Královny slev

Za královny slev jsou prý považovány převážně ženy středního věku (konkrétní věk po mně přece nemůžete chtít, že, ten si musíte domyslet), mající obvykle stabilní zaměstnání, jednoho partnera, dvě děti a zvíře (hej, o partnerovi už zmínka byla, tady máme na mysli třeba psa nebo tak něco). Potud tedy statistika.    

Tyto ženy jezdí průměrně jednou týdně (tipuju sobotu nebo neděli?) do nákupního centra doplnit zásoby pro rodinu. Ty, o kterých mluvím, stráví hodiny hledáním a skupováním všeho možného zboží typu 2 + 1 zdrarma nebo 3 za cenu 2 anebo při nákupu celého balení dárek na informacích zdarma. No nekupte to.

Když pak ta kvanta balíčků rovnají do lednice a do spižírny a někdy i do komory, moc si při tom pochvalují, jak dobře nakoupily. A hlavně - ušetřily! Náhodou, zkuste si dneska na něčem ušetřit, víte, jak je to těžké? Všechno se zdražuje, platy nerostou a ty vládní balíčky, co, škoda mluvit.

Za týden však to martýrium musí absolvovat znovu, schválně počítejte se mnou: jedna část výhodného nákupu už je v tahu (to víte, sedm tatranek v jednom balení, to je hned pryč). Další část vůbec nešlo zkonzumovat (ty, taťko,ten salám nějak smrdí, nezdá se ti, že má divnou barvu? Ani ten pes to nechce, člověče, já to radši vyhodím, co říkáš?). No a ten zbytek se schová do foroty, až budou zas zdražovat.

-

Nedávno jsem tak trochu omylem vyslechla jeden rozhovor. Byly dvě, lehce přes třicet (ty jo, já práskla ten věk!), ničím výjimečné, potkáváme takové denně a míjíme bez povšimnutí. Jedna s hranatým nosem (H) a druhá se špičatým nosem (Š):

Š: Ahoj, ahoj, to jsem ráda, že tě vidím. Zrovna jsem na tebe myslela, jak se máš?

H: Čau, ségra, jo, já tě taky ráda vidím.

Srdečně se objaly a daly si pusu na tvář.

Š: Co v tý nový práci, mi řekni, líbí se ti tam? Jaký to tam je? A co kolektiv, dobrý ?

H: Ále, docela dobrý, to víš, všude je něco. Ale asi mi nebudou stačit prachy, se obávám.

Š: Sis k tomu chtěla vzít ten úklid, ne?

H: No, jenže to mi nevyšlo nakonec.

Š: Aha, tak to je blbý, a co budeš dělat? Vono tě to teda neuklidní, ale já mám to samý, von mi vybrakoval účet a já teď nemám ani vindru, normálně do mínusu mě dostal.

H: Kecáš!

Š: No fakt. A víš, co já dělám? Já jsem královna slev normálně.

H: ???

Š: To nejdřív vždycky prolezu ty sekce v krámě, kde mají to zboží ve slevě, třeba i padesát procent, mám to už perfektně vymakaný. Musím si to ale pořádně propočítat, aby mi na to vyšly stravenky. A když mi dojdou, tak nežeru, teda skoro, něco jíst musím, že jo? Člověče, já bych si tak dala řízek někdy!

H: To já to mám lepší, jsem přímo u zdroje. Když holky dají něco do slevy, tak to hned beru. Taky ty okoralý zákusky si můžem vzít, tuhle tam byly čtyři indiány, dva jsem snědla k obědu a dva jsem vzala domů klukům. Ale bylo mi pak děsně blbě, jak jsem na to neměla chuť.

Š: Hm, tak to jsme na tom stejně. Mně je kolikrát taky blbě, ale spíš z hladu. A víš co? Mně to snad ani neva, už jsem si zvykla. Jsem královna slev, chachá!

H: (směje se) Tak to jsme dvě. Ale nějak to dopadne, ne?

Zasmály se a pokračovaly v rozhovoru. Už jsem je neposlouchala, jen jsem si je nenápadně prohlížela. Opravdu se ničím nelišily od ostatních, a přece byly jiné. Ať žijí královny!