Žádný pohřeb nebude, Green Deal nezemře. Přejmenuje se

Nechci do Green Dealu vkládat něco, co v něm primárně nebylo. Proto hned na začátku připustím, že GD byl původně v podstatě politický program ušitý na míru významné části voličských základen ve vyspělých zemích.

V tomto smyslu byl a je Green Deal populistický, stejně jako byly populistické klimatické dohody z Kjóta, Ria, Kodaně či Paříže. Všechny tyto dokumenty slibovaly řešení, které nemohly veřejnosti doručit primárně z technologických a sekundárně ekonomických důvodů. Ale i kdyby tyto dvě kruciální překážky podařilo překonat, nastoupily by politické důvody. A ty nikdo zvládnout nemůže, protože reálně hovoříme o desítkách politických problémů v desítkách zemí, které jsou natolik významné, že neexistuje síla, která by je mohla zvládnout. Navíc alespoň trochu synchronizovaně.

Přitom berme za zjevné, že Green Deal (a jeho předchůdci v podobě globálních protokolů a dohod) v podstatě vyjadřoval nálady, které v dané době (jsme v letech 2000, 2010, 2015, 2019) drtivě převládaly u mladých a středních generací, ale měly silnou podporu i u generací starších. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku to těžko chápeme, protože jsme zde (celospolečensky) nikdy tak úplně vizi „všichni shoříme“ nepřijali. Ale ve vyspělých zemích tomu tak prostě bylo. Ten názor byl přijímán většinově a politici mu tedy dali praktickou podobu „boje se změnou klimatu“.

Nechci se jakkoliv dohadovat, jestli ta vize „všichni shoříme“ je, či není „mimo mísu“. Připadá mi to jako ztráta času, protože stačí si otevřít internet a chvíli si číst zprávy, aby bylo soudnému člověku jasné, že změny klimatu jsou tak či onak skutečně velký a ve skutečnosti klíčový globální problém. Pravděpodobně jsou dokonce opravdu největší problém, před jakým kdy lidstvo stálo. Z tohoto hlediska není v danou chvíli podstatné, jestli za ty změny může člověk, nebo na ně má nějaký dílčí vliv, nebo by se děly i tehdy, že by na této planetě nebyl ani jeden jediný příslušník druhu homo sapiens. Ono totiž platí, že i kdyby všechno způsobil člověk svými exhalacemi nebo naopak nezpůsobil vůbec nic podstatného, tak dosavadní rozpad klimatického systému je stejně již tak velký, že se zjevně do pohybu daly síly, které nemáme, jak ovlivňovat.

To je obrovský průšvih. Je tak velký, že by bylo potřeba reálných planetárních dohod k tomu, abychom s ním dokázali nějakým rozumným způsobem žít. Vlastně jenom na okraj, abych předešla jalovým poznámkám v diskusi: Vůbec nepopírám, že nejprve živá příroda a během relativně krátkého historického období i lidstvo v minulosti čelili významným klimatickým změnám. Pohodáři k tomu poznamenávají, že jsme přežili. Jistě. To asi všichni víme, protože jinak bychom se o tom těžko mohli bavit a já bych nyní nebušila do klávesnice počítače. Ale stálo by za to podívat se také, co se dělo, jaké obrovské oběti s tím byly spojené, jaká byla procenta populace, která přežila. Změny klimatu měly s velkou pravděpodobností vliv na pád mayské kultury, dlouhodobá sucha přispěla k rozpadu Akkadské říše v Mezopotámii, malé doby ledové v oblastech kulturní Evropy (jakkoliv jde o pojem zatím nepříliš přesně definovaný) znamenaly obrovské oběti na životech a podpořily vznik řady válek. Konec konců i podobně široký pojem stěhování národů na rozmezí starověku a středověku souvisí s klimatickými změnami. A také, to je fakt, vedl k drastickému úbytku populace. Přičemž co se změn během malých dob ledových týká, u nich to máme vcelku zmapované, tak vyjádřeno ve stupních Celsia to z hlediska posunů, které sledujeme nyní, nebylo zase žádné velké drama.

Přesto se v některých oblastech populace snížila vlivem přímých dopadů o desítky procent, když pak připočítáme i vliv válek vyvolaných mimo jiné právě změnami klimatu, pak mnohde zůstaly naživu jen desítky procent původního obyvatelstva. Nevím jak mé ctěné čtenáře, ale mne tyto skutečnosti poněkud znervózňují.

Takže bychom potřebovali, (jak řekl jistý moudrý pán) moudrost místo inteligence a planetární dohody, jak to celé budeme řešit. Tím nemyslím, jak tomu zabráníme, to už asi není možné. Mám na mysli, jak se jako lidstvo postavíme k takové drobnosti, jako že rozsáhlé oblasti nynějšího obývaného světa se stanou neobyvatelnými.

Ale všichni víme, že žádné nové dohody v dohledné době nebudou, tím méně planetární. Jak by být mohly, když po pár dnech mrazů začne polovina národů vyspělých zemí hýkat (omlouvám se za to slovo, ale jinak to nazvat nelze): „Tak tohle je to oteplování, jo?“ Je to stejně hloupé, jako když po horkých týdnech druhá polovina volá: „Už je to tady.“ Společenský konsensus o tom, že existuje krize a je potřeba něco společně dělat, který byl přetaven v předchozí globální klimatické dohody a v Evropě později v Green Deal, byl zcela promarněn. Potíž je, že představa formulovaná klimatickými konferencemi, že když jako lidstvo snížíme emise skleníkových plynů o tolik a tolik procent, tak zastavíme nebo alespoň zpomalíme a dostaneme pod kontrolu klimatické změny, je v současnosti stále založená na široké vědecké shodě, ale společenská dohoda a vědecká shoda jsou dvě zcela odlišné disciplíny. A i když vědecká shoda je stálá a pevná, společenská dohoda se rozpadla. Souběžně s tím ochladla také politická podpora.

Bylo by možné dlouze popisovat, proč nastal rozpad společenské dohody a přišel odklon národů vyspělých zemí od sebetrýzně „zhyneme“ a naopak se zrodil odpor významných částí a mnohde i většiny společností ke Green Dealu a podobným koncepcím. Osobně si myslím, že občané bohatých států dospěli k názoru, že cena, kterou platí oni, je zcela odtržená od ceny, jakou nesou příslušníci národů chudších. Cítí se být napáleni, když Čína a Indie, kterým bylo umožněno pomalejší tempo dekarbonizace, zaplnily prostor vzniklý sníženou konkurenceschopností producentů z vyspělých zemí. Evropané a Američané byli ochotni nést náklady dekarbonizace, cítili se ale podvedení v tom, že by měli obětovat na oltář klimatických změn jenom oni, a ještě by měli sledovat dynamický vzestup asijské konkurence.

Jak jsem psala výše. Osobně si myslím, že i kdyby byly zničující klimatické procesy nastartovány člověkem, nemáme technologie, abychom je zvrátili (ne snížili, ale skutečně zvrátili). Technologie by bylo možné nahradit obětí, snížením čerpání zdrojů. Ale nemáme ekonomickou schopnost to udělat bez obrovských nenahraditelných škod. A i když se k takovým obětem část národů zavázala, tváří v tvář realitě toho, že tuto oběť jiné národy čerpají jako benefit, padla politická a společenská dohoda. Tak to je, s tím již nikdo nic neudělá.

Přesto máme jisté šance. Myslím ostatně, že je využijeme. Staneme se velmi sobeckými, což přispěje k tomu, že ztráty budou nakonec minimalizovány (jakkoliv budou jistě obrovské). A co je na tom nejvíce zajímavé a jistým cynickým způsobem i zábavné, nakonec nás ono sobectví dovede přesně k tomu, s čím nás tak „prudí“ onen proklínaný Green Deal.

Zapomeňte na fosilní paliva a energetiku založenou na spalování. Vyspělý svět v tom tahá za kratší konec provazu a vždycky bude. Minimalizace závislosti na zemích, státech a oblastech, od kterých se budou současné bohaté země chtít maximálně odříznout, nás nutně dovede k energii ze slunce, větru, zemského jádra a atomu či oné bájné fúze. To je strategické směřování, všechny ostatní odbočky, slepé uličky dohod a podobná dočasná spojenectví, to jsou jenom překlenovací dočasnosti.

Zapomeňte také na „směsný odpad“. V řádu desítek let (maximálně), budou naši potomci pečlivě odkládat každý drobný kousek toho, co spotřebují, do přesně definovaného „koše“ jako budoucí surovinu. Asi se toho nedožijeme my, co nyní čteme tyto řádky, ale nejpozději naše děti, vnuci či pravnuci pojedou recyklaci s takovou důsledností, že si to nyní naprosto neumíme představit.

Splníme sen klimatologů a tvůrců Green Dealu, ale nikoliv kvůli záchraně klimatu. Splníme ho kvůli tomu, že nás klima donutí zprostředkovaně. Ve světě existující klimatické změny bude naprostou strategickou nutností nebýt závislý na těch zemích, které se stanou hlavní obětí oné změny. Což jsou, shodou okolností, téměř přes kopírák právě ty země, které odnesou změnu klimatu jako první.

Jistě. Už se to nebude jmenovat „Zelený úděl“. Ten bude dávno mrtvý, ostatně umrtvený je již nyní. Pokud to bude mít nějaké marketingové označení, tak půjde o něco jako „Plán přežití“

Připadá vám tato vize příliš temná? Tak o ni diskutujme. Připadá vám příliš vzdálená? Ano, nebude to zítra, ani za rok a jistě ani za deset let. Ale z hlediska lidstva to nastane za chvíli. Za třicet, za padesát let. Ale to je z pohledu historie mihnutí oka.