Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.

Přihlásit se

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

JS

Za posledních osm let Evropa zrušila dvě stovky uhelných elektráren, za stejnou dobu jich ale Čína zprovoznila více než čtyři stovky nových. A pořád to pokračuje. Jejich hlad po energii je extrémní. Každý týden v Číně zahájí provoz jedna nová uhelná elektrárna. Číňané si velice dobře uvědomují, že jejich ohromné uhelné zásoby jsou zárukou stability v době, kdy je ropný trh ovlivňován politickými konflikty. Čína navíc uhlí netěží jen pro elektrárny, ale také pro výrobu kapalných paliv. V poslední době investují gigantické prostředky do rafinérií, které z uhlí vyrábějí benzín. A to navzdory tomu, že je to značně drahé.

A co se týče obnovitelných zdrojů – instalovaný výkon OZ není to samé co jejich reálný výkon. Navíc – odečteme-li vodní elektrárny, zjistíme, že obnovitelné zdroje energie se na celkovém energetickém mixu Číny nepodílejí ani dvaceti procenty. Vodní elektrárny pak často představují megalomanské projekty, které zcela přetvářejí krajinu o rozloze stovek a tisíců kilometrů čtverečních. Totalitní režim nemá problém s vysídlením statisíců lidí a klidně odpálí výbušninami místní pohoří. Musíme také počítat s tím, že Čína svoje výsledky ohledně obnovitelných zdrojů a ekologie značně nadlepšuje. Výroba jejich elektroaut je zcela ztrátová a plně subvencovaná státem. Spíš to vypadá, že prostě zkoušejí všechno možné.

Velká bateriová úložiště na principu sodíku lze považovat za časovanou ekologickou bombu. Jakmile začnou stárnout, bude velký problém vyřešit, co s nimi. Při jejich selhání dochází k uvolňování vysoce toxických a korozivních plynů – nemluvě o tom, že jejich součástí jsou snad všechny těžké kovy, na které pomyslíme. Jejich výroba je extrémně energeticky náročná a prakticky chybějí recyklační řetězce (ani k tomu není motivace, protože zpětná výtěžnost surovin je minimální).

Foto

Můžete uvést chemické složení zmíněných toxických plynů?

JS

Ještě jsem si všimnul poznámky o tom, že „za sucho mohou větrné elektrárny“. To tvrzení může znít poněkud směšně, ale když se do problému ponoříme hlouběji, tak je zřejmé, že zjistit skutečný stav věcí není vůbec jednoduché.

Jen v Severním moři v současnosti stojí pět tisíc (!) větrných elektráren. A jsou to strašlivé kolosy. Gondoly jsou vysoké 130 až 145 metrů a rozpětí lopatek je 220 až 240 metrů. Výrobci navíc rozměry stále zvětšují. Jedna rotace vrtule opíše plochu větší než tři fotbalová hřiště. Může těch pět tisíc větrníků fungovat jako účinný větrolam, který změní proudění vzduchu nad Evropou? Odborníci se dušují, že to dokáže ovlivnit počasí maximálně sedmdesát kilometrů do vnitrozemí. Dá se tomu věřit? Větrné elektrárny jen v Severním moři zabírají plochu skoro sedm tisíc kilometrů čtverečních. Nabízí se legitimní otázky: jaký je skutečný vliv tohoto větrolamu? Je opravdu tak nepatrný, jak tvrdí odborníci? A co by se stalo, kdyby se potvrdilo, že tyto superobří větrné farmy dokáží zásadně ovlivnit dešťové srážky nad Evropou? A bylo by vůbec možné takové zjištění zveřejnit?

Foto

Ano, vnikají při tom suché větry. A kam se ztrácí ta vláha?

MS

Do ceny OZE je nutné započíst cenu 100% zálohy, kdy nefungují (tma, bezvětří, vyschlá řeka...). Čím větší je podíl OZE v energetickém mixu, tím je tato záloha dražší, protože má stejné investiční náklady, ale kratší dobu provozu. Bez toho vycházejí naprosto, ale naprosto falešná čísla (jak by řekl klasik).

Akumulace je jednou z možných forem zálohy, ale zatím je velmi drahá. Výzkum nových efektivnějších možností je zcela v pořádku, ale stejně potřebujeme v mixu určitou část zdrojů 24/7, u nás prakticky JE.

VZ

Jednak drahá a hlavně je se současnými technologiemi prakticky nedostupná v rozsahu, který by byl potřeba. Jsme s kapacitami tak o dva až tři řády níže.

VZ

Ano je tomu tak. V případě tohoto článku je mimo ostatní perly víc než jasným důkazem této skutečnosti věta "Obnovitelná energetika je považována za vysoce perspektivní z hlediska cen i spolehlivosti."

Máloco je z technického hlediska ve většině případů tak vzdáleno realitě. Ve většině říkám proto, že samozřejmě existují státy jako například Norsko, kterým příroda nadělila excelentní podmínky pro hydroenergetiku. Nic se nestartuje, nereguluje a neodstavuje tak rychle a snadno jako vodní turbína. K tomu navíc ještě možnost čerpadlového režimu, kdy se elektrárna v době přebytku změní se spotřebitele. V tom zase excelují naši sousedé v Rakousku.

Zcela jiná situace ovšem nastane za stavu, kdy většinu má pokrýt dnes tak propagované duo slunce+vítr. Důkazem toho budiž Německo, které za jistých podmínek dokáže nadělat vrásky dispečinkům rozvodných soustav v polovině Evropy. Řeči o bateriích bere ve velké energetice vážně jen málokdo. V případě snahy o vyrovnávání bilance v delším časovém horizontu (měsíce nebo celký rok), což by při dominantní roli OZE byla nutnost, se bavíme o takových objemech elektřiny, že její skladování tímto způsobem je naprostá utopie.

Tohle je problém v mnoha oblastech, nejen obnovitelných energií. Dobře provedené a vysvětlené změny mají odpor jen tvrdého jádra. V tom je celý problém Vámi popisovaného problému. Změny zavádí zkorumpovaní lidé, kterým nikdo oprávněně nevěří, protože každou změnu berou jako příležitost k výdělku. A protože o problému moc nevědí a navíc do něj potřebují zavést chyby na kterých se vydělá, jsou schopni zničit prakticky jakoukoliv myšlenku.

Představte si, že by důvěryhodný český politik vysvětlil zelenou politiku a načrtl jasný plán. Vysvětloval, debatoval a zabránil rozkrádání. Lidé by to přijali úplně jinak než je to přijaté dnes.

Tohle není nový problém. Třeba první republika byla zkorumpovaná a armáda byla ideální dojná kráva. Vyjímkou byl systém pohraničních opevnění, který byl dobře vysvětlen a hlídán, tudíž se u korupce prakticky nevyskytovala a firmy často pracovaly pod obvyké marže.

Třeba Green Deal nebyla vůbec špatná iniciativa. Kdyby se na ní každý nechtěl napakovat, ať finančně či politickými body. A díky tomu se z ní stal strašný *peeep*.

Jak z toho? Nevím. Jen popisuji problém.

LV

Je to skvělé napsáno. Čína je dokonalou ukázkou toho, že energie z OZE je naprosto zásadní pro ekonomiky především zemí, které nemají vlastní fosilní zdroje. Čína nemá významná ložiska roky a zemního plynu a uhlí už také dováží.

Oni moc dobře vědí, že sluneční energie je zdarma a nikdo jim jí nemůže zastavit, nemůže je vydírat. Proto mají v energetickém mixu 2x víc energie z OZE než Evropa.

Na Zemí dopadne za zhruba 20 minut tolik energie, kolik jí celé lidstvo vyrobí a spotřebuje za 1 rok. To je tak obrovské množství, že je možné použít technologie s velmi nízkou účinností.

Pokud je někdo ideologicky zatížen ve vztahu k OZE, jdou to jejich odmítači, nikoliv vítači.

Pokud totiž nemáme dostatek fosilních zdrojů, jako že zjevně nemáme, potom jsou OZE jediným logickým řešením. Podotýkám, že OZE nejdou jen větrníky a FVE. Jsou to vodní elektrárny, energetické rostliny, resp jejich spalování, palivové články apod.

VZ

Není. Viz třeba nedávný koment pana Hušáka. A pokud jde om ideologii, tak váš komentář ve třetím odstavci je přímo klasickou ukázkou. Ano, tak globální čísla jsou na první pohled úchvatná, ale reálná využitelnost už nikoliv.

JK

J85a75n 93K91y58š71k70a

11. 8. 2026 20:27

Velmi vám děkuji, madam, za váš dnešní článek.

Když si vybavím ty tisíce článků PROTI jakékoliv "zelené" technologii, které v našich tištěných médiích i na sociálních sítích zaplavují naši veřejnost naprostými nesmysly, je váš článek svou věcností a neideologičností jako kapka svěží vláhy dopadající na vysušenou pustinu.

Neodpustím si v tomto ohledu vyjádřit své hluboké zklamání z mnou kdysi uznávaného slovutného spisovatele Ondřeje Neffa a jeho internotového deníku Neviditelný pes. Tento deník, který jsem od poloviny devadesátých let s radostí otvíral a četl pohotové, trefné a věcné glosy se za poslední dekádu a půl změnil v ubohou "antigrýndýlovskou" stoku. Je paradoxní (nebo možná naopak symptomatické), když spisovatel sci-fi odmítá nejnovější vědecko-technické výstupy z oboru výroby a uchování el. energie. Ten, který kdysi svými vizemi budoucnosti obohacoval a inspiroval své čtenáře, tentýž člověk, když se vize budoucnosti z oboru science-fiction stává všední realitou, tuto realitu odmítá, brojí proti ní a zesměšňuje ji.

V tomto směru mají obrovský dluh naše veřejnoprávní média, hlavně Česká televize. V ČT jsou schopni natočit spoustu pořadů o čemkoliv, různé cestopisy a medajlonky o vzdálených a okrajových podružnostech, ale TOMUHLE pro naši zemi ZÁKLADNÍMU tématu, se věcnou, vzdělávací formou, tomu se věnují buďto vůbec, nebo jen velmi okrajově.

Proto vám ještě jednou díky a prosím, pište více takových článků.

VZ

Jestli ono to nebude tím, že pan Neff má narozdíl od řady jiných jistý technický vhled a díky tomu si stále zachovává zdravý rozum. A upřímně zrovna v případě GD se pro spíše hodí termín jako Green Debility nebo Great Debility. S ochranou ŽP to má v aktuální podobně pramálo společného.

Foto

Dobrý článek.

Mnohokrát jsem na Neviditelném Psu a zde na iDnes psal, že budoucnost OZE musí být spojena s bateriovými úložišti . Dostalo se mi za to hromady urážek od mnoha odpůrců OZE, kteří bateriová úložiště a bateriová auta k smrti nenávidějí.

MK

Nestává se to často, ale dnes s vámi souhlasím.

JP

Obnovitelná energetika je považována za vysoce perspektivní z hlediska cen i spolehlivosti.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/kislingerova/nic-neni-jalove...

Tak toto úplně stačí k pochopení celého sdělení autorky.

EP

Předběhl jste mě, tak věta mluví za vše.

  • Počet článků 162
  • Celková karma 29,19
  • Průměrná čtenost 1421x
Profesorka ekonomie a vysokoškolská pedagožka dříve na Vysoké škole ekonomické v Praze, na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a nyní na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích (VŠTE). V letech 2014 až 2018 členka Zastupitelstva hlavního města Prahy a radní pro finance a rozpočet. Napsala jsem sama nebo s kolegy docela dost knih, třeba Manažerské finance, Podniková ekonomika, Úvod do podnikového hospodářství, Cirkulární ekonomika I až III, Podnik v časech krize a další. A samozřejmě publikovala mnoho článků v domácích i zahraničních časopisech o finančním řízení podniků, sanacích, insolvencích, rozhodovacích procesech a o makroekonomickém vývoji.

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×