Deník spisovatele - korektnost, ach ta politická korektnost!

Zdá se, že aforismus, který jsem zveřejnil nedávno na svém webu: "Doba, kdy šlo lidem o umění, skončila korektním složením poroty na Oscarech...", někteří nepochopili. Když pominu, že aforismus by měl být nadsazený čili provokativní, aby účinkoval, myslím si, že tento vystihuje dobře to, že umění je dnes světově až na druhé koleji. Nejde určitě o oceňování herců tmavé barvy pleti, jako o to, že se filmy neoceňují zcela objektivně, nýbrž podle politické korektnosti.

Tento trend dusí umění nejen ve filmu, ale rovněž v hudbě, nebo třeba v literatuře. Větší mediální ohlas má často to, jak korektně je složená nějaká komise, než to, kdo a proč byl oceněný. Nejde se divit, že nevzniká velké umění, když se mu nedostává valné pozornosti, protože třeba není tak úpěnlivě korektní vůči menšinám, jak by mělo být, a zastíní ho šunt, který dostal Oscara. Hlavní je, že umění dnes dělá dostatek žen, černochů nebo sexuálních menšin.

To, že je to na hlavu postavené, už nikdo neřekne. Kde už jinde, než právě v umění jde o naši lidskost? O tvořivost, ve které opravdu nezáleží na ničem jiném, než na osobnosti? Bez ohledu na vnější okolnosti, na rasu nebo pohlaví tvůrce? Ten, kdo do umění tahá pohlaví nebo rasu, je žabař, který zpravidla nic neumí. Ne nadarmo dnes máme průměr ve všem, kam se podíváme. Bohem kultury je multikulturalita a její hlásné trouby jsou zástupci žen, černochů a sexuálních menšin.

Mýlí se ten, kdo si myslí, že nás to neohrozí. Česko je až příliš malé, slabé a odvozené, než aby ho to minulo. To, co se vymyslí za oceánem, vyrobí v Londýně a přelakuje v Paříži, se naskladní i u nás. Jenže u nás se to všechno ještě smontuje. V politice, v médiích nebo v kulturní sféře. Jsme totiž kulturní montovna Evropy, zcela závislí na nápadech druhých. Vážně si myslíte, že to, co se děje na festivalu v Cannes nebo v Berlíně, se nestane v Karlových Varech?

Pro ilustraci sem dám jeden příklad. Česká televize v 90. letech vysílala satirický pořad Česká soda, který se stal kultem. Žádný marketing v tom nehrál roli, pouze svobodná kreativita. Satira může být umělecký žánr a ne nutně jenom zábava. Tvůrci neměli žádná tabu, žádné hranice a satirovali vše, co si o to říkalo. Jediným kritériem bylo, aby to bylo co nejlepší, aby se předvedli, jak nejlíp dokázali. Dá se říct, že šlo o zcela svébytný umělecký počin.

Po čtvrt století ČT vysílala seriál Most! Okrajová lokalita, marginální společnost, ploché charaktery, vulgární humor. Dobře zrežírované skeče, které měly tepat čecháčkovství. Tepaly ho ovšem velmi pokrytecky, na povrch nekorektně a přitom angažovaně. Místo svobody kalkul, jak multikulturně proplouvat. Tvůrčí konformita maskovaná vtipnými hláškami pro spodinu. Údajný kult, který vyrobil marketing, a po kterém za pár měsíců už nikdo ani nevzdechne…

Přemýšlím, jaký umělecký počin smontují na Kavčích horách příště?

Ukázka z knihy Deník spisovatele