Zmizení a objevení mocné Elviry Nabiulliny

Śéfka ruské centrální banky Elvira Sachipzadovna Nabiullina na dva týdny zmizela. Podle tiskové zprávy banky se nicméně v pátek objeví a vystoupí na konferenci k dalšímu vývoji sazeb. V ten pátek tam budou opravdu všichni.

Všichni, kdo něco znamenají v moskevském finančním světě, kdo ho analyzují a píší o něm. Dorazí nesporně velmi napjati, zda se ruská ekonomická strategie změní nebo jestli zůstane v podstatě stejná.

Jde o to, že všichni, kdo se zabývají alespoň okrajově vývojem ruského hospodářství, byli „zmizením“ Elviry Nabiulliny hodně překvapení, a teď jsou samozřejmě hodně napjatí, co se děje. Když ji skoro 14 dnů nikdo neviděl ani na akcích, kde se jistě měla vyskytnout, novináři, a dokonce i analytici rozjeli divoké teorie, co s ní je. Případně tedy v tuto chvíli spíše, co s ní bylo.

Otázka, proč se mezi špičkami režimu v Moskvě přestala objevovat rozhodující ekonomická osobnost, není ani tak otázkou o jedné, jakkoliv mimořádně mocné a vlivné ženě v čele centrální banky. Jde o otázku na výsledek střetu koncepcí, hospodářských strategií a představ, jak by měla Moskva v dalším období reagovat na postupné zhoršování stavu země.

V sázce je zhruba toto: Zatím vždy platilo, že vládce země Vladimír Putin se v hospodářství, jakkoliv někdy i nesporně dost nerad, řídil radami Nabiulliny. Když na ni kvůli vysokým úrokům a silnému rublu směřovala kritika průmyslníků a podnikatelů, neváhal zmínit něco na její nepřímou a občas dokonce i přímou obranu (čímž jinak kremelský vládce velmi šetří). Ruský prezident formuloval přesně v intencích její politiky udržení alespoň rámcově přijatelné inflace jako podmínku zachování základní makroekonomické stability. Proti tomu ale stály a stojí mocné síly z vojenského průmyslu a armády s tezí, že k pokračování války na Ukrajině jsou především potřebné peníze a že řešením je prostě tyto peníze vytisknout a pustit do oběhu.

Abychom si to trochu uměli představit. Ono se to již masově děje prostřednictvím fiskální politiky, Schodek vládních financí dosáhnul na konci dubna objemu, který byl plánován v rozpočtu na celý rok 2026. Přesněji tedy tento plánovaný schodek významným způsobem převýšil. Ukažme si to na číslech. Letošní rozpočet počítá se schodkem 3,8 bilionu rublů. Jenže už po čtyřech měsících byl schodek 5,9 bilionu rublů. Je to takové, jako kdyby byl v té době český schodek 480,5 miliardy korun nehledě na fakt, že schválený rozpočet předpokládá pro celý rok 310 miliard.

Politika centrální banky jde proti této rozpočtové expanzi vysokými sazbami. Část podnikatelů a armáda by k tomu ještě chtěla přidat naopak sazby nízké, aby bylo možné další a další peníze emitovat prostřednictvím bankovních úvěrů.

Ta představa armády zase není tak nekonečně primitivní, jak by se mohlo zdát. Je postavená na předpokladu, že nová finanční injekce by přinejmenším dočasně mohla výrazně zvýšit výkon ekonomiky, což by stačilo armádě k dosažení vítězství na Ukrajině. A po něm už by se situace nějak zvládla, protože s vítězným bonuse jde mnoho věcí daleko snáze. Ten model nepočítá s nedostatkem pracovní síly, ale to je ten menší problém (navíc pracovní sílu lze dovést, když je dost peněz). Potíž je v tom, že v daném okamžiku by stimul znamenal primárně růst inflace, to by vyvolalo nutnost zavedení dalších opatření, především asi cenovou regulaci v některých uzlových bodech ekonomiky, a to skoro nejhorší z celého balíčku, totiž přinejmenším částečné zmrazení vkladů obyvatel. Tím vším by si hospodářství uvolnilo prostor pro přechod k totální válečné ekonomice. Logickým společenským vyústěním by pak byla mobilizace a pokus zlomit situaci na frontě dalším nárustem kvantity.

Nejsem žádný odborník na válčení, nemám nejmenší ponětí, zda to je nebo není cesta k získání rozhodující převahy na bojišti, ale říkám, že v ekonomické části plánu by takové kroky daly ruské říši určitý čas na činy – jakkoliv by byl omezený. Pokud bych měla vyslovit nějaký odhad, jak dlouhá by byla ta získaná doba uměle vyvolané schopnosti produkovat ještě více potřeb pro válečný stroj, tipovala bych tak šest až spíše dvanáct měsíců.

Dosavadní měnová strategie šéfky ruské banky Elviry Nabiulliny s představou nějakého vítězství nebo porážky nepracuje. Drží se ševcova kopyta a bere ostatní okolnosti (především tedy fakt války) jako dané. A v těchto existujících mantinelech se snaží dělat politiku, která sice neotevírá prostor pro růst (tedy ani pro růst dodávek pro frontu), ale také oddaluje co nejvíce zadrhnutí systému a najetí do módu stagflace (vysoké inflace se současnou stagnací hospodářství). Přičemž úpěnlivou snahou je dosáhnout (pokud možno) měkkého přistání. Ekonomům (v podstatě všem) je totiž jasné, že ruská ekonomika vyjde ze současné fáze poničená a slabá. Smysl strategie centrální banky vedené Elvirou Nabiullinou je, aby nešlo o pád s destruktivními dlouhodobými následky, ale alespoň o nouzové přistání. Faktem ovšem je, že mechanismy centrální banky se již nějakou dobu vyčerpávají. S tím, jak Rusku docházejí rezervy, se zmenšuje manévrovací prostor. Tak se krátí i čas, kdy ještě nějak fungují stabilizační opatření. A vlastně i zde platí, že bych jim nedávala o mnoho více, než v podstatě ironií osudu stejných šest až dvanáct měsíců – pak se Rusko naplno propadne do stagflace se všemi negativy. Ale pořád to bude daleko mírnější a pro obyvatele snesitelnější stav, než případný neúspěch verze siloviků (lidí z armády a bezpečnostních složek).

Dočasné „zmizení“ hlavní bankéřky připomnělo nespornou skutečnost, že souboj těch dvou vizí musí být dříve nebo později rozhodnut. Dost možná to bude již tento pátek.

Pokud zvítězí armádní křídlo, čeká Rusko mimořádně turbulentní časy a logicky také Ukrajinu velmi horké období, kdy musí počítat s enormním vzepjetím agrese. Ještě více než dosud půjde o odolnost a čas.

Problém Moskvy bude, že všechna opatření budou muset být učiněna současně. Uvolnění měnové politiky nepřinese bez mobilizace, cenové regulace a zmrazení vkladů jiný smysl než téměř okamžité nastartování inflace. Jenom nové peníze s případnou přidanou regulací cen by vedly k problémům na domácím trhu, které by se staly dosti rychle neřešitelnými. Vrátel by se šedý a černý trh se systémem nedostatku za ceny oficiální a dostatku za ceny neoficiální, ale daleko vyšší. To je situace, které dělá mnoho zboží pro široké vrstvy reálně nedosažitelným. Každopádně každý člověk s nějakými penězi v bance bude chtít nakoupit co nejvíce hned, dokud bude zboží dosažitelné. V praxi se tomu v důsledku říká run na banky. Fronty před vchody a vybírání maxima hotovosti jsou jeden znak, zběsilé utrácení přes karty pak druhý. Každopádně takové finanční šílenství by systém podkopávalo stejně, jako demonstrace v ulicích. Takže teprve zmrazení vkladů je faktická koupě časového lístku. Nic z toho však neřeší potřeby bojiště. Bude sice více peněz na nové kontrakty a více zbraní, ale teprve mobilizace dá prostor pro masové využití získaných zdrojů na bojišti. Prostě řečeno: jedno opatření bez ostatních něco řeší, ale teprve všechny dohromady vytvoří válečný stroj.

Potíž onoho stroje by byla, že nic jiného než vítězství by si nemohl dovolit. Bez zřetelného vítězství by nemohl dále přežívat.

Ukrajina bude mít jako odpovědi urputnost a trpělivost. Ostatně po celé více než čtyři roky platí, že čas hraje pro obránce. Tento prvek se možná ještě posílí. Bude jasné, že nastane relativně krátké období „kdo z koho“.

Osobně si však myslím, aniž bych se stavěla do role znalce ruské politické scény, že možná s mírnými kosmetickými úpravami, ale Rusko bude i po pátku pokračovat v podstatě v dosavadní měnové politice. Hospodářství podle siloviků by totiž znamenalo nutnost okamžitého šokového přepsání dosavadní společenské smlouvy, a takové přepsání by vyžadovalo novou úroveň represí, kontroly společnosti, znamenalo by to přivést válku do skutečně každé ruské rodiny. a byla by to sázka na jednu jedinou kartu, totiž že válečná mašina dokáže přinést úspěch dříve, než dojdou stereoidy.

Podle oficiální verze byla Elvira Nabiullina nemocná. I kdyby to byla pravda, což nelze samozřejmě vyloučit, stejně stojí Rusko před dilematem, zda pomalu vykrvácet, nebo si opravdu pustit žilou a pokusit se v tom šoku o vítězství. Možná již v pátek budeme chytřejší.