Trocha toho sexu ženu nezabije

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

Když si Marta šla lehnout do postele, nikdy nevěděla, jakého Karla v ní najde. Za těch deset let, co spolu žili, si ověřila, že Karel má v sobě několik různých osobností. Nikdy se nedalo úplně jistě říct, který Karel vyleze z koupelny a lehne si vedle ní. Je pravda, že většinou to byl ten Karel, se kterým chodila každé ráno do úřadu. „Dalas budíka?“ řekl a sundal si své žluté brýle, „strašně mě bolí hlava...“

Karel první, jak si ho přezdívala, byl kliďas. Sama si ho upravila do takové podoby, aby jí to vyhovovalo. Bylo to pro život potřeba. Kdyby byl moc free, vůbec by se jí to nelíbilo. Oba dva pracovali na stavebním odboru a museli se chovat opatrně. Šlo o velké miliardové projekty na území hlavního města. Chtěla na tom víc participovat. Tento pojem používala její náměstkyně a Marta věděla, co znamená.

„Musíme víc participovat,“ řekla Karlovi.  

Karel vypadal, jako kdyby to nechápal. Když neměl brýle, strašně legračně mžoural. Vypadal jako čerstvě vyoraná myš. Občas byl i tak bezbranný, slabý a hypochondrický. Když řekl, že ho bolí hlava, Marta věděla, že dnes zůstane takový, jaký je, a nic s ním už nenadělá. Někdy jí to vyhovovalo, ale většinou jí to vadilo.    

„Prosím tě, to řekla náměstkyně?“

„No jo, všimla si tě.“

Karla to viditelně povzbudilo. Věděl, že když ten projekt zvládne podle představ šéfové, jejíž manžel měl stavební firmu, dostane určitě vyšší odměny. Navíc se mu náměstkyně líbila. Měla malý pevný zadeček, který nosila v těsných sukních. Byla postarší, ale sálala z ní neskutečná energie ženy ve vysoké funkci.

„Hmm,“ řekl a pohladil Martu po zadku.   

Probudil se v něm Karel druhý. Toho měla Marta radši, nebyl tak nudný, i když byl průhledný. Začal tím, že jí zlíbal nohy. Vůbec by mu nevadilo, kdyby dělala chvíli drahoty. A ještě lepší bylo, když neměla oholené nohy, což ho ponižovalo. Jako kdyby jí za to nestál. A on si musel její přízeň zasloužit tím, že jí posluhoval.

„Ty jsi mazlík, viď?“

Karel dělal, co jí na očích viděl. Oholil jí kůži na nohách a pak je zlíbal už bez chloupků. Byl to takový jejich postelový rituál. Chtěl být pro ni ten, který všechno zařídí. Aby se cítila dobře, aby jí bylo bezva. Aby se měla jako v bavlnce. Namasíroval jí záda. Pak jí zlíbal pupík. Přinesl jí decku vína a olivy z lednice.

„Co bys ráda, má paní?“

„Sklapni!“

Měl rád, když ho ponižovala. Když nad ním měla moc. Ale jí to většinou nudilo, chtěla něco jiného: milostnou vášeň! Divokého hřebce, který ji bude překvapovat nebo dokonce šokovat. Muže, který má fantazii, velké touhy a nádherné úlety. Umělce s provokativní představivostí. Spisovatele erotických příběhů...

„Co mi teď uděláš?“ vzdychla.

Karel třetí ji uměl rozvášnit. Když se napil a uvolnil, vylezl se ze své kukly jako motýl. Byl pro ni jako smrtihlav. Cítila ho hluboko v sobě. Rozehrál její lůno jako milostný virtuóz. Probudil v ní utajené chutě. Měla ráda, když jí šeptal do ucha své představy. Vezla se na vlně jeho fantazie a sama ji přiživovala. Měla v sobě tolik hladu! Jako závodní klisna, která se utrhla ze selského povozu. Rozkousala uzdu i postroj, který ji svazoval. Běžela jako vítr o závod do polí. Zadupala celý ten mužský svět. Jako kdyby se osvobodila z otroctví. Ze všech panských zákazů. Opustila stáj, plotnu i manželskou postel. Lavici před kazatelnou. Modlitební knížku a pletací potřeby. Vzala si jen antikoncepční pilulku, krátkou sukni a květiny do vlasů. Našla si místo na slunci. Studovala stavebku. Na vesnici se už nikdy nevrátila. Chtěla dělat kariéru, něco dokázat. Mít se dobře tak jako její náměstkyně. Být dokonalá žena. Řídit auto, úřad, nechat se balit projektanty. Chodit mezi celebrity. Na V.I.P. večírky, popíjet nejlepší likéry a jíst mořské plody. Cestovat a vidět všechny divy světa. Dávat tuzéra v Hiltonu. Prožít velkou vášeň a velkou bolest. Meditovat v tibetském klášteře. Stavět mrakodrapy. Milovat se s ropným magnátem. Zažít pád komety. Výbuch sopky. Překonání gravitace. Opuštění atmosféry. Zánik svého těla. Osvobození duše. Úžasnou rozkoš v náruči boha... 

Najednou se odvalil, jako kdyby byla prašivá. „Promiň,“ zavzdychal Karel první, „není to už jako dřív…“

V tu chvíli by ho nejradši zabila.

4. kapitola z románu Pseudochlap