Nevstoupíš třikrát ...

... a vážně nevstoupíš,  třetí dítě je zase úplně jiné než to první a druhé. Místo rozněžňování nad sladkým miminkem chci ale "píchnout do vosího hnízda" a mluvit (psát) o porodech.

V současné době je to dost horké téma. Porody doma ano-ne, císařský řez na přání ano-ne, škodí v těhotenství ultrazvuk ano-ne, atd. atd.. Každý jednotlivý problém má svoje zapálené příznivce a odpůrce a postavit se na jednu stranu znamená nevyhnutelně si znepřátelit tu druhou.

Já se chystám nejspíš zvládnout nemožné, naštvat jedny i druhé. Říkám to trochu s nadsázkou, protože  věřím, že příznivce domácích (nebo chcete li mimoklinických) porodů, můj porod v porodnici nerozhodí a páni lékaři trochu té konstruktivní kritiky snesou. Doufejme.

Po pečlivém zvážení situace, jsme se i tentokrát rozhodli pro stejnou porodnici - klidně ji můžu jmenovat, protože místní zdravotníky mám v úmyslu jen a jen chválit - a to ve Vítkovické nemocnici (v Ostravě). Napotřetí, v rámci možností celkem klidná, vybavená porodním plánem a zdravým třetirodičkovským sebevědomím jsem odkráčela do porodnice a... nuda nuda, šeď šeď. Všichni milí, usměvaví, příjemní. Nic nebyl problém, profesionální přístup. Potud idyla. Vlastně nic co by se hodilo do článku na blog.

To zajímavé začíná až tady. Po porodu nastává, většině rodiček známá, fáze sdílení. Vyprávíte svůj porodní příběh znovu a znovu, každému, kdo je ochotný poslouchat. Hlavně kamarádkám "spolumatkám". Ony přidávají ty svoje, začíná se srovnávat a najednou něco nehraje. To co mi předevčírem porodní asistentka nad porodním plánem s úsměvem odkývla, jako naprostý standard, v jiné porodnici odmítli jako nerealizovatelné (nebezpečné/nevhodné/nehygienické, nebo prostě nezvyklé). Zdá se vám to divné? Nejste sami.

V rámci reklamního balíčku se mi ještě v porodnici dostala do ruky Betynka. Pro neznalé vysvělím, že je to časipis určený maminkám, plný informací s dost pochybnou hodnotou. Chápete správně, dobrovolně bych si ho nekoupila, ale v porodnici - během neustálého kojení a mezičasů, kdy mimino spí a nic jiného než si tiše číst stejně dělat nemůžete - jsem byla ochotná číst i telefoní seznam. Byly bych udělala líp s tím seznamem, protože nad dvoustranou, kde se maminky svěřovaly se svými zkušenostmi z porodnic celé ČR, jsem málem přišla o mlíko. Bez legrace, co odstavec to malý horor, jen volně proložený trochou porodní romantiky. Přečíst si to za bezdětna, jdu do kláštěra, nebo k sirotkům do Afriky. Stres, bolest, doslova šikana rodiček na sále a pak na oddělení. Nejenom, že je to děsivé samo o sobě, ale navíc - a před pár dny, jsem to přece zažila na vlastní kůži - to jde i jinak a není s tím nejmenší problém. Tak probůh proč?

Nepochybuju o tom, že naše porodnictví je medicínsky na dobré úrovni. Zdravotníci umí řešit spoustu dřív fatálních problémů, zachraňovat neuvěřitelně maličké děti a spoustu jiných, téměř zázraků. Zdá se ale, že někteří neumí, nebo čímdál míň umí asistovat normálně rodící ženě. A právě ti, kteří neumí a učit se nechtějí ("Takhle se to dělalo vždycky!") se pak rádi schovávají za různé zavádějící, nebo zastrašující informace. Rodit kdekoliv jinde a jinak, než u nich, je jak rádi říkají "hazard". Nakonec to ale vypadá, že je to spíš z louže pod okap.

Jistě, většina těch žen nakonec tak, nebo onak porodí. A je to jen jeden den v životě, žejo... Ale pro dítě je to ten první!
Nevěřím na nevratné škody na dítěti způsobené porodem, alespoň pokud jde o škody na duši. Vždycky se to dá nějak napravit, zpracovat, domazlit.  I ty matky se z toho časem dostanou. Zbytečné šrámy na duši, někdy dokonce i na těle, jsou ale dost vysoká a navíc úplně zbytečná daň za dítě narozené "pod všemocným lékařským dohledem".

Protože to jde, a ne že ne! Můžu osobně dosvědčit.