Z deníčku Indie #2: Cestování? To chce trpělivost!

Ne nadarmo je zde zavedený pojem „indický čas“. Znamená to, že když se řekne daný čas, spíše se tím myslí o pár hodin později. Při cestování se proto raději obrňte trpělivostí.

Jsem v Indii 3. den a už jsem dostala praktické školení o tom, jak zde funguje čas. Smluvená schůzka na 20.30 se konala ve 22.00, další měla proběhnout ve 14h – konala se v 17.30. A co se týče cestování, to je zde přímo zážitkem, a to se netýká jen času.

Rozhodla jsem se vycestovat z Pune do oblasti Goa. Známí mi sehnali lístek a já měla ve 21.30 odjíždět nočním autobusem. Místo toho, abych se na „nádraží“ trmácela rikšou, mi známý nabídl svezení. No, na skútru tu jezdí každý druhý. Naložili jsme cestovní tašku pod nohy řidiče, já sedla jako spolujezdec a vyjeli jsme. Ještě dodám, že helma tu moc populární není, spíše je to tak – jak sedneš, jedeš. A já sedla, v levé ruce mi visela taška s notebookem, v pravé jsem držela 2l láhev s vodou. Po 10 minutách mě vysadil na místním nádraží, což byla spíše rušná silnice s autobusy stavícími na obou stranách, vše nepřehledné. Musíte jen znát společnost, se kterou jedete, a pak už to nějak dopadne.

Když jsem se na místních informacích dopídila, jak že poznám můj autobus, čekala jsem….20 minut… jdu zpět a ptám se, kde že je autobus?! Načež mi dali číslo na řidiče, abych se zeptala. Tomu jsem se nedovolala. Naštěstí zde byl mladý kluk, který se rozhodl mi pomoci. Zavolal na 2 čísla a poté mi řekl, že autobus tu bude za 2 hodiny, že je „traffic“ (neboli dopravní ruch). Dodal, že on už též čeká hodinu. A poté ještě zmínil, že můj autobus bude stát na druhé straně ulice.

A tak jsem se vydala přejít – no, ani tolik se nebojíte, že vás srazí auto, jako spíš, že vás „sejme“ rikša či skútr.

Po asi hodinovém čekání najednou vidím autobus „Paulo“ na druhé straně. Opět běžím přes silnici – stejný proces. Řidič mi řekne, že tento autobus to není a že ten můj přijede na druhou stranu. No což… a tak čekám dál.

Při takovýchto chvílích máte spouuustu času na přemýšlení o životě, o všem možném a nezbývá nic jiného, než se opravdu „zastavit“ a věřit, že čekáte „na správném místě“ na autobus, který „přijede“. Je pak lepší si k tomu čekání zapálit cigaretu s myšlenkou a klidným srdcem – „No, nějak bylo a je líp…“

Autobus nakonec přijel v 0,30, tedy po 3 hodinách…