Ten bitcoin nám ale řádí

Nápad guvernéra České národní banky Aleše Michla zařadit bitcoin mezi rezervní měny ČNB (přesněji mezi devizové rezervy) vzbudil širokou škálu reakcí od nadšeného obdivného Ááááách! až po vyděšené pohrdlivé Uffff!

Nu, účel byl splněn. Místo debat o věcech pro ČNB nepříliš příjemných (namátkou inflační vlna, problémy s makroekonomickým predikčním modelem, a ještě by se jich pár našlo) se vrhla odborná i vysoce neodborná veřejnost do úvah, jestli bitcoin v (devizových) rezervách ano či ne. Zdá se, že čas pro analýzu podílu národní banky na vzedmutí inflace 2021 až 2023 ještě nenastal, takže se nechme chvíli vláčet veřejnou debatou a řekněme si pár slov k tomu proklatému bitcoinu.

Myšlenka denominovat až maximálně pět procent (devizových) rezerv v bitcoinech je jistě neotřelá. Přinejmenším proto, že v rezervách nemá bitcoin ani jedna centrální banka ze skupiny vyspělých zemí. ČNB by se přiřadila k Salvadoru a Bhútanu, což ale samo o sobě nemusí být nic špatného. Tím myslím, že samotná skutečnost, že to jiní (kromě trochu exotických dvou zemí) nedělají, neznamená, že by to byl chybný postup z hlediska budoucí hodnoty takto uložené rezervy.

Je však třeba si věc zařadit ještě více do souvislostí.

Kolik je pět procent devizových rezerv ČNB? Není jednoduché to vyjádřit, protože se ta hodnota každý den trochu mění s tím, jak se mění kurzy měn a aktuální ceny dalších aktiv, ale dejme tomu, že se jedná o zhruba 175 nebo 180 miliard korun. K poslednímu prosinci 2024 byly rezervy oceněny celkově na 3,548 bilionu korun.

Co je vlastně bitcoin? Elektronická měna či kryptoměna založená na teoreticky neměnném algoritmu. Základní myšlenkou je naprostá konečnost počtu bitcoinů, které budou existovat (20 999 999,9769 bitcoinu), přičemž „těžba“, tedy generování nových, bude ukončena zhruba v roce 2140, naprostá většina ale bude k dispozici do konce roku 2030. Z principu faktu, že počet bitcoinů je konečný, mělo by jít nutně ve vztahu k ostatním aktivum (kterých principiálně vždy z hlediska hmotnosti nebo počtu přibývá) o aktivum deflační. Konečnost počtu bitcoinů je však založena na předpokladu, že nebude prolomen systém potvrzování transakcí (tak zvaný útok 51 %) a kryptografie algoritmu. V současnosti je to skutečně v podstatě nemožné. V případě existence kvantových počítačů je ale otázka, zda může existuje nezměnitelně zašifrovaný algoritmus. Názory se liší. Mnozí varují před riziky, jiní jednoznačně tvrdí, že kvantový čip Willow a jeho následníci naopak bezpečnost bitcoinových sítí posílí. Nicméně je tu nesporný destabilizující potenciál.

A konečně? Co jsou to vlastně devizové rezervy České národní banky? Jde o souhrn aktiv, která jsou formálně v držení ČNB, jsou tvořeny zahraničními měnami nebo papíry denominovanými v těchto měnách (například americké vládní bondy v dolarech), případně měnovým zlatem a dalšími. Jde o zajištění stability měny. České rezervy jsou velmi vysoké (vzhledem k objemu měnové zásoby). Klíčovým smyslem devizových rezerv je stabilizace pozice národní banky.

A to je právě ten problém.

Principiálně není cílem rezerv „vydělávat“, ale stabilizovat, dodávat systému důvěryhodnost. Protože fiat měny (měny s nuceným oběhem), jsou na důvěře postavené. Takže uživatelé musejí věřit, že konkrétní centrální banka to myslí vážně s cílením inflace, myslí to vážně s emisí peněz a jejím řízením, s kurzem a celkově uskutečňuje naprosto transparentní a důvěryhodnou politiku. Ve skutečnosti stejně je na tom bitcoin. Jeho „vnitřkem“ je také důvěra. Důvěra v to, že si provždy udrží odlišnost od národních měn – totiž, že ho nikdy nebude více než oněch asi 21 milionů kusů. Ovšem za důvěrou ve fiat měnu je ještě krabička poslední záchrany, tedy rezervy a aktiva národní banky a úplně jako poslední instance pak majetek státu. Za důvěrou v bitcoin je zase jenom důvěra v bitcoin, v to, že není žádná autorita, která by ho byla schopna ovládnout a zneužít. Z tohoto pohledu je bitcoin „prázdný“, nemá žádná jiná podkladová aktiva než víru v neprolomitelnost kryptografické ochrany algoritmu. A že kvantové počítače, které by kryptografii algoritmu prolomily, jsou ještě daleko, navív možná opravdu bezpečnost posílí.

Je tedy plán guvernéra Michla nakoupit do rezerv až pět procent bitcoinu racionální?

Kdybychom chtěli zisk, pravděpodobně ano. Pokud a dokud se nepřihodí něco špatného, bitcoin asi poroste. Lze na to vsadit se zhruba stejnou jistotou, jako že americká vláda splatí svoje bondy.

Když chceme stabilitu a s ní spojenou důvěru, je to ošidné. Pokud existuje na trzích významné aktivum s velkou volatilitou (pohybem ceny nahoru dolu), je to bitcoin. Dlouhodobě roste. Ale třeba v jedno nebo tříletých výhledech dělá psí kusy, přičemž dokáže růst a padat klidně i v týdenních skocích. Pak ale prudký pohyb pěti procent rezerv o například 20 procent hodnoty během tak krátké doby jako dejme tomu deset obchodních dnů znamená z hlediska pohybu rezerv hodně. A to je prostě potíž.

Celé je to téma na fundamentální diskusi, přičemž je docela dobře, že to guvernér otevřel. Ale za sebe rovnou poznamenám, že pět procent je neřešitelně mnoho. Jedno, dvě procenta? Ano, proč ne. To je riziko, kterému rozumím. Pět? Ne. Rezervy národní banky jsou národní rezervy, je to zajištění měny. Postaru bychom řekli „patří lidu“. Není to investiční hračka. A to říkám i přes to, že osobně nevidím aktuálně u bitcoinu o nic větší rizika, než u bondů řady vyspělých zemí.

P.S. Za sebe bych skoro řekla, že to „maximálně pět procent“ byl jen balónek vypuštěný k tomu, aby ho bylo možné propíchnout a ve finále se bavit o něčem trochu „více při zemi“. Ale to je skutečně jen spekulace.