Tvrdá fakta. Díky. Problém je, že tohle prostě mnozí nechtějí slyšet.

Tvrda fakta, ktera v ANO nikoho nezajimaji. Proto je pani profesorka az na 20 miste kandidatky a ziskala mene nez desetinu preferencnich hlasu proti prodejci mobilu Robertovi Kralickovi, ktery aktualne hejtuje s palgiatorkou Malou Fialovu vlady kvuli dekriminalizaci neplaceni vyzivneho, ackoliv Mala i Kralicek PRO navrh HLASOVALI, jako cele ANO krome par lidi, co neprislo do prace, treba majitele hnuti.

Tohle nema s realistickou a slusnou politikou nic spolecneho.

Opět bezvadný článek. Máte neobyčejný dar psát jasně a srozumitelně i pro laiky. K tomu, co píšete, bych jen podotkl, že si vzpomínám na dobu prvního Babišova premiérování (nebo když byl ministr financí?), kdy se vyjadřoval ve smyslu, že jsme mnohem méně zadluženi, než jiné státy, takže se nic nestane, když zatneme sekyru státního dluhu o něco hlouběji. Doufejme, že už ho to přešlo.

Nedoufejte, že Babiše něco přešlo. On se pokusí poslat do Agrofertu tolik, kolik jen půjde.

Kde brát a nekrást? Já myslím, že nejde ušetřit skoro nic, resp. naprosto bezvýznamné částky, protože ani výši dluhu, ani úroky neovlivní. Jako například to srandovní zmrazení platu politiků. Důvodem jsou obrovské mandatorní výdaje, které navíc v čase rychleji porostou než teď. Takže jedině navýšit daně? No, než tohle, hledal bych řešení v municipalitách, protože ty jsou v přebytku. Drsná reforma veřejné správy, snížení počtu krajů, peníze z měst a obcí vrhnout na investice. Žádnou jinou cestu nevidím. Ale tipuji, že to dopadne cestou nejmenšího odporu, tak jako ve většině případů. Daně a kapsy občanů, možná firem. Hezký den

Prebytky samosprav nejsou zas tak uplne od veci. Oni si na investice musi nasetrit, pujcky u nich nejsou tak jednoduche jako u statu.

Zasloužená karma

Andrejovi Babišovi je 71 let, na konci volebního období mu bude 75 let. Obávám se, aby ony čtyři roky nebral jako poslední příležitost, kdy může pro Agrofert ještě něco nahrabat. Po čtyřech letech rozdávání dárečků svým voličům už budeme nejspíše v průšvihu s deficity rozpočtu i inflací. Rozhazovat pak už dál nepůjde a nepopulárním krokům se zásadně vyhýbá. Takže to tu možná zabalí a ve zbytku svého života se uchýlí na nějakou příjemnou zahraniční destinaci.

A jak vyřeší svůj střet zájmů? Tipuji, že po svém jmenování premiérem začne tvrdit, že on ve žádném střetu zájmů vlastně ani není.

Babiš si pěkně vyžere polívčičku, kterou mu Fiala navařil i s největším zadlužení ze všech vlád po r. 1989 !!!

KARMA. Bohužel se k moci dere tvor, který navýšení strukturálního deficitu v době nastávající krize po rozházení rezerv a nevyužití ekonomického růstu nazval "proinvestovat se z krize". Nyní, pokud bude chtít uskutečnit své sliby se do krize proinvestuje, je to holt krizový manažer.

Jako kandidatka ANO, proc nejdete delat na minfin misto pani hranolky? Vzdyt ta zenska nevi o financich lautr nic! V dobe nizkych urokovych sazeb prodavala kratke dluhopisy misto dlouhych a dluhe zacla prodavat az ve chvili, kdy narostly sazby...

Vzdyt jeste v roce 2021 byly rozumne sazby. Hluboce pod 3%. A co delala pani Schilerova? 64,5% prodaneho objemu dluhopisu melo splatnost DO konce roku 2031, tedy maximalne 10 let. Posledni akuce toho roku mela vynos do splatnosti 2,659%, splatnost v roce 2033. Ta pani proste nechapala, co dela.

Ona asi nepočítala s tím, že po ANO, příjde k moci chytrý Fiala se Stanjurou, kteří jsou tak chytří, že zadluží tento stát nejvíc ze všech dosavadních vlád ( a z celkového státního dluhu nasekají celou 1/3 celkového dluhu - a to jen za 4 roky ) a navíc budou brát nové půjčky o 30 % dráž než Slováci !!!

Za mě v tom článku chybí ještě jeden rozměr: problém není jen v tom, jestli dluh poroste tempem 100, 200 nebo 400 miliard ročně. Klíčová otázka je co z toho financujeme a jaká je očekávaná návratnost těch výdajů.

Jestli si stát půjčuje hlavně na běžnou vnitřní spotřebu – platy, transfery, „služby“ voličům – aniž by současně posiloval budoucí schopnost ekonomiky vydělávat (infrastruktura, energie, vzdělání, produktivní investice), pak se ve skutečnosti bavíme jen o rychlosti, s jakou to skončí špatně. Ne o tom, jestli se tomu vyhneme.

Navíc jsme malá otevřená ekonomika, silně závislá na vnějším prostředí. Nemáme pod kontrolou globální poptávku po našem exportu, deindustrializaci EU ani dopady technologií. O to víc by mělo platit, že každý nový dluh má mít jasný a obhajitelný „business case“, ne jen politické odůvodnění.

Diskuse o dluhu, a to včetně rychlosti a nákladů zadlužování, proto podle mě nedává smysl bez paralelní otázky: jak velkou část deficitu opravdu investujeme do budoucích příjmů státu – a kolik jen projíme tady a teď.

To je asi celkem jasné, kolik jen projíme. Jsou to všechny sociální transfery, obsluha dluhu, z části výdaje na armádu (byť jsou existenčně nutné). Pak projíme ještě výdaje na státní správu a státní zaměstnance celkově - byť je tu také nějaká nutnost. Dejme tomu, že z této části můžeme za investici do budoucnosti považovat výdaje do vzdělávání, pokud bude vzdělávací systém dobře nastaven.

Kde jsou ty doby, kdy byl schodek 40 mld považován za nepředstavitelný. Dnes jsme o řád výš a stále většímu počtu lidí to připadá normální. Máslo na hlavě mají přitom politici napříč spektrem a co je nehorší, k zasekávání dluhové sekery nás nutí i evropská vrchnost, která chce tímto způsobem zmírňovat dopady drahých energií a financování celého Green Dealu.

Obrat zkrátka není na obzoru a tak to tímto směrem půjde dál až do doby, kdy bude panovat ochota státům půjčovat. Což nebude trvat do nekonečna. Pak přijde náraz do zdi. Zatím se do ní řítíme a ještě přidáváme plyn...

Maslo na hlave ma predevsim jeden clovek. A to ten, kdo zhorsil strukturalni deficit o 4.1% HDP, coz loni odpovidalo castce 328 mld. Bez tohoto zhorseni bychom teoreticky mohli byt v prebytku. Zkuste hadat, kdo to byl.

Máte určitě pravdu, jenže v současných tahanicích přece nejde o rozpočet a už vůbec ne o snížení jeho deficitu. Kromě vypouštění krycí mlhy na jiné, především osobní, problémy jde jednoznačně o vytváření východiska pro zvýšení jeho deficitu a to způsobem Po nás potopa.

Jde pouze o to, aby odstupující vláda přiznala, že její rozpočet je od základu vylhaný a nereálný, jako celá její politika.