Potřebujeme Walze! Nutně!

Je samozřejmě jedno, komu fandím v amerických volbách. Nejsem tak namyšlená, abych si myslela, že můj osobní postoj k souboji Harris(ová) x Trump je jakkoliv podstatný. Něco z tohoto ranku mne však potěšilo.

Výběr Tima Walze jako viceprezidentského kandidáta ze strany Kamaly Harris mi připadá v tomto znesvářeném a neustále se hádajícím světě jako závan něčeho, co by mohlo snad přinést trochu rozumu do současné politiky. A tím fakt nemyslím jenom „americké politiky“.

Tady je nutně chvíle alespoň krátce říct, kdo je Tim Walz. A opravdu jen několika málo slovy: Je to středový politik. Žádný extrém, žádný vyhrocený extrém. Za mne osobně: Hlas rozumu.

Takový ten typ, který podporuje rovnoprávnost všech (včetně LGBT+), ale zároveň je při překročení rozumné hranice připraven říct: „Sorry, ale jsou nějaké mantinely a na tohle není společnost připravená. Tohle lidé opravdu nechtějí.“ Hájí právo na potrat, ale současně nahlas říká: „Potrat není antikoncepce.“ Jako guvernér Minnesoty prosadil po zabití či spíše vraždě George Floyda v roce 2020 zákony ke zlepšení výcviku policistů a k posílení jejich odpovědnosti za konkrétní zásahy, vyvolal komplexní reformu policie, avšak zároveň proti rabujícímu davu nasadil se vší tvrdostí Národní gardu.

Nejsem si jistá, zda to přesně dokáži formulovat, ale činy a postoje Tima Walze mi připadají jako svým způsobem návrat skutečného liberalismu do politiky. Nikoliv takového toho „ať si každý dělá, co chce, je to jeho právo“. To totiž není skutečně liberální, to je jakýsi pseudoliberalismus. Svoboda má z hlediska liberála druhou stranu (jako každá mince). Tou stranou je odpovědnost. Svoboda bez odpovědnosti je anarchie. A anarchie je smrt demokracie stejně, jako komunismus, fašismus nebo nacionalismus.

Strašně zjednodušeně: Algoritmy sociálních sítí preferují extrémní postoje, protože na ně je nejvíce reakcí. Když jako komentář k poslední zprávě statistiků na Facebook (nebo X, nebo jinde, to není tak podstatné) napíši „Inflace nepřekvapila, mírně vzrostla, nicméně v rámci předpokladů“, tak to nastavení sítě „zazdí“. Uvidí to jen pár lidí. Když napíši „Fiala lhal, ceny se urvaly z řetězu“ nebo naopak „Vláda rozdrtila kritiky. Babiš pláče.“, tak to uvidí násobně více uživatelů sítí. I to je jeden z důvodů, proč politika přitvrzuje a přitvrzuje, proč v ní vidíme stále více vyostřenosti, agresivity, přílišné tvrdosti, „alternativní pravdy“ a vskutku i lží více či méně nehorázných.

Nechci hrát tuhle hru na co největší „výstřel“ Nechci ji hrát především proto, že v důsledku je to vlastně vždycky výstřel z Aurory. A Probůh: Tím nevolám po čemkoliv, co by připomínalo cenzuru. Proti názorům, které mne štvou, musím jít jen a pouze lepší argumentací, nikoliv zákazy.

Ale zpět k tématu. Samozřejmě nemám nejmenší tušení, zda Tim Walz svým zakotvením v racionalitě pomůže Kamale Harris v souboji s Donaldem Trumpem a jeho potenciálním viceguvernérem J. D. Vancem. Sociální sítě a jejich nastavení jdou proti němu. Ostatně podobně, jako (obávám se) nastavení rozdělené americké společnosti. Ale když se podívám na tu čtveřici, připadá mi Walz jako jediný z nich, o kom bych s klidným svědomím mohla říct, že bych mu dala svůj hlas (pokud bych tedy měla americké občanství a pokud by šlo volit kandidáta na viceprezidenta). Připadá mi prostě racionální a zároveň citlivý.

Jestliže uspěje, pak bych to brala jako náznak, že se možná období prohlubování příkopů uvnitř společností vyspělých zemí pomalu končí. Snad nejsem v této věci přílišná optimistka.

Ostatně jedním z důvodů, proč jsem se letos rozhodla kandidovat do Senátu (vedle pocitu, že lékařů a právníků je tam až příliš, ekonomů nedostatek), je toto: Pokud podlehneme lákavé možnosti volit „stále větší extrémy“ (a je jedno, zda doprava nebo doleva), tak půjdeme všichni, jak říkala moje babička, „do kopru“. Pro mladší ročníky to Deepl překládá (vybírám slušnou verzi) jako „go to hell“.