Migranti a uprchlíci nás nezachrání. Ale bez nich se neobejdeme

Na populismu je asi nejvíce fascinující, že není postaven na popírání, ale spíše na nerespektování, nevnímání či prostě ignorování všech racionálních a faktických argumentů. Je to děsivé. A fascinující.

Populista normálního člověka znalého problému a okolností dohání k šílenství. Na složité situace nabízí naprosto primitivní řešení, obvykle s přihlouplým úsměvem a někdy s nesnesitelnou dobrosrdečností.

Aktuální příběh jsou ukrajinští uprchlíci a konec konců i migrace jako celek.

Existuje velké množství ekonomických, dobře podložených a naprosto faktických argumentů, proč máme být rádi, že zde jsou zahraniční pracovníci, migranti a uprchlíci. Já je nechci nějak detailně opakovat, zazněly již mnohokrát a jsou podložené tvrdými statistickými daty. Není to nic na téma, „známá byla v samoobsluze, a tam…“ ani „stalo se to kamarádovi, kterému naprosto věřím…“ Tady jsou na stole opravdová data, která sbírá statistický úřad na tisících míst a jsou to faktická, reálná čísla.

Z nich se dá vypočítat například to, jak by poklesnul hrubý domácí produkt ve chvíli, kdyby z našich firem odešli zahraniční pracovníci. Lze vypočítat, o kolik by přišel rozpočet na daních a zdravotní pojišťovny na pojistném i sociální pojištění na odvodech. Nesporně je možné i odhadovat počty zkrachovalých firem, stejně tak i sociálních ústavů a zdravotních zařízení, které by byly nuceny redukovat provoz nebo rovnou zavřít krám. Populisté volají „Pracovní místa pro Čechy“ a odmítají uznat skutečnost, že máme již dlouhé roky nezaměstnanost, která doslova nestojí za řeč. A že Češi prostě nejsou.

Ale nejde jen o ta místa. Migranti nakupují, spotřebovávají, tedy platí DPH, spotřební daně… To všechno je nakonec HDP. A HDP rozhoduje o tom, jak se máme, alespoň v materiálním smyslu slova.

Racionální člověk, ve chvíli, kdy slyší, že migranty máme vyhnat, položí si základní a jednoduchou otázku. Ta se primárně neodvíjí od morálních hodnot, od sympatií či antipatií, je to otázka cynicky ekonomická a zní: Co by se stalo, kdyby odešlo dejme tomu i jenom 300 tisíc lidí ze soukromého sektoru a 100 tisíc z veřejných služeb a státní správy?

To můžeme spočítat vcelku sofistikovanými postupy. Samozřejmě by záleželo na metodě, mohli bychom dojít k trochu odlišným číslům, občas by bylo nutné i něco odhadovat, takže by tam dílčí roli hrály i subjektivní postoje a názory, ale nakonec se dobereme údaje, že HDP této země by skokově poklesnul o zhruba dvě až tři procenta, schodek rozpočtu by vlivem nevybraných daní a neuskutečněných zisků firem (měly by málo lidí) i mnoha dalších vlivů narostl o řádově 80 nebo 90 miliard. To vše v prvním roce. A pak v dalším, a v dalším. Protože takový exodus by nešlo nahradit.

Nesporně by to mělo dramatický dopad na životní úroveň naprosté většiny obyvatel země. Negativní, samozřejmě. Populisté tvrdí, že „by bylo více práce“, že bychom „ušetřili miliardy na výdajích“. Jistě. Práce by bylo tolik, že by hromadně přebývala. Asi bychom něco na výdajích ušetřili, to je nesporně. Ale na příjmech bychom přišli o mnohonásobně více.

A to byla řeč jen o variantě mínus 400 tisíc. Ale pozor. Cizinců u nás žije celkem 1,1 milionu. Zhruba polovina jsou Ukrajinci, něco přes desetinu Slováci a pak rozmanitá směs dalších národností.

Jedno je ale pravda, v tom se populisté principiálně nemýlí.

Migrace nás nezachrání z hlediska střednědobé a dlouhodobé demografické budoucnosti. Jenže z jiných důvodů, než o kterých hovoří populisté. Nepůjde o nějakou kompatibilitu nebo cokoliv podobného. Je to daleko jednodušší. I kdybychom se rozkrájeli, tak nedáme dohromady tolik migrantů, kteří by chtěli bydlet právě tady, spojit s touto zemí svou budoucnost a podílet se na jejím vývoji příští dlouhá desetiletí, aby to demografii zachránilo. Špatnou zprávou totiž je, že rodilých Čechů v produktivním věku ubývá a bude ubývat tak rychle, že ztráty nenahradíme. Všichni Ukrajinci, kteří si vybrali Česko jako uprchlickou destinaci, již tady jsou. Další se neobjeví. A ano, někteří nebo mnozí tady zůstanou. To pomůže demografii a ekonomice právě teď a právě tady, nikoliv na další dvě desítky let. Nepřijde ani žádná nová vlna Vietnamců, nezažijeme exodus Řeků a nenahrnou se sem Etiopané ani žádní jiní Afričané. A i kdyby jich pár tisíc nebo pár desítek tisíc dorazilo, je to pořád zoufale málo. I při středním předpokladu migračního přebytku (+35 000 osob ročně) tato země během příštích padesáti let přijde o půl milionu obyvatel a do konce století o více než milion.

I kdyby těch 35 000 lidí ročně navíc přicházelo z některé africké země s vysokou fertilitou, tak ani to by neznamenalo zastavení demografického vývoje. Ono totiž platí jedno mimořádně zajímavé a v mnoha zemích (Německo, Francie, Švédsko i další) mnohokrát dokázané pravidlo: Populace migrantů v přistěhované generaci téměř zachovává porodnost své domoviny, ve druhé generaci se tento ukazatel velmi přibližuje obvyklému stavu původní populace a ve třetí generaci dojde v této věci ke splynutí s okolím. Mnozí přistěhovalci zachovávají své zvyky, udržují i svůj jazyk, vyznávají náboženství, ale v porodnosti se (jako celek, bez jednotlivých odlišných případů) plně přizpůsobují okolí.

Muamar Kaddáfí, terorista a bývalý despotický vládce Libye, kdysi snil o tom, jak porazí Francii díky „plodnému lůnu arabských žen“. Jeho představa byla, že Arabové migrující z bývalých kolonií do země bývalého kolonizátora vytlačí původní obyvatelstvo tím, že jich prostě bude dynamicky přibývat. Tak to neklaplo. Kaddáfího již dávno jeho spoluobčané umlátili a zastřelili, a ve Francii nesporně mají imigrační problém (obrovský), ale skutečně nikoliv kvůli extrémní plodnosti „lůn arabských žen“.

Samozřejmě nemám v úmyslu nikomu zakazovat, aby věřil populistům, to je věc každého jednotlivce. Jen bychom měli příznivcům jednoduchých a „bezbolestných“ řešení pořád připomínat, že věci jsou trochu složitější. Že nikdo nikoho nenutí být šťastný z toho, když v zemi žije deset procent cizinců, nikdo od nikoho nepožaduje jásot nad diverzitou společnosti, ale že to je součást ekonomické reality. A že pokud by tuto realitu chtěli politici skutečně přetvořit k obrazu malovanému populisty a odeslat migranty a uprchlíky pryč, měli by také férově říct, že to nikoliv marginálně sníží životní úroveň drtivé většiny těch, kteří zůstanou.

Pohádky o tom, že díky úbytku pracovníků by ostatním daleko rychleji rostly mzdy, totiž možná vypadají na první pohled ekonomicky, ale nejsou tak úplně pravda. Jistě by to růst mezd podpořilo, ale bez růstu produktivity práce. Tím by poklesla konkurenceschopnost výrobců. Se všemi negativními důsledky (viz výše).