Jak si nechat vyříznout ledvinu

„A nebude vám vadit, že jsem tolik chlastal?“ zeptal se Michal v ordinaci. Stále tady byla možnost, že nebude tím vhodným dárcem.

Že se operaci ještě vyhne a nebude muset ledvinu svému synovi darovat. Že při vyšetření, které od rána podstoupil, najdou patologický nález. Podobné nezvratné změny, jaké měl určitě už dávno na svých játrech. Tolik tvrdého alkoholu za dvacet let muselo přece zanechat někde stopy...

„Ledviny jsou v normě,“ kývl primář, „nemáte se čeho bát.“

Tu zprávu přijal rozporuplně. Není špatné vědět, že jste zdravý, že máte ještě v životě naději. Jenže o to víc se před ním začala rýsovat představa, že brzy bude bez ledviny. Sotva se dozvěděl, že je v kondici, už aby se strachoval o to, že to tak dlouho nezůstane. Ale co, pomyslel si, jedině při plném zdraví můžeme být velkorysí.

„Tak já si to jdu užít,“ zavtipkoval.

„Hlavně žádný alkohol!“ odpověděl primář, „v deset se uvidíme na sále. Je to pro mladého pacienta nejlepší čas.“

Michal se vypotácel z ordinace. Tak to by nečekal! Měl sotva hodinu na to užít si oboje ledviny. Proč mu to ráno neřekli?! Možná trochu frajersky si myslel, že to vyšetření není ještě nic závazného. Prostě přijde na vyšetření, aby se před Valérií neblamoval. Tam se dozví, že nic darovat nemůže. Zatváří se omluvně a oni najdou jiného dárce.

„Neboj, lásko, Matěj bude v pořádku!“ řekne.

Tak nějak si to ještě ráno maloval. Za dvě hodinky to sfoukne a pak půjde do své nové práce. Napíše plytký článek. Nějakou pitomou populistickou noticku o tom, jak je svět zkažený. Lidi si žádají bulvár. Ti zkažení si rádi čtou sami o sobě. Vrána k vráně sedá. Vidět svět střízlivě se nevyplácí. A Michal byl teprve tři dny po návratu z léčebny.

Zazvonil mu mobil. Volala mu Valérie.

„Tak jak to dopadlo?“ zeptala se bez pozdravu.

„No jo, dobrý...“

„Takže je všechno v pohodě?!“

„No jo, v pohodě...“

To její v pohodě mu nahánělo husí kůži. Rozhlédl se po šedivé chodbě. Jak rád by si dal něco na posilněnou! Nějaký malý povzbuzovák. Aby nemusel myslet na tu operaci. To byla jeho věčná chyba. Příliš nad vším přemýšlel, otáčel to ze všech stran jako děcko zemský glóbus. 

Slib je slib, pomyslel si. Když jsem to slíbil, musím to podstoupit. Je to přece jen jedna ledvina. Malý kousek masa. Až bude pryč, ani to nepoznáš. Budeš normálně dýchat, smrkat, čůrat, nasedat do auta. Tak proč je člověk z toho tak vyjevený? Zásah do vlastního těla? Díra v břiše, která tě bude do konce života strašit ze sna? Ale co přijde dalšího? Žaludek nebo konečník? Půlka plic, protože ke všemu ještě rád kouříš?!

Neměl bys to brát víc filosoficky? Co je to tělo?! Schránka plná buněk, co se rozpadá při každém pohybu? Zranitelná hnusná biomasa? Odpad, který jednou pohnojí krajinu? Má smysl na tom tak lpět? Nezáleží víc na tom, co po sobě zanecháš v srdcích lidí? Tak proč tě to, kurva, tak svírá?! Jsi jako to zvíře, nedokážeš se povznést! Ani trošku se oprostit! Kde je ta tvoje nirvána, když dojde na nejhorší! Buddha to dokázal! Dosáhl osvícení! I kdyby mu pálili dlaně cigaretou, ani by necekl. Měl by spálené ruce, no a co! Něco tak nepodstatného sub specie aeternitatis!

Valérie si pilovala nehty malým pilníkem. Dělala to, aby si je nemusela samou nervozitou kousat. Doba, kdy půjde Matulka na sál, se přiblížila. Bylo už po desáté, když ho odvezli. Šla si sednout před sál. Pak ji rozrušil hluk, který se šířil z vedlejšího sálu...

„Kde je ten dárce?! Už by tu měl být?!“ ozvalo se.

Sestry pobíhaly sem a tam a nahlížely do čekárny. Ani tady na chodbě nebylo Michala nikde vidět.

„Okamžitě ho sežeňte!“ zaslechla pana primáře.

Udělalo se jí nevolno. Kde se ten magor schovává?! Náhle si uvědomila, že sázka na alkoholika nevyšla. Hrdlo se jí sevřelo úzkostí. Co bude s jejím klukem, když nedostane ledvinu?!

Úplně ji to ochromilo. Její dítě je přece její všechno! Pak se vzchopila. Musí ho najít, i kdyby ho měla zabít. Začala mu volat a běžela po schodech. U automatu na kafe nestál, ani na záchodě nebyl. Pak doběhla do kantýny. Seděl u stolku a smutně kouřil. Přitom zíral na lahváče v chladícím boxu. „Kde jsi, ty srabe?!“ vyhrkla zuřivě.

Sjela ho opovržlivým pohledem. „Ihned se vrať! Jinak ti tu ledvinu vyříznu tady tím pilníkem na nehty!“ 

45. kapitola z knihy Otcovství