Z deníku pětatřicítky

18.12

Pochopila jsem prodavačky v obchodních centrech, které protestují proti nepřetržitému hraní koled, které je sužuje od poloviny listopadu až do Vánoc. Podobně se totiž cítím i já, protože moje dcera, která miluje zpěv, mi doma dopřává obdobný zážitek. Je prima, že je ve školce naučí tolik koled, to jistě. Některé umí nejen zazpívat, ale dokonce i pantomimicky ztvárnit. Jenže malá si je zamilovala natolik, že mně už při pouhém „Ježíšku, panáčku….“, vstávají vlasy na hlavě. Kam se hrabe ebonitová tyč. Snad to úderem Vánoc poleví, zbývá mi přežít zhruba týden.

Jelikož ale dnes odjela Dominika se svým tatínkem a novou tetou na oběd k babičce a dědovi, mohla jsem jít s mámou do kina, jak jsem si plánovala. Moji mámu dokázal vytáhnout do multikina, kde to v dnešní době tak příšerně řve a lidi se cpou, vyrušují a dělají neskutečnej bordel, jen Anděl Páně 2. Podle očekávání bylo natřískané parkoviště i celý obchoďák. Zlatá neděle, byl by div, kdyby to bylo jinak.

V kině jsme měly problémy s mojí elektronickou vstupenkou, protože jak se ukázalo, zaplatit z pohodlí domova on-line a nechat si zaslat lupeny v podobě sms je sice velmi nadčasové, nicméně nefunkční. Náctiletí brigádníci si nás tam mezi sebou zaskočeně předávali, až jsme málem ten film nestihly. Dopadlo to ale dobře. Nakonec se do vysílačky ozvala jakási hlavní manažerka ze zákulisí, dala té bezradné obsluze pokyn, že je vše ok a můžeme být vpuštěni.

Máma si neodpustila komentář, že: „Tyhle moderní výdobytky jsou úplně k ničemu.“, ale jakmile začal film, a manželé vedle nás, kteří si sem přišli vyloženě popovídat, jako kdyby se roky neviděli, zmlkli, už bylo dobře.

Anděl Páně 2 je skutečně příjemná, vlídná a jednoduše udělaná pohádka, kde je minimum triků, ale maximum romantických záběrů v kulisách Českého Krumlova. Skvělé herectví Trojana, Dvořáka a Polívky, kazí snad jen zbytečně moc celebrit mezi svatými a jméno Ondřej Gregor Brzobohatý v titulcích. Akorát finální zápletka s napospas ponechanou vnadnou Vicou Kerekes, kterou zachrání v samém závěru prodavač párků Dyk, mi vnukla myšlenku, že kdyby ta na dlažbu vyhozená švadlenka bez střechy nad hlavou nebyla mimořádně atraktivní, tak i s dcerkou regulérně chcípnou hlady někde v rohu špinavé ulice, je to všem jasný! Ten život vážně není fér.

Mé stanovisko k filmu je, že Anděl Páně 2 je krásný film. Žádná uječená přeplácaná Troškovina. Když se ale teď dívám na ČSFD a recenze lidí, skutečně chápu, proč to ti tvůrci nečtou. To se nedá.

Je pravidlo, že se má mnohem častěji potřebu nějak projevit ten, kdo je nespokojený. Tak to je i v businessu. Klasický nespokojený zákazník a marketingové pravidlo 3/13, kde platí, že se spokojený zákazník svěří třem, zatímco nespokojený třinácti. To je fakt. No a tak si v recenzích pod Anděl Páně 2 přečtete, že je to odpad, brak, amatérismus, kýč, primitivní humor a tak dále.

Nevím, co na to říct. I moje kniha Rok Patrika schytala pár velmi negativních recenzí, a sem tam se ještě stane, že nějaká přiletí. Naštěstí to je jen od laické veřejnosti, ale stejně. Tu první jsem velmi těžce nesla, a kdyby to šlo, tak za paní recenzentkou snad hned jedu, abych jí kulantně vysvětlila, že je úplně blbá, ale tyto recenze jsou zkrátka anonymní. Druhé jedovaté hodnocení taky ještě lehce bodlo, ale ty další, ty další sice čtu, ale neřeším. „Není na světě ten, kdo by se dokázal zavděčit lidem všem.“ Nevím, kdo to řekl, ale je to pravda pravdoucí. Důležité proto zůstává to, že já své práci věřím, stojím si za ní a to je rozhodující.

Co se týče Anděla Páně 2, Ivan Trojan na tiskovce při premiéře řekl, že pokud do kin přijde milion diváků, tak bude i trojka. No, takže kdo ví. Třeba bude i trojka. Stejně, nic lepšího jsem před Vánoci vidět nemohla. Navíc během našeho pobytu v kině krásně nasněžilo, a já z toho dostala chuť na vaječňák, který jsem si hned musela koupit ve večerce.

Nejsem si jistá, jestli ten rozkošný dvouletý chlapeček nezničitelné vietnamské dvojice, která má dnem i nocí otevřeno, někdy viděl Slunce, ale nakupuju tam nejradši. Nikdy tam totiž nikdo není a mají všechno.

A protože své dítě ještě stále nemám doma, jdu balit dárky, jíst vosí hnízda, jak se u nás říká „úlky", a balit dárky.

Dnes se na svojí večerní zdravotní dvacetiminutovku v podobě chůze kolem vesnice vyloženě těším. Sníh bude křupat pod nohama a světlo lamp odrážející se od ledových částic sněhových vloček vše magicky rozzáří. Závěje se budou blyštit, jako kdyby je někdo posypal flitry z plesových šatů. Bude to tak vánoční, jako nic jiného. No ne, že bych z toho bijáku byla nakonec patetická?

19.12

Tinder mi dnes nabídl jako "the best of" muže s přezdívkou Gumák, 35, který má na sobě plynovou masku a igelitový overal. Vyzývá všechny subinky, ať se přihlásí do služby. Nejsem žádný extra znalec sexuálních praktik, ale mám za to, že masky a oblečky si většinou berou právě ti S z dvojice S/M. Tak asi ne.

Na Tinder já chodím proto, neboť si tam píšu s jedním sympaťákem z Prahy. Má rád box, vojenskou techniku, děti a denně se jezdí starat o nemocnou babičku. Baví mě, protože se mu líbím. I on se mi líbí, ale nijak se nevášním. „Papír snese všechno“, se říkalo dřív, dnes to platí taky, akorát už se nejedná o papír, ale o internetový prostor.

Mimo jiné, tenhle sympatický neznámý pracuje jako IT manažer, a tak jsem se ho dnes ráno zeptala, jestli by mi neudělal školení ohledně Google nástrojů, jako Google Analytics, AdWords a jiné, protože je využívám pro svůj e-shop, ale pořád v nich tápu. Jeho odpověď byla: „Do googlu moc nedělám, ale rád pomůžu krásné ženě v nouzi.“ Hned jsem na to začala odepisovat: „Já, ale nejsem v nouzi, já jen potřebuju…a víte co, smazala jsem to. Muži nechtějí ženy, co si se vším poradí, co jsou emancipované. Smazala jsem to a napsala: „To je od tebe milé.“ a s mrkacím smajlíkem odeslala. Musím se pochválit.