Napotřetí

Což takhle si pořídit ještě jednoho potomka... Myslíte si, že už máte alespoň základy zmáknuté tak, že vás nic nepřekvapí? Máte pocit, že to důležité máte v malíčku a dokonce můžete radit těm méně zkušeným? Omyl přátelé, doba běží nezadržitelně kupředu a všechno se mění, vyvíjí a zlepšuje.  Co platilo před pár lety je passé a nabyté zkušenosti jsou vám k ničemu. Je čas se dovzdělat!

Třetí dítě bylo vždycky v dlouhodobém plánu. Mezitím dovolená v Jugoslávii a tak dále, samá pozitiva a jistoty, známe, že ano. Realita nakonec ukázala, že ten plán bude o něco dlouhodobější, než jsme původně chtěli. Nicméně se nakonec zadařilo a bylo nám dopřáno, stát se potřetí šťastnými rodiči v očekávání.

Interval mezi dětmi se sice natáhl na dvojnásobek původně zamýšleného, ale i tak se nám nezdály ty čtyři roky moc. Trochu jsme ale podcenili tempo, jakým jde dopředu vývoj celého odvětví "for Kids".

Zorientovat se znovu na trhu se všemožnými udělátky a jaksejmenujátky mi zabralo pár týdnů. Chvílemi jsem si připadala jako svoje vlastní prababička, zírající v němém úžasu na PC. Možná nejsem dost metálně pružná a přizpůsobivá, ale přínos například úžasného přístroje napodobujícího zvuk matčina srdce (čímž nevídaně stimuluje mozek nenarozeného dítěte a toto se stává geniální už v děloze), nebo houpacího, vibrujícího, hrajícího a blikajícího monstra, jsem nepochopila a už asi nepochopím.

Všeho je tak nějak víc, větší výběr, lepší mteriály, divoké barvy. Sortiment dětské výživy se zrojnásobil, totéž pleny, dudlíky, lahvičky...  je lepší obyčejný digitální teploměr, tepoměr v dudlíku, teploměr do ucha? A co monitor dechu? Ten třísenzorový, jeden do plíny, jeden do postýlky a jeden... nejspíš pro rodiče, kdyby se mu z toho všeho zastavilo srdce.

Pozitivní je zjištění, že věci, které se před pár lety objevovaly maximálně jako podezřelá alternativa, už se staly běžnou rutinou. Například šátek na nošení dítěte, díky kterému se ze mě po narození první dcery stala lokální celebrita,  je běžná součást výbavičky, která nešokuje ani důchodkyně před vesnickou bytovkou.

Další věc, kterou nemůže žádná zodpovědná budoucí matka pominout, jsou všemožné kurzy a cvičení. Nemůžete přece jen tak normálně chodit na procházky do parku. Potřebujete Zumbu, orientální tance, cvičení na míči, nebo aspoň podvodní "těhubik" (rozuměj aerobik pro těhotné). Sem tam do toho nějakou přednášku, kurz šátkování, kurz batolecí znakové řeči, předporodní kurz pro páry...
Je toho hodně, ale co by budoucí rodiče neudělali pro zdárný vývoj potomka.

I lékařská péče, se od minule poněkud rozbujela. Přibylo dobrovolně-povinných vyšetření, doporučení, a "nejnovějších výzkumů". Jen těhotenské vitamíny zabírají v lékárně celou polici.

Všechno vlastně hraje pro to, aby rodičovství mohlo být čímdál snazší se všemi těmi stroji, přístroji a pomůckami. Ale vypadá to, že je to právě naopak. Budoucí rodiče jsou čímdál častěji vystaveni nutnosti vybrat sobě a svému potomkovi to nejlepší. Hlavním cílem je přece ne spokojené dítě, ale dítě které dobře obstojí v konkurenci ostatních.
Bude z něj něco pořádného bez stimulujícího kolotoče nad postýlku?

Vlastně jsem docela ráda, že to není první dítě a můžu tak bez výčitek ignorovat většinu tohohle prerodičovského běsnění. To nejtěžší nás přece teprve čeká.

Ale ten monitor ještě zvážím... přecejen, co kdyby?