Ticho léčí… tak takhle to je!

Spoustu lidí vždy opakovalo „ohranou frázi“ - ticho léčí. Nikdy jsem přesně nerozuměla, co se tím ale myslí. Mám ale pocit, že tomu v poslední době přicházím na kloub.

Jak jsem popsala v předchozím článku (Cestování jako maximální forma inspirace), strávila jsem poslední, zejména 2 měsíce, spíše sama a na cestách, a tak jsem měla možnost opravdu důkladně, ačkoliv trochu „nezřízeně“, přemýšlet o svém životě. Často, především v Indii, kdy jsem se duševně léčila, jsem strávila noci téměř beze spánku, usínala jsem nad ránem, a to kvůli myšlenkám, které se „děly“ v mé hlavě a vytvářely sáhodlouhé a emocionální příběhy, zápletky. Vybavovaly se vzpomínky, které nabízely další formy nesmyslných, pravděpodobných řešení, jak „by to mohlo být jinak“.

Když jsem, nakonec úspěšně, prošla tímto procesem a hlava, srdce a duše se „uklidnily“, ticho, které do této doby zaplňovaly ony myšlenky, náhle přinášelo vnitřní pocit klidu, lásku, radost, tvoření, inspiraci. Začala jsem se těšit na chvíle, které strávím pouze sama, doma či na cestách, zavřena v tichu bez hluku v mé hlavě ani okolního světa. Již dlouho se mě držela myšlenka psát. Díky možnostem, kterých se mi dostalo a dostává, mi přicházejí, inspirace a já píšu. Inspirace přichází ve formě i nových tanečních nápadů či životních kariérních příležitostí. V tichu se totiž ponořím do úžasného života, který žiji, do snění a krásné, láskyplné energie, která může tvořit a léčit. Když pak vyjdu mezi lidi, říkají, že vypadám šťastně, že jsem se změnila, že mám jiskru v očích, že mám úplně jinou energii. Dobíjím se jak baterka, a to právě díky tomu, že svůj život držím pevně ve svých rukou a tvořím si ho každičký den.

Zkuste to také, můžu jen doporučit.