Vynikající příspěvek. Mám v širší rodině podobný případ, i když se udál v USA. Syn ovdovělé vzdálené příbuzné byt tzv. budižkničemu. Byl stále až do pěti do rána přilepený k počítači. Nový přítel oné příbuzné to nesnesl a kluka vyhnal, aby si vydělal nějaké peníze. Pracocal tedy v Mc. Donalds, ale stále byl až do noci přilepený k počítači. A ejhle v Mc. Donaldu se dal dohromady s dalšími budižkničemi, kteří byli přilepení k počítačům, dali dohromady firmu a ta vyhrála s nějakými softwhery nějaký nábor v Silicon Valley a vydělali dohromady milion dolarů. Takže, pokud není přilepen k drogám, tak počítač je fajn.

Pardon, reaguji pouze na to přilepení k počítači, ne na tu smutnou věc s podceňováním, to je samozřejmě jiný příběh, který diskutující správně posali.

Trochu zjednodušujete. Rodiče jsou tam dva. Matka by samozřejmě měla změnit svůj postoj k synovi a k mužům všeobecně, pokud je toho vůbec schopna, o čemž pochybuji. Ale je tu i otec, ten by se měl konečně pochlapit a začít fungovat jako vzor mužské role. Jedno bez druhého je marná ztráta času.

Přesný popis. A pak se divíte, že Petr začne třeba až dospěje a poměr sil se obrátí matku prostě mlátit. Mlátit za to jak se k nšmu lete chovala. A mlátíji potom až do hrobu.