Grand Canyon

Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.

            Ještě dál pak jdou teorie, podle nichž si duše volí také jméno, které před zrozením telepaticky předá vybrané matce.

            V hloubi bezesné noci naslouchám tiše oddechujícímu bílému balíčku, zabořenému v dětské postýlce. Trčí z něj malinké ručičky sepnuté jako při modlení. Kde se vzal? Vybral si mě snad? Když začal klíčit v lůně své matky, zasadili jsme dvě mladé břízy, poeticky pojmenované Herman a Hermína. Ten mohutnější uschnul, a tak přišla na svět Hermínka. Poustevnice. Dívka vonící březovým listím. Plod těch požehnaných dní naplněných šílenstvím, kdy jsme byli přesvědčení, že budeme mít místo obýváku les. Spali na zemi na matracích a pili čaj z Nepálu. Do květináčů sadili stromy a věřili, že jsme nesmrtelní.

Občas sebou ve spánku trhne, rozhodí rukama a schoulí se do sebe, jako by se jí něco zlého zdálo. Ale o čem může malé miminko snít? Lidé chtějí alespoň jednou v životě na vlastní oči spatřit Grand Canyon, navštívit Tibet, vykonat pouť do Fatimy nebo zažít v Murmansku polární záři. Co si však může přestavovat mozeček dítěte, které nikde nebylo, nic nezažilo, nic nevidělo? Dosud nespatřilo krásu a neví po čem toužit, nedokáže žasnout. Ani na něj ještě necení zuby krysí obličeje lidí, jimž se jejich charaktery vepsaly do tváří. Neděsí jej apokalyptické obrazy světa.

            I když… jak dlouho už s námi vlastně je? Potkali jsme se někde na pouti z Krakova do Čenstochové? Nebo se vynořila z chladných vod Bugu ve východním Polsku? Je snad jednou z těch 800 tisíc duší ponechaných v Treblince? Shlížela s námi ze Spálené hory na Roháčská plesa? Opíjela se rybízákem na zatravněné střeše portského metra? Snad. Ale po týdnu v břiše už s námi spala pod širákem u rybníka. Pak jako miniaturní bující fazolka doputovala svoje první velké Camino de Santiago. Zlezla Lysou horu i Velkou Javořinu, kde jsme nasbírali semena buků. A tak jako začínala klíčit semena v truhlíku, rostla i březová dívka v břiše své matky. S přicházejícím jarem pukly obaly semenáčů, klíčky se zabořily do hlíny a zvedly do vzduchu první ještě svinuté lístky. Stejně tak se ona vyklubala z dělohy ven na světlo, poprvé zdvihla hlavičku a jako třetí satelit vyrazila vstříc světu. Čeká nás hledání. Hledání, kam zasadit těch šest buků. Hledání, kam směřovat teď, když stromy v obýváku pomřely, teď, když jsme poznali, že nejsme nesmrtelní.

            Chřípí se jí lehce zachvělo. Probouzí se. Beru ji do náruče a snažím se ji uchlácholit. Je cítit březovou kůrou. Držím ji pevně, aby z ní nevytekla ta až nadpozemská míra dobra, kterou nasála ze své matky. Díváme se na sebe, ale já vlastně nevím, jestli mě vůbec vidí ani co si o mně myslí. V očích té zrcadlové dívky se odráží jen moje šedivá silueta.

            Je na začátku, všechno má před sebou. Ale o čem ještě sním já? Začíná svítat. Najednou mám jasno. Ve skutečnosti toho člověk potřebuje málo. S rozbřeskem beru těch šest buků zpod Javořiny a vyrážím na Stráně. Na pozemek mezi poli plný bezových a šípkových keřů – a ovocných stromů, které tam kdysi zasadil můj děda. Místo, kam jsme s mým tátou chodívali trhat švestky, kde jsme společně uřízli náš první vánoční stromek. Místo, kam jezdívám se svými dětmi tábořit.

            Na trávě se ještě třpytily zbytky rosy, když jsem sadil buky a obklopil jimi Hermínčinu břízu. Až vyrostou, budou ji svými větvemi objímat a chránit před větrem. Třeba i stromy mají duši.

            Celé ráno vydržím sedět u ohně a koukat na probouzející se rybník. Na kroužící volavky a párek škádlících se labutí. Unavené oči bloudí za horizont míst, kde jsme žili, když jsme byli mladí. V poledne se z dáli rozezní kostelní zvon. Přesně takový, jakým začíná píseň, co pouštíme Hermínce každý večer při koupání. Snad až tu skladbu jednou uslyší z rádia, možná se ji vybaví, kdo byli ti dva, co ji s láskou a nadějemi den co den trpělivě koupali ve vaničce. Možná že taky v jednom zapomenutém románu objeví, jak přišla ke svému jménu. Proč ji tak pojmenovali ti dva blázniví tuláci po hvězdách. A třeba jí taky jednou někdo poví, že s tou široko daleko jedinou břízou tady v polích má cosi společného.

            Zvuk dělícího zvonu pomalu utichá. Vítr se opírá do korun stromů a já cítím uvnitř neskonalý klid – takový, jak už dlouho ne. Klid a pokoj. Víc nepotřebuju. Tohle je můj Grand Canyon.

Autor: Jiří Klabal | pátek 28.7.2023 7:25 | karma článku: 12,66 | přečteno: 379x

Další články autora

Jiří Klabal

Hošákův mlýn

„Dobře, tak já teda pojedu vlakem!“ „Ale neurážej se pořád! Myslím to s tebou dobře. Mám o tebe prostě strach. Tak naposledy... opravdu se na tu cestu cítíš?“ zeptala se mě asi podesáté vnučka, poté co jsem jí oznámil,

5.2.2025 v 14:30 | Karma: 17,04 | Přečteno: 303x | Diskuse | Poezie a próza

Jiří Klabal

Úplné bezvětří

Andrea si nebyla jistá, jestli se rozhodla správně. Ani po tři čtvrtě hodině monotónní chůze se asfaltový chodník stále ještě nestáčel směrem k hřebeni.

30.8.2024 v 8:00 | Karma: 10,56 | Přečteno: 210x | Diskuse | Poezie a próza

Jiří Klabal

Vzkaz v lahvi

V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.

19.4.2024 v 6:33 | Karma: 13,38 | Přečteno: 322x | Diskuse | Poezie a próza

Jiří Klabal

Generace velkejch snů

"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."

5.1.2024 v 7:30 | Karma: 19,25 | Přečteno: 431x | Diskuse | Společnost

Jiří Klabal

Dno

S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.

29.12.2023 v 8:00 | Karma: 14,14 | Přečteno: 420x | Diskuse | Poezie a próza

Nejčtenější

„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky

27. dubna 2025  16:27

Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...

Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?

25. dubna 2025  9:05

Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...

Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze

28. dubna 2025  13:51,  aktualizováno  21:26

Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....

Americká letadlová loď uhýbala palbě, při manévru utopila stíhačku za miliardu

29. dubna 2025  9:31

Posádka americké letadlové lodi USS Harry S. Truman, která operuje nedaleko pobřeží Jemenu, si...

Trumpův mírový plán: Ukrajina má přijmout ruskou okupaci a vzdát se NATO

23. dubna 2025  6:48

Spojené státy chtějí, aby Ukrajina přijala mírové plány prezidenta Donalda Trumpa a uznala ruskou...

Ukrajina podepsala stěžejní dohodu o nerostném bohatství s USA

1. května 2025,  aktualizováno 

Spojené státy podepsaly dlouho očekávanou dohodu o nerostných surovinách s Ukrajinou, oznámil...

Test jarních pugétů: Nabídnou vám kytici plnou lásky, ale i předražené koště

1. května 2025

Premium Test MF DNES zaměřený na nabídku tuzemských květinářství ukázal, že za pětistovku si z nich lze...

Z outsidera prvním mužem obchodní války. Kdo je čínský vicepremiér Che Li-feng

1. května 2025

Do právě probíhající obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy začíná čím dál hlasitější...

Motoristé chtějí 160 km/h na dálnici. V Česku hazard, mají jasno ostatní strany

1. května 2025

Premium Na obranu svého čestného prezidenta Filipa Turka, který schytal kritiku za extrémně rychlou jízdu...

Chystáte výbavičku nebo sháníte hračky? FOR KIDS vám usnadní výběr
Chystáte výbavičku nebo sháníte hračky? FOR KIDS vám usnadní výběr

Letňanský veletrh, zaměřený na budoucí maminky a rodiny s dětmi, přivítá v půlce dubna oblíbené vystavovatele a zároveň představí zcela nové značky...

  • Počet článků 96
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 963x
"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

                     jiriklabal@seznam.cz
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.