- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Neviděla bych to černě, dnes je jen víc možnosti
Nedělal bych tragédii z toho, že se nečte fabulátor Jirásek.Již za mého mládí to byl opruz.Číst se bude stále, jen lidé mají dnes méně času (kvůli médiím).
Nedělal bych tragédii z toho, že se nečte fabulátor Jirásek.Již za mého mlíádí to byl opruz.Číst se bude stále, jen lidé mají dnes méně času (kvůli médiím).
Přečetla jsem toho spoustu a teď jsem na rozpacích, protože označit Jiráska za klasiku a ještě se pohoršit, že ho lidé nečtou? No nevím. Jirásek byl žvanil a navíc tendenční. Do antikvariátu nechodím, protože nabízí jen to, co vyšlo za socialismu. Chápu, že nemá, kde jinde brát. Pokud se něco z toho dalo číst, mám to doma neb jsme rodina knihomolů. Nesmysly, které tenkrát vycházely, číst nebudu ani kdyby byly za korunu.
"Do antikvariátu nechodím, protože nabízí jen to, co vyšlo za socialismu",, napsala jste. Pokud to myslíte vážně, je vidět, že do antikvariátů moc nechodíte. A zastala bych se spisovatele Aloise Jiráska, je za ním obrovské dílo, a pokud v něčem fabuloval, není na tom nic zvláštního, fabuluji (vymýšlejí si) i někteří současní spisovatelé a scénáristí, kteří líčí minulost. Žili jsme v té době, také pamatujeme. Způsob, jakým Alois .Jirásek psal, neodpovídá uspěchanost dnešní doby, také ho již nečtu, i kdyžjsem jako dospívající přelouskala téměř celé jeho dílo. (Kromě kroniky U nás). Byl jeden z mála spisovatelů ve venkovských knihovnách, který se dal číst. (Jinak to byly samé tzv. "červené knihovny"...)
No, nevím do jakých chodí autor knihkupectví, ale klasiky je nabízeno přímo kvantum. Akorát necítím potřebu kupovat si ruského klasika, kterého mám v polici již 3x po všech babičkách. Taky bych neviděl záhadu v malé poptávce po Čapkovi. On je totiž jaksi k dispozici celý a kompletní zdarma ke stažení...
Antikvariát ať vydrží co nejdéle, těch není nikdy dost.
Co je kvalitní kniha, kvalitní čtenář? Jsou knihy, které pohladí po duši, jsou i jiné, potřebné, které se čtou tíž, protože nás více formují a ukazují cestu ke změně. To už se třeba tak lehce nečte. Budoucnost ale černě nevidím. K dobrému se člověk vrací. Po knihách by se nám stýskalo.
Máte pravdu. Na knihy nekvalitní a na knihy sloužící populistickému krátkodobého zájmu čtenářů, týká se to například i různých " memoárů" současných "celebrit", a na knihy vyloženě kýčovité, se najde vždycky dost sponzorů. Prodávají se dobře, protože je jejich prodej podpořen masivní reklamou. Želbohu, zjišťuji, že mnoho podobných brakových knih nakupují i veřejné knihovny dotované státem. Dřív se v nich tolik jalových a laciných románů - a různých podřadných detektivek nevidělo. Ráda nakupuji knihy v antikvariátu, ale jako dárek se samozřejmě hodí spíš ty nakupované v prodejnách Knihy. Naposledy jsem si udělala radost, koupila jsem si v antikvariátu monografii našeho výtečného malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara. Před tím ilustrované Čechovovy povídky. Nehodnotnou literaturu nekupuji.
"Nekvalitní" četba byla vždycky, je a bude. Není to jev nový. A i knihovny se řídí poptávkou čtenářů, knížky s vysloveně "rekreačním" obsahem v nich byly vždycky, byť se na ně knihovníci (k nimž mám tu čest patřit) dívají rozpačitě. Divila byste se, kolik vzdělaných lidí si chodí půjčovat vysloveně oddychové čtení a jaké jsou na knížky tohoto typu "pořadníky".
"Obyčejné" městské knihovny jsou sice tak trochu hybateli místní kultury, ale národní literární bohatství se shromažďuje jinde a knihovny zejména umožňují lidem - co jiného taky - číst.
Hezký rozhovor na hezké téma s nesporně zajímavým člověkem. Spíše k názvu než k obsahu bych podotkl, že už tak 200 let se v každém období vydává mnoho knih, po kterých za nějaký čas ani pes neštěkne. Dříve byly knihy vzácnější, dne se vydává absurdní množství knih a proto je také více "odpadu".Spíše než, co dnes někdo považuje za umění ( pojem umění lze asi vnímat různě), mi přijde důležité, co fakticky lidé čtou.
Jak říká můj oblíbený Améry: Době neunikneš, nesnaž se... Já se občas ještě snažím, i když se v tom někdy plácám jako ryba na suchu, neboť Améry měl jistě pravdu. Ale ještě pořád věřím (jako Jana M.), protože nevěřit je hřích...
taky proto, že čtení souvisí nejen s kultivací, tvořivostí a fantazií, ale zcela prakticky taky se schopností porozumět textu, mít slušnou slovní zásobu a tedy se učit, vnímat informace, pracovat s nimi.. všechno to začíná u leporela se zvířátky a čtení rodičů a batolete.
Stýskat po tištněné knize si můžeme. Po papyrových svitcích se taky asi v historii někomu stýskalo a Guttenberga nejspíš všichni neoslavovali. Ale čtení v jeho podstatě potřebovat a chtít budeme nejspíš i dál.