Co ještě můžou muži?

Mužství je prý v krizi a můžou za to feministky. Mají muži v rovnoprávném světě naději na přežití?

Ženy a jejich role ve společnosti prošly za posledních sto let velkými změnami. Ženská identita - obecná i individuální - je s nimi tak či onak spjatá a definuje se často tím, že s nimi souzní nebo se vůči nim vymezuje. Ať už se cítíme být bojovnicemi za rovnoprávnost, nebo si odplivujeme před každou modrou punčochou, ty změny se nás všech dotýkají a ovlivňují náš život.

Muži jsou najednou v nevýhodě. Těch sto let kdy ženy bojovaly, demonstrovaly, pálily podprsenky a snažily se prosadit ve světě uzpůsobeném pro muže, se muži drželi stranou a s lehkým úměvem pozorovali to ženské pachtění. Mužská identita, alespoň ta předávaná mezi muži, se celou dobu pevně držela svých jistot a možná proto jim uniklo něco důležitého.

Ženy se změnily. Studují, pracují, samy řídí svůj život a mohou (i dokážou) samy žít. Nepotřebují muže, aby se staly "někým", získaly majetek, nebo aby je někdo chránil.
Jak se s tím má vypořádat muž, jehož životním úkolem bylo po staletí "oplodnit, ochránit  a obstarat obživu"? Co dnes může nabídnout ženě, která všechno má?

Muži se možná cítí zaskočeni. Nejsou připraveni stát se jen součástí rodiny, namísto její hlavou,  fungovat partnersky a podílet se na rodinném životě 50:50. Psychologické, rádobyvtipné návody jak "uspokojit ženskou duši", psané muži pro muže, jsou čím dál víc passé. Nefungují a nové nemají šanci vzniknout. Na to je vzájemné nedorozumění mezi pohlavími moc velké.

Je čas na změnu. Mužská emancipace bude nutně následovat. Ač dosud sebejistí a pevní ve své vůdčí pozici, budou muset začít hledat nové cesty. Nabídnout ženě patrnerství, táhnutí za jeden provaz,
společnou hru za rodinný tým.  Mužská role se nevratně promění, tak jako předtím ženská, ale je dost dobře možné, že tentokrát budou zaskočeny ženy. Jsou vůbec připraveny na NOVÉHO MUŽE?

Emancipace dala ženám otevřené možnosti, občanská práva a vládu nad svým životem. Dala jim příležitost vstoupit do mužského světa  a zabydlet se v něm. Muži, dobrovolně, či nuceně, ustoupili ze svých pozic a ženy zaujaly stabilní místo na jejich území. Ženská tradiční role zatím zůstávala stranou. Stala se oblastí, kam muži nevstupují, buďto z pocitu, že je to věc muže nedůstojná, nebo proto, že je tam ženy prostě nepustily. Pokud ale touží po emancipovaném muži, budou se muset smířit s tím, že i tady hranice padnou a do tradičně ženského budou stále více zasahovat muži. Muži na rodičovské dovolené, muži mající po rodzvodu děti ve své péči, muži v domácnosti...

Jestli budou muži na cestu k rovnoprávnosti potřebovat také víc než 100 let, záleží i na ženách. Ale snaha a chuť ke změně, musí vzejít od mužů. Tentokrát se to snad obejde bez pouličních demonstrací, zatýkání a pálení trenek.

Král je mrtev, ať žije král!