každoroční obměna vybavení pro děti.