Pomsta manželovi chutná sladce

Ten večer se Klára udělala krásná a přitažlivá. Byla sama doma a chtěla mít zase jednou ze sebe dobrý pocit. Naložila se do horké koupele s pěnou s výtažky ženšenu a pak se natřela tělovým krémem. Oblékla si svůdná tanga.

Vyfénovala si vlasy a vzala si olbřímí stříbrné náušnice. Vybrala si ze skříně červené šaty. Velmi jemně se navoněla. Nalila si skleničku výtečného beaujolais, aby se ještě víc uvolnila. A pak mu zavolala.

Měla všechno dokonale připravené. Několikrát si to vyzkoušela. Její zraněný cit ji přivedl k nezvyklé trpělivosti. Když se mu má už pomstít, tak to musí stát za to, pomyslela si.  

„Co se děje?!“ ozval se manžel.  

Namísto odpovědi mu pustila porno. Erotické video z notebooku. Vybrala ho tak, aby bylo skutečně uvěřitelné. Ženské vzdychání takové, jako vzdychala, když se s ním milovala.

„Ach ano!“ ozývalo se, „ach jo, ach jo jo jo!“

Do toho se mísilo mužské sténání. Na tom si Klára dala záležet. Chtěla, aby se zařízlo co nejvíc do manželova srdce.

„Ach bože, miláčku, ještě!“ sténal muž, „jsi božská!“ 

Pak už jen sledovala délku volání na mobilu. Vydržel to dlouho. Byl asi v šoku, že ji takhle slyší. Nikdy by tomu zřejmě nevěřil.  Že mu to vrátí. Že mu bude taky nevěrná. Že ho nebude prosit o to, aby se vrátil. Že mu dá najevo, že si může klidně u té své slepice zůstat.

„Sbal si a vypadni!“ řekla mu narovinu.

Nechtěla s ním sdílet už jednu domácnost. Nevěrník je míň než nic. Neví, proč by měla právě ona udělat výjimku. Slíbili si věrnost, šli spolu do kostela, ale ani Bůh už nepomáhá. Žádná úcta k nebi, žádný strach z pekla. Kam ten svět spěje? Člověk přece není pouhé zvíře!

Pak se volání přerušilo. Klára si nalila další beaujolais. Měla po něm příjemně povznesenou náladu. Vypnula porno video. Celá situace ji rozrušila, měla pocit, že mu to vrátila i s úroky. Že ho zasáhla do srdce. Každý muž je velmi ješitný na svou nenahraditelnost.

Zapípala jí SMS. „Co vyvádíš?“ přečetla si, „nezvládáš mobil?! Jestli si myslíš, že mi to vadí, fakt se pleteš!“

Samozřejmě, že mu to vadilo. Na to ho příliš dobře znala. Když začal být ironický, vztekal se. Cítila naprosté uspokojení. To, že si myslí, že se Klára právě teď miluje s jiným, bylo tak uklidňující! Oslabovalo to její ponížení a její bolest. Co je vlastně láska?! Věčná nejistota. Potřeba být pro druhého rájem i peklem zároveň.

„Strašně jsi mi ublížil!“ brečela ještě včera.

Snažil se ji uchlácholit, ale nenechala se. Přišla mu na to náhodou. Na jeho SMS, na to, jak se spolu scházeli. Na to, že s ní chrápal i u nich doma! Na jeho proradné pokrytectví! Jak Klára nenávidí pokrytce! Pokud ji už nemiluje, měl jí to říct. A ne si s ní zahrávat. Tak strašně neupřímně. Jestli něco v životě nesnáší, pak lidskou přetvářku.  

Zadrnčel jí mobil. Jen se usmála. Byl to on, asi už ztrácí nervy. Zato ona si to teprve teď užívá. Napila se beaujolais a ukousla si kousek sýra Camembert, delikátního, měla ho ráda. Tak slastná chuť na jazyku, když ho zapila vínem! Lepší než sex. Cítila alkohol v hlavě. Měla chuť bláznit, cítit se zase jako kdysi. Co kdyby někoho svedla?

„Já ti byla vždycky věrná,“ vzlykala včera.  

Postavila se před zrcadlo a zapózovala. Vypadala stále hezky. Jen na krku bylo vidět, že už stárne. Taky prsa bez podprsenky byla povislá. Nohy měla vždycky štíhlé jako manekýnka. Ale ten pas nebyl už tak úzký jako v mládí. Už to nebyla ona. Ztrácela se sama sobě. Chtěla by se zamilovat. Sehnala by ještě někoho? Nebo byla už odsouzená k samotě?

Ozval se zvonek u dveří. Byl to manžel. „Otevři, sakra,“ slyšela, „otevři, koho tam máš?!“

Nechala klíč zastrčený v zámku. Trochu se jí ulevilo, že je tady, i když bušil hlučně do dveří.

„Kláro, slyšíš?! Já jsem tady taky doma! Nemůžeš mě nechat celou noc sedět na schodech!“

Ušklíbla se. Nebyla ještě vůbec tak zbytečná. Měla ještě v sobě jiskru. Anděla i ďábla v těle.

„Věnovala jsem ti svý nejlepší léta!“ řekla.

„Prosím tě, lásko, já to tak přece nechtěl. Udělal jsem blbost! Jsem vůl, ale pochopil jsem, jak tě miluju!“

Najednou dostala chuť na něco sladkého. Zatímco manžel stále kňoural za dveřmi, zašla si k ledničce. Měla tam kousek vídeňského Sachera. Se smetanovou šlehačkou na čokoládové polevě. 

„Mňam!“ zamlaskala. 

Ten večer jí chutnal obzvlášť sladce.

Předpředposlední povídka z knihy Povídky plné lásky