Z deníčku Indie #3: Troubím - tak jedu já!

Divoká doprava, žádné předpisy - to není v JV Asii nic neobvyklého. Sama jsem si na vlastní kůži zažila i parádní indickou dopravu, která je nämlich to samé!

V běžném životě jsem celkem spořádaný řidič dodržující předpisy a pravidla, proto jsem první šok zažila, když jsme v roce 2014 přijeli na Bali. Doprava celkem, jak se říká, "na hulváta", každý si jezdí, jak chce a jak potřebuje, nijak se tu nedodržuje ani rychlost, ani semafory, natož přednost z prava. Po příjezdu do Indie o 2 roky později jsem zjistila, že indický styl jízdy je dosti podobný, ne-li horší. K autům, motorkám a skútrum, kterých je tu nejvíce, se přidávají rikši, rozkvrdlané autobusy, sem tam toulaví psi, občas se zde projde kráva či celé stádo, nebo stádo koz. Celý provoz je tak dotvářen zajímavou, místy až groteskní podívanou. To bych ale nebyla já, abych si to také nevyzkoušela.

A tak jsem si v destinaci Goa půjčila na 2 dny skútr. Ježdění vlevo není nic tak neobvyklého jako spíše rozbité silnice a betonové retardery, které nejsou skoro vidět. Jsou tedy místa, kde musíte jet pomalu, jinak nikdo neručí za vaše vozítko.

Troubení je nejdůležitější část jízdy. V podstatě se tím dává najevo: "Jsem za tebou a předjíždím... troubím... předjíždím... podjíždím... objíždím...", fantazii v jízdě v jednom pruhu se meze nekladou, dokonce tu potkáte i skútry v protisměru. Kolikrát troubíte jen na pozdrav, občas se navzájem troubíte s předjíždějícím, oba se pak smějete a on vám, vzdalujíc se, mává.

A tak si jedu po hlavní silnici zapojena do proudu dopravy, troubím, mám přednost, na kruhovém objezdu se nějak vyhnu, na křižovatce jede ten, kdo přijede jako první. No... se skútrem se tam vždy nějak vejdete. Jízdu si maximálně užívám a přemýšlím, jak je to super, ta volnost!

Občas není na škodu si zajezdit v divokém provozu bez předpisů, protože se nemusíte bát o svoji bezpečnost. Ano, čtete dobře! Tento provoz je skutečně bezpečný. Tím, jak zde nefungují předpisy a každý troubí a jezdí ze všech stran, každý účastník silničního provozu (a to včetně všech, i zvířat) je pozorný, ohleduplný a dívá se neustále okolo sebe. Vždy vám někdo zpomalí či zastaví, abyste mohli najet do silnice. Opravdu, je to paradox, ale je to tak. Zkrátka se zde nespoléhají jen na pravidla, ale na to, co vidí.