Jak jsem zase jednou začala cvičit

Tak jsem se zase jednou rozhodla začít dělat něco pro své zdraví. Nejprve jsem se několik měsíců odhodlávala zajít na jógu. Jednou mi do toho vlezlo kafe s kamarádkou, podruhé jsem musela na nákupy, potřetí jsem měla prostě jen hlad. Po několika marných pokusech a následných výčitkách jsem pochopila, že na jógu se opravdu nevypravím a se cvičením ásan jsem začala doma na koberci.

Nutno podotknout, že náš byt není zrovna velký a UŽ VŮBEC NE UKLIZENÝ. Když jsem se v pozici trojúhelníku vyhýbala židli zavalené hromadou oblečení a sušáku na prádlo, pochopila jsem, že na cvičení v NAŠEM bytě ještě nejsem dostatečně duševně vyrovnaná. A tak se mi v hlavě zrodil další nápad - běhání na páse.

Běhání bylo fajn. Sluchátka v uších, klídek, žádná velká honička. Jen ten podivný tlak v kolenou. Pod vlivem Jaroslava Duška jsem nabyla přesvědčení, že mi kolena chtějí cosi povědět. Nedávno jsem totiž sledovala Duši K, ve které Jaroslav vysvětloval problém bolavých kolenou nesprávnou obuví. „Zjistil jsem, že problémy který má spousta lidí s klouby, s kyčlí, s kolenem, se zádama, má z blbejch bot. Indiáni nosili kůži, která se dala pod chodidlo a to bylo všecko.“ A ze všeho nejzdravější je dle Duška chodit naboso.

Týden dva jsem začínající bolest přehlížela, ale nakonec jsem se přece jen rozhodla vyzkoušet to nejpřirozenější a údajně nejzdravější běhání – běhání na boso. Tedy ne na boso, ale v ponožkách. Odhodlaně jsem vyzula svoje najky s osmi centimetrovou podrážkou a po pár krocích a ranách do paty se začala snažit o jakési něžné přirozené našlapování. Chodidla pálila, koleno bolelo.

„Určitě to bude tím, že moje nohy si přirozenému sklonu dávno odvykly.“ Běžím dál, chodidla pálí už téměř neúnosně, v koleni píchá čím dál víc. Po třech kilometrech slézám z pásu a na nohy se nemůžu skoro postavit. Sundám si ponožky a koukám na tři červená spálená kola na pravém chodidle. Aha, takže to pálení nebylo z nezvyklých dopadů, nýbrž z toho, jak jsem si dřela nohy o ponožky. Koleno nemůžu narovnat ani ohnout a cestou domů belhám.

A tak si říkám, jestli by pro takové, jako jsem já, neměl Dušek ke svým přednáškám přikládat ještě návod k použití. Stálo by v něm něco jako: „Chůze a běh na boso je nejpřirozenější způsob pohybu. Zkoušejte na TRAVNATÉ LOUCE A NE NA BĚHACÍM PÁSE VE FITKU, VY BLBCI!“ V mém případě by bylo ještě zapotřebí dodat – „...A SUNDEJTE SI PONOŽKY, PROSÍM!“

A jaké jsou Vaše zkušenosti s heslem "sportem ku zdraví?"

Mějte se krásně a sportujte s rozumem.

KLára ♥