K prvnímu: S těmi stovkami miliard je to trochu přehnané, celkově přišla sanace bank na zhruba 300 miliard v koruně přelomu tisíciletí (to je plus mínus zhruba), samozřejmě ani zdaleka všechny ty peníze nebyly spojené s privatizacemi. Typově s plzeňskou Škodou, pražským ČKD, Poldi Kladno a podobně. byly v tom mnohé a mnohé úvěry ještě z malé privatizace, úvěry poskytnuté za nesmyslnných podmínek zkrachovalými bankami a tak dále plus další sklutečně velké problémy, například nepovedené exportní akce.
Vymáhání probíhalo a v řadě případů vlastně stále probíhá, ale reálně ty peníze skončily ve špatných investicích, ve ztrátovém provozu těch továren a v kumulovaných ztrátách, které takto narostly. V podstatě se stát skrze jim vlastněné banky v rámci zak zvaného bankovního socialismu pokusil udržet v chodu podniky, které neměly reálnou šanci na úspěch. A celkem logicky se v tom utopilo obrovské mnžství peněz. Na druhou stranu to pomohlo udržet nízkou nezaměstnanost a mělo to i jiné ekonomické pozitivní dopady.
Negativa ale jednoznačně převážila, to je jasné.
Jistě, část těch peněz skončila asi někomu i za nehty, ale většina to nebyla, to ani náhodou, to hovořme o zlomcích té celé sumy.
K druhému: Za posledních dvacet let byl rozpočet ČR vyrovnaný či přebytkový dvakrát, za celou dobu existence země 6x. Scvhodkové rozpočty byly i v letech, kdy jsme dosáhli růstu HDP 4 nebo 5 procent meziročně ve stálých cenách. Co se týká těch dvou přebytků za posledních dvacet let, šlo spíše o náhody a shody okolností, kdy se sešly vysoké růsty s možností rozpuštění rezerv a s některými mimořádnými příjmy. Věřte mi, že ani jeden z těch dvou přebytků nebyl výsldek střídmosti ve výdajích.
