Deník spisovatele – falešné a prázdné Česko na podzim roku 2021
Všechny ty žabomyší spory a egomanické projevy můžeme pozorovat líp, když se povzneseme o trochu výš nad naši realitu, jako když snímající kamera rozšiřuje svůj záběr a zabírá větší výseč krajiny z nadstandardní výšky a časové perspektivy. Náhle uvidíme velké množství hnidopichů, kteří cosi vykřikují v médiích a postují na sociálních sítích. Všechny ty až přiliš úzkostné a hysterické hrdiny dneška, co se děsí, že zaniknou, aniž by se vyslovili, ke všemu a k ničemu, protože je obklopuje jen pěna dní, nicota klevet a pomluv, které zaplňují jejich mobily a PC, a jejich skutečné bytí je zahlceno každodenní veteší.
Celý Západ ztrácí už příliš dlouho svou autenticitu. Rozdává se na všechny strany, ale nic vlastního ho už neurčuje. Co mají ti lidé, zoufalí egomani, dělat, když mají jen náhražky? Sekají se mezi sebou, předvádějí prázdnotu a nabubřelou průměrnost. Vyžívají se v banalitě dne, v donekonečna stejné nápodobě, v zabíjení času, v cestování bez cíle. Jestli jim něco chybí, pak je to odvaha být, i kdyby to měla být obyčejnost. Je v tom jistá dekadence, manýra, která připomíná dřívější úpadky. Pro spisovatele je to obtížné pole působnosti, ale pohled z nadhledu pomáhá. Chce-li zachytit dnešního člověka, musí ho dedigitalizovat.
Ano, stále jsme lidé z masa a kostí. V historii víckrát došlo k odcizení od této pravdy, k idealizaci člověka, k dekadenci či k manýře. Třeba můj oblíbenec Caravaggio přišel do doby, která zobrazovala ideální typy plné dekorativismu a biblické strojenosti. A on vdechl do malby život, jaký ještě lidstvo nepoznalo: špinavé ruce, vrásky, místo světic kurvičky, ale v nádherných výjevech. Tady je stále co objevovat, v tom, že život je velmi prostý, když ho pochopíme. I dnešní psaní je moc složité, buď banálně realistické, nebo somnabulní, to je chodí kolem horké kaše, ale bojí se do ní skočit rovnými nohama.
Je to dané hodnotami, které vyznává většina lidí. Být tím, kým vnitřně jsem, je zároveň málo a přitom zcela nedosažitelné. Přes balast přetvářky, prázdnoty, falše, se člověk nedokáže vyjevit, tím hůř ho lze popsat, i když se o opravdovosti často mluví. Je to stále důležitá věc, kterou jako by nešlo zcela naplnit, aspoň ne v současnosti. Psát autenticky je těžké, jelikož musíme člověka oprostit od balastu, najít ho přirozeného, ale taky v něm objevit podstatné. Umění není banální realita, je to zjednodušení, očištění od zbytečného, dramatizace „výjevu", ve kterém se člověk objevuje víc pravdivý než ve skutečnosti.
Myslím, že autenticita bude stále zásadní komodita. A to nejen v umění, ale i obecně, v lidském životě. Zahlcenost virtualitou přinese tlak na maso a kosti, které nás stále určují. Lidé vůbec ještě netuší, že virtualita je stále tatáž realita, že se v ní musí žít obyčejně. Kdo bude přehrávat, bude se dál ztrapňovat, jak se to běžně děje. Všechny ty výkřiky, připitomělé posty, přemotivované ženy, zmatení muži a ztracené děti (i kvůli covidu) jsou toho důkazem. Vrstva společnosti, ta určující, je příliš neurotická na to, aby dokázala být pravdivá. Od toho je právě umění, aby ukázalo, co se dnes v lidech skutečně odehrává…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Svět podle hochštaplera Filipa Turka
Dnešní společnost postrádá jakoukoliv noblesu: Postrádá ctnosti, bez nichž není člověk soudný, férový, umírněný a dost odvážný, aby tyto ctnosti do společnosti vnášel.
Jan Klar
Kdo je to ten rozvědčík Petr Pavel?
Pokusím se o takový malý mentální experiment. Představím si, že jsem ten, kým jsem byl před 20 lety, že vymažu z hlavy vše, co jsem dodnes zažil, jako bych tu celou dobu nebyl.
Jan Klar
Přepjatá psychologie sebevraha Ptáčka
Ten případ, kdy se muž, psycholog, čtyřicátník, zabije, mě zaujal natolik, že jsem si ho (s pronikavostí sobě vlastní) nakoukal a rozhodl se, že je tak typický, že stojí za koment.
Jan Klar
Jak jsem zaměřil pí Laurenčíkovou
Dnes si napíšu něco emotivnějšího: jsem dosti rezervovaný k tomu, když se někdo zasazuje za lidská práva, přičemž zároveň stírá jejich univerzální smysl, straní různým stranám na úkor celku,
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
| Další články autora |
Aloha, namaste, salud! Znáte význam celosvětově známých frází?
Na dovolené, ve filmech i na sociálních sítích. Některé cizojazyčné výrazy používáme téměř každý...
Praha promlouvá ze zdí i chodníků. Vzkazy kolemjdoucích pobaví, překvapí i zamrazí
Stojíš na mým fleku! Nemusíte číst knihu, abyste se dozvěděli o městě víc, než je někdy zdrávo....
V těchto dnech se láme osud českého Tesca. Britové už hledají kupce pro své obchody
Britští vlastníci Tesca podle mnohých finančních médií rozjíždějí prodej svých aktivit ve střední...
Jste milovníkem italské kuchyně? Tak se ukažte!
Pizza, těstoviny, tiramisu nebo Aperol Spritz. Italská kuchyně patří bezpochyby k nejoblíbenějším...
Barrandovský kopec bez pozlátka luxusu. Nafotili jsme zákoutí, kterým se filmová čtvrť nechlubí
Filmový magnát Miloš Havel. Režiséři a herecké star. Takhle obvykle vnímáme Barrandov, hlavně jeho...
Plán na záchranu chátrající Radyně. Několik variant, počítá se s prosklenou střechou
Město Starý Plzenec má hotovou komplexní architektonickou studii obnovy a adaptace areálu hradu...
Kde sledovat zatmění Slunce na jižní Moravě? Přehled míst pro nejkrásnější fotky
Už ve středu zakryje Měsíc zhruba 90 procent slunečního kotouče. Nebeské divadlo bude vrcholit bude...
Dny lesních řemesel v Českém Švýcarsku se kvůli požárnímu riziku neuskuteční
Tradiční akce Dny lesních řemesel na louce u Dolského mlýna v národním parku České Švýcarsko se...
Dny lesních řemesel v Českém Švýcarsku se kvůli požárnímu riziku neuskuteční
Tradiční akce Dny lesních řemesel na louce u Dolského mlýna v národním parku České Švýcarsko se...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!




















