Deník spisovatele - kdo vidí černobíle, povrchně nálepkuje...
Vždycky, když mi někdo přilepil nějakou nálepku, užasl jsem. Jak nízkou a pochybnou informaci tím vlastně podává? pomyslel jsem si. Za poslední roky, když jsem si vypěstoval vlastní styl, se mi to příliš nestává, a když tak výjimečně. A pokud mi někdo jakoukoliv nálepku dá, třeba, že jsem existencialista, říkám si, že to něco vypovídá spíš o tom, kdo tu nálepku nalepil. Zpravidla si tím chce zařadit to, co je mu cizí, čemu nerozumí, do příhodné přihrádky v bezpečném sejfu minulosti.
Je běžné, že hledáme šuplíky, abychom se ve světě vyznali, ale když se to dělá zjednodušeně, ukazuje to na úzkost, kterou nálepkovači v sobě nosí, strach z cizího, z jiného, prostě na xenofobii. Jestli je u nás něco typické, je to právě toto: žádný rasismus, ale dělení na blízké a na cizí, černobílost vidění, povrchní odsudky. Už dávno nejde o žádné ideje nebo ideologie, ale z nich právě naše myšlení vychází, ti, co se infikovali totalitou, jinak zjevně uvažovat neumějí.
Pro takové myšlení je typická zacyklenost. Co se mi nevejde do zorného pole, to musím zpacifikovat tím, že to onálepkuji, ať to zkrotne pod tíhou odsudku. Nemusím nad tím dál přemýšlet, je to zase tak bezpečné, jako všechno ostatní v české kotlině. Nejlepší, když někdo píše tak, jak se psalo před sto lety, to obdivuji, ale ten, kdo píše nezařaditelně, toho si musím přeložit, najít správný šuplík. Stačí, že si pokládá existenciální otázky, pak to bude jistě existencialista.
Ano, pokládám si opravdu existenciální otázky. Což neznamená, že se tím stylizuji do hnusu nebo odcizení jako ve 40. až 60. letech. Ostatně otázky po smyslu života si pokládáme od pravěku. Jestliže popisuji jednotlivé existence v epizodním prožitku, dělám to proto, abych objevil něco, co by se jinak skrylo. Dělám to pozitivně, s pochopením, ale také se soucitem a humorem, který byl existencialistům mimořádně cizí. Každá stylizace se totiž bere až příliš vážně.
Především mi jde o autentičnost. A to je úplný opak stylizace, dnes, když žijeme napůl virtuálně, je to klíčové. Černobílí lidé žijí až po uši ve virtualitě a přitom ji kritizují. Nejradši by se vrátili k přírodě. Já naopak vidím, že virtualita, čili to, co vytváříme, je běžnou součástí reality. Jak se s ní vypořádáme, jakou svébytnost v ní najdeme, to je naše autenticita. Prvním krokem je nedbat na žádné nálepky.
Naše doba je mělká a nehledí na zkušenosti. Vystačí si s nastylizovaným povrchem a ten vede k černobílosti. A černobílost svádí k hlouposti. Ach, jak je snadné kliknout na tlačítko: Líbí se mi to. Ale je v tom autenticita? Něco, co nás dělá lidským? Dělit společnost na líbí nebo nelíbí, na blízké nebo na cizí, na přátele nebo na nepřátele? Zdá se, že většině to takto vyhovuje, ale mně nikoliv.
Ale slibuji, že si koupím černý kousavý rolák, jaký nosívali existencialisté, abych měl tu správnou uniformu...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Blondýnka, co ji muži trápili, až ji zabili...
Až na čestné výjimky je současný film mrtvý, jsou už jen prefabrikáty, co se tváří jako reflexe doby. Největší zájem budí marketingově promyšlené výrobky z Netflixu, jako např. Blonde, film o Marilyn Monroe,
Jan Klar
Pozadí událostí: klišovité, plytké až nudné
Když někdo nazve svůj seriál Pozadím událostí, zřejmě by se dalo čekat, že nám odkryje něco, co není až tak běžně zjevné. Jenže se dočkáme jen staré známé manýry, která semele vše, co je zrovna módní, aby ukázala, jak je in,
Jan Klar
Deník spisovatele – hezká baba, chlapi, to má na světě nejlehčí…
Někdy až žasnu, čím se chytré hlavy zabývají v zemi, která je jen kousek od války, kde se vraždí lidé, zatímco u nás se píší chytré recenze na zcela hloupé knihy, naposledy Bílou vodu
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové 2
Co je to vůbec dekadence, o které tak často píšu? Je to jev, kdy určující, byť úzká vrstva společnosti, žije postmateriálně. Zatímco většina lidí marní své životy tím, že tupě konzumuje,
Jan Klar
Deník spisovatele – krom dlouhých nohou Daniely Písařovicové
Nebýt dlouhých nohou moderátorky nemělo by význam Magnesii Literu zmiňovat, odráží jen to, co je fenoménem společnosti, totiž její dekadenci, která trvá už dvě desetiletí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Byt 2+kk+L, ul. tř. Budovatelů, Most
tř. Budovatelů, Most
10 500 Kč/měsíc