Poslanci zase neodolali touze zlepšovat něco, co funguje

Vypadá to velmi logicky, jasně a správně. Taxikáři by měli skládat zkoušky z místopisu a češtiny. Cestu k tomu otevřeli před několika dny poslanci novelou silničního zákona. Ta umožní municipalitám vydávat příslušné vyhlášky.

Novela asi vyvolá sice vlažný, nicméně potlesk části veřejného mínění, alespoň v případě, že ji veřejné mínění vůbec zaznamená. Faktem je, že řidič taxi by asi měl umět alespoň trošku česky, jistě bude mnoha lidem připadat správné, když se vyzná ve městě. Zároveň ale je fér dodat, že náklady celé té zábavy zaplatí spotřebitel. To je taková základní ekonomická pravda.

Požadavek na češtinu a požadavek na znalost místopisu jsou (jakkoliv vypadají na první pohled nevinně) regulace. Regulace znamená vždy náklady. Někdy malé, jindy větší. Tady budou spíše větší. Vysvětlení „proč“ není úplně triviální.

Máme v každém městě či regionu určitou slupinu lidí, kteří se z nějakých svých důvodů, po kterých nám nic není, a dokonce nejsou ani podstatné, rozhodnou být taxikářem „na plný úvazek“. Pak je tady skupina lidí, kteří si tím přivydělávají. A dále existuje nějaká další skupina, která za určitých konkrétních podmínek začne vážně přemýšlet o tom, že by se na toto povolání „na plný úvazek“ či jako na „vedlejšák“ dala.

V danou chvíli k nájemní dopravě potřebují jedinou kvalifikaci, totiž patřičné řidičské oprávnění. (Auto nechávám stranou, to je konstanta přítomná za všech situací, která na věci nic nemění.) Nějaké podmínky mají ještě organizátoři přepravy, ale ty jsou jejich interní věcí. Za volant taxi tedy usedají lidé, kteří se do tohoto podnikání pouští s nějakou představou výdělku, přičemž ta představa není nutně nějak vysoká. Neboť, a tady je to pro spotřebitele už zajímavé, jestliže vstupní bariéra neexistuje, k práci není třeba žádná větší kvalifikace, tak logicky nastane tlak příchodu nových zájemců spíše zdola. Řekněme něco jako „džob první volby“. Taxikaření bude lákat lidi, kteří v danou chvíli nemají příliš jiných možností nebo potřebují příjem navíc. Zjednodušeně (ale zdaleka ne jenom) cizince, uprchlíky, lidi, kteří si potřebují nutně zacelit finanční mezeru… Ti až do nápadu poslanců zlepšovat svět soustavně doplňovali určitou základní skupinu, řekněme ji silný střed, pro kterou šlo a jde o dlouhodobou práci, o něco, co dělat chtějí, co je baví a tak dále. Z pohledu středu jsou příchozí „zdola“ ti, kdo jim kazí systém, snižují ceny. To je poznámka na okraj, sice podstatná, ale teď jenom na dokreslení.

Co se stane, když nějaká vstupní bariéra vznikne? Část zájemců „zdola“ odpadne. Někteří proto, že jejich domluva česky je skutečně chabá, jiní proto, že nebudou mít ochotu nebo schopnost učit se pražský, brněnský, ostravský nebo třeba karlovarský místopis a biflovat se, kde je jaká ulice. A také každá zkouška znamená nějakou kontrolu, ověřování, administrativu.

Příchod nové pracovní síly „zdola“ se tedy zbrzdí. Silný střed jásá, spotřebitel pláče.

To totiž znamená méně taxikářů celkem, to zase změnu v rovnováze nabídky služby a poptávky po službě a výsledkem nutně bude růst cen (na které už tak tlačí pohonné hmoty, ale i to je v daném příběhu další konstanta ve smyslu, že inflace na naftě či benzínu existuje s bariérou nebo bez bariéry nezávisle a objektivně).

V případě s bariérou lze předpokládat, že pokud budou noví zájemci o tuto činnost na trh přicházet, pak s určitou vyšší představou o rentabilitě, o příjmu, za který se jim vyplatí tu práci dělat. Neboť kdo „zdola“ umí alespoň na hovorové úrovni česky a zná slušně místopis daného města už asi nebude hledat práci „první záchrany“, ale bude mít trochu vyšší nároky.

Poslanci vládní koalice a také Pirátů, kteří v tomto případě připojili své hlasy, byli jistě vedeni šlechetnými úmysly ochrany spotřebitele před nedorozuměním a blouděním. Těžko říct, jak často jezdí taxíkem, možná příliš ne. Jinak by si všimli, že objednávkové systémy zajistí, že spolu zákazník a taxikář nijak vehementně komunikovat nemusí, a že v autech jsou takové placaté přístroje s obrazovkou, které tu trasu ukazují. Říká se tomu navigace. Aplikace navíc posiluje mimořádným způsobem bezpečnost. Organizátor je schopen detekovat kdo s kým jel, odkud a kam, od kdy do kdy, vidí platební nástroj. Všechno podstatné je dohledatelné.

Celý ten nápad je jenom o dobrých úmyslech, kterými je dlážděna cesta do pekla. O ušlechtilém nápadu, který je ve skutečnosti jenom strašná pruda a otravování lidí. Případně lze na něj aplikovat ze zlatého fondu politické pravdomluvnosti slavnou větu bývalého ruského premiéra Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako obvykle.“ Neko také prastaré anglické: „Když zasedá parlament, strachujte se o hrdla a peněženky.“

A to ponechávám stranou některé hrozící legislativní lahůdky. Zákon dává propříště městům a obcím možnost stanovit v případě taxislužby podmínku zkoušky. Takže v Olomouci nemusí být zkouška vůbec, v Ostravě těžká jako ingot a ve Zlíně nebo v Karviné to může být taková trochu formální věc, kterou ale budou komise šikovně používat k v podstatě nelegální regulaci trhu či možná ještě hůře k jeho monopolizaci nebo jinému zneužívání.

Doufejme, že si alespoň obce dají na těch vyhláškách záležet, protože jestli ne, mohou vyvolat vskutku podivné absurdní situace. Například: Jsem taxikář v Rakovníku. Co když přijde zákazník s požadavkem cíle Praha-Libeň? Pokud bude pražská vyhláška autoritativní, nedostanu se s ní do rozporu? Když bude napsaná racionálně, mělo by být cílem, aby byly takové situace samozřejmě pokryty nějakým pardonem. Takže když do Prahy zajedu se zákazníkem jednorázově a nebudu tam bez zkoušky činnost provozovat soustavně, tak bych předpisy porušit neměl. Ale jestli to někdo zkazí, tak by za vjetí do jiného regionu mohla (třeba v případě udání) hrozit pokuta, problém s licencí, prostě potíže. Úplně vidím situaci jako z grotesky, jak zákazník na hranicích města přesedá z taxi do taxi.

No nic, tak daleko to samozřejmě nedojde dokonce ani v Česku a dokonce ani v našem parlamentu. Ale vážení poslanci, takto: Celý ten nápad není dobrý. Dokonce je rovnou špatný. Taxislužby fungují, nějaké občasné excesy jsou občasné excesy, nikoliv systémová chyba. Spotřebitel dostává služby za rozumné ceny v kvalitě, která je velmi slušná. Zase se snažíte zlepšovat něco, co funguje. Soustřeďte se raději na věci, které nefungují – je jich hodně.