PF: Snad ty volby nějak přežijeme

Naše PF, tedy pour féliciter, „péefka“ vznikla v dynamicky rostoucích městech 19. století. Přestal být čas na osobní návštěvu přátel, kartička s PF a začínajícím letopočtem tak sloužila jako náhražka za fyzický kontakt.

Bylo to třeba, svět se měnil před očima. Městské hradby přestávaly být skutečnou hranicí, za kterou se většina obyvatel během života vypravila jen párkrát, a ještě jen kousek. Mnozí měli rázem přátele daleko, v jiných městech, dokonce v jiných zemích. Oč jednoduší to bylo o sto nebo dvě stě let dříve, kdy stačilo vyjít na rynk a člověk během pár minut potkal prakticky všechny lidi, které osobně znal.

Nemyslím to jako toužení po „starých časech“, kdy soused byl soused a (jak někteří se slzou v oku vzpomínají) „svět byl ještě v pořádku“. Nemyslím si, že by byl nyní svět v horším nepořádku než kdykoliv v minulosti. Princip našeho světa je chaotický, protože to je podstata lidské povahy a způsobu jednání. Systémy, které se pokoušely lidské komunity uspořádat do pevných a neměnných vzorců byly postupně odhozeny, překonány a přiměřeně organizovaný chaos zvítězil. Při vší úctě: Křesťanství přežívá tolerováno hlavně díky tomu, že rezignovalo na organizaci lidských životů, různé ismy prokázaly snad dostatečně svoji zrůdnost na to, aby se již nevrátily.

Asi i proto mne nijak neuráží, že sociální sítě posunuly „péefkové“ zvyklosti ještě dál a nyní se přání posílá poněkud neosobně v podobě postu na Facebooku nebo nějak podobně všem, kteří se ve správnou chvíli na sítě podívají. Nu ano, individualita je pryč, ale pokud to někomu vyhovuje, je to jen a pouze jeho věc. Určitě zrovna toto nedělá ze světa horší místo.

Navíc asi všichni míváme chvíle, kdy cítíme potřebu sdělit nějakému sboru posluchačů či čtenářů něco, co máme pocit, že má být řečeno. Přelom roku je obvykle takovou dobou, kdy ono nutkání bývá silnější a urputnější než jindy. Ostatně tak nějak asi vznikla tradice prezidentských a premiérských vánočně – novoročních proslovů.

To moje letošní nutkání je dost silné a urputné na to, abych ho shrnula do alespoň několika krátkých odstavců tohoto sice nikoliv personifikovaného a individualizovaného, ale každopádně srdečného a se vší úctou formulovanmého „péefka“ pro mé časté i občasné čtenáře.

Moji milí přátelé. Přeji vám do roku 2025:

- mnoho osobních úspěchů, klidu a pohody,

- štěstí být s rodinou a blízkými lidmi, s přáteli,

- dobré pracovní podmínky, pozitivní vývoj podnikání, prostě to nejlepší v profesním životě,

- pevné nervy, protože je to volební rok a atmosféra ve společnosti nebude dobrá.

Zvláště to poslední mi připadá podstatné.

Byla bych moc ráda, kdyby se mé předtuchy nevyplnily, ale bojím se silně, že nás čeká období ještě většího roztříštění naší společnosti, ještě větších antagonismů a prohlubování příkopů. Tak ať to všichni ve zdraví fyzickém i duševním přežijeme.

A kéž bychom všichni dokázali alespoň trochu přispět k uklidnění situace. Protože pokud zůstaneme jako národ rozhádaní a navzájem nepřátelští, pak těžko můžeme očekávat, že se věci pohnou pozitivním směrem, že se nám najednou začne výborně dařit.

Tak to je pro letošek už opravdu všechno, moji milí a vážení přátelé. Na zdraví!