Špatná zpráva pro podnikatele: Inflace zlobí, úvěry nezlevní

Čítávám předpovědi, že naši ekonomiku čeká světlá budoucnost, růst a dobré roky. Já bych tedy tentokrát jurodivý optimismus spíše mírnila. Vidím řadu signálů, že to nebude tak jednoduché a přímočaré.

Když sleduji nová data o české ekonomice, tak samozřejmě většina vypadá vlastně velmi dobře. Ale… Zdání umí klamat více než co jiného.

A když se poctivě podíváme na vývoj maloobchodního obratu a na to, co se děje pod hladinou spotřebitelských cen, tak nelze přehlédnout rizika. Nemyslím tím, že by nám padalo na hlavu kamení a situace byla nějaká tragická, ale objektivně je třeba si říct: Skutečně by to mohlo být o dost lepší. Přičemž signálů spíše krizových by se pár našlo.

Stačí se podívat na data o inflaci. Říjnové údaje mnozí označili za celkem pozitivní, ale meziměsíční růst o 0,5 procenta a meziroční o 2,5 procenta je prostě moc. Jistě – je to v rámci inflačního cílení ČNB. Ale není to uspokojivé. Zvláště, pokud sledujeme trend. A ten, omlouvám se a nechci kazit nikomu náladu, dobrý není.

Prostě není.

Zdroj: ČSÚ, https://csu.gov.cz/rychle-informace/indexy-spotrebitelskych-cen-inflace-rijen-2025

Ty sloupečky vpravo dole, ty jsou špatně. Měly by být blíže hladině dvou procent na levé ose. Proč? Klíčovou sazbu drží ČNB na hladině 3,5 procenta, tedy provádí relativně konzervativní a protiinflační měnovou politiku. Kurz koruny, který je podstatný pro „dovoz“ inflace, je silný (alespoň pokud to bereme optikou posledních několika let) – k euru atakuje 24,20 koruny za euro a k dolaru si stojíme 21 korun za dolar. Historicky jsme měli i daleko, daleko lepší kurzy, to jistě, ale ještě před nějakým rokem většina analytiků pro tyto časy předpovídala 25 a nějakých 22,50. Koruna je tedy podstatně silnější, než jsme mysleli, že bude, klíčová sazba ČNB je o něco výše, než jsme mysleli, že bude, oba hlavní vlivy působí tedy protiinflačně, přesto je inflace o něco vyšší, než byly předpoklady.

Co si z toho vzít za poučení? Je to celkem jasné. V korunovém prostředí je nashromážděno více nerovnováh a napětí, než jsme si před rokem představovali.

To znamená dražší úvěry pro podnikatele, dražší úvěry pro domácnosti včetně hypoték a dohromady tedy tlak na zpomalení ekonomického růstu, který bychom ovšem potřebovali naopak urychlit. Současných zhruba 2,5 až 2,8 procenta reálného meziročního růstu HDP je dobré číslo, ale při naší rozpočtové situaci a při stále rostoucím dluhu bychom potřebovali ne tři, ale čtyři nebo pět procent. Při nich bychom alespoň nezvyšovali podíl dluhu na HDP, což se jinak bude v dalších letech dít – ať již budou rozpočty úsporné či ne. My si totiž nyní půjčujeme (myšleno vláda a stát) za něco kolem 4 a kousek procenta. Tedy strašně draze.

A když se mrkneme na maloobchodní prodeje, tedy ukazatel, který je klíčový pro důležitý motor ekonomického růstu nazývaný většinou konečná spotřeba obyvatelstva, tak tam také nevidno nic zase tak skvělého. Poslední dva roky to fungovalo velmi pěkně, od půlky roku tohoto se nám to začíná zadrhávat.

Zdroj: ČSÚ, https://csu.gov.cz/rychle-informace/maloobchod-zari-2025

Co z toho všeho vyvodit? Ne, ne, nevěštím tragédii ani nějakou další krizi. Ale budeme moc rádi, když se podaří udržet inflaci na současných hodnotách i příští rok a budeme hodně rádi, když se povede stabilizovat růst HDP někde u třech procent. Pomýšlet na cokoliv lepšího? Zapomeňte, to by bylo psaní ekonomických pohádek.

Pro podnikatele všech velikostí to znamená zhruba toto: Úvěry nebudou levnější. I kdyby v příštím roce nakonec Bankovní rada přistoupila k nějakému lehkému snížení klíčové 2T repo sazby, na reálné ceny peněz to nebude mít nijak velký vliv. Neočekávejte ani růst domácí poptávky. Není k tomu ochota obyvatel. Pokud nenastane nějaký vnější šok, tak není třeba se bát, že by ekonomika propadla do stagnace nebo deprese, ale ten růst, který máme před sebou, bude i nadále trochu rozpačitý, trochu nejistý a stále takový celkově křehký.