Premium

Získejte všechny články
jen za 49 Kč/měsíc

Diskuse

O smrti

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

RS

Od mnoha lidí jsem už zaznamenal myšlenku, že smrt je pouze začátkem cesty.

0 0
možnosti
JL

Ano, jsou dva koncepty - jeden nevěří na posmrtný život (atheismus, buddhismus - ten ale jen zčásti, Tibeťani věří v reinkarnaci) a další náboženství předpokládají posmrtný život. Uklidňující je, že v okamžiku smrti se to rychle dovíme, kdo měl pravdu. Až na ateisty, ti se nedovědí nic.

0 0
možnosti
JL

Strach ze smrti je normální. Čtu si občas, co si píšou anglicky mluvící národy ve skupině Near-death experiences na FB - a každou chvíli tam někdo nový přijde a oznámí: "Strašně se bojím smrti, napište mi něco, jak to mám řešit." - Přitom v té skupině stovky lidí už napsaly, že po procesu umírání (NDE) a návratu se smrti většinou (nikoli všichni) nebojí a dokonce se na konec tady těší,protože prožili Tam je to lepší. Nechci nikomu radit, co se strachem ze smrti, je to instinkt - strach z neznáma -, ale když se člověk zaměří na duchovní stránku věci (Duch=Bůh), studuje, seznamuje se s názory, modlí se, medituje a nebo využívá další techniky na sebepochopení, pochopení smyslu lidské existence, sbeovládání, kontrolu myšlenek a emocí, strach se dá zvládat, alespoň ten zbytečný, předčasný. Asi je na čase, aby autorka začala.

0 0
možnosti
PC

Velmi pěkný článek, dnes mimořádně aktuální. Smrt je přirozenou součástí života, a kdo ji takto nevnímá, vlastně ani nežije.

R^V

0 0
možnosti
PD

Asi jinak tu hrozbu vnímá člověk při (možná naivním) vědomí, že jeho konec je ještě v nedohlednu a jinak člověk, který leží v hospicu a má před sebou týden, což je docela hrůza. Možná by ke komentáři byly nejkvalifikovanější sestry z těchto zařízení, kteří s tím denně pracují. Osobně nevím, jestli mám větší strach, jestli umřu z rodiny první já, nebo budu svědkem konce někoho z blízkých - utěšuji se tím, že jako nejstarší jsem na řadě já. Mým známým zemřel jediný syn, což bych už asi nerozchodil. Utěšuji se tím, že a) setkám se svými blízkými b) skončí sice to dobré tady, ale i to špatné, co si člověk táhne životem, c) moje duše může bloudit po světě, ale i vyrazit na nekonečné cesty do vesmíru d) třeba pro mne bude mít nejvyšší nějakou práci u něj v administrativě e) když bude hrozit nějaký obzvláště ošklivý konec, může to člověk vzít preventivně do vlastních rukou f) nakonec snad mě v tom hospicu narvou opiáty tak silně, že odejdu v rauši a to taky není k zahození.

Žijte blaze, milá paní.

0 0
možnosti
Foto

Ano, Veroniku znám z jejích článků o Krkavčí matce. Je fajn, že píše o věcech, které stojí za přemýšlení a které mohou mnohým pomoct, když se dostanou do podobných situací. Mám za to, že spolupracuje i se Svobodou učení, což je společenství lidí, kteří preferují svobodu při vzdělávání vlastních dětí.

2 0
možnosti
  • Počet článků 15
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4253x
Miluju řezané kytky, spoustu polštářků a teplé huňaté deky. A nyní nově, zato nejvíc na světě, svého syna. Hlavně když se směje. Nebo když spí.

 

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.