Je Rusko porazitelné? Jistě. Inflací

Máme zde další vlnu diskusí na téma, že protiruské sankce nefungují a že Rusko je neporazitelné. Ani tentokrát se nehodlám vůbec nechat zatahovat do vojenských spekulací. Každopádně Rusko porazitelné je.

Jestli se to může stát zbraněmi, to opravdu nevím. Každopádně se to může stát inflací a ten okamžik se pomalu, ale neúprosně blíží.

Skoro by se dalo říct: Tik, tak, tik, tak…

Představme si hrubé obrysy toho, jak funguje současná ruská ekonomika.

Teoreticky sedm (oficiálně), ale spíše až deset (realisticky) procent HDP spotřebováváte na zbrojení a vedení války. Oproti roku 2021 je to zhruba trojnásobek, možná i čtyřnásobek. To jsou nejen barbarsky obrovské výdaje (10 procent HDP, ne rozpočtu!!!) , ale je to i skutečně drasticky velké množství nevyrobeného zboží.

To však neznamená, že nevyrábíte. Kdepak, vyrábíte na tři směny granáty, tanky a helmy, jenže je nikdo nezaplatí, přesněji platí je stát. Formálně jsou v HDP, samozřejmě oprávněně, protože je na nich vytvořená nějaká přidaná hodnota, nějaký zisk. Jenže naopak od zboží a služeb ty hromady granátů a dalšího vybavení končí z ekonomického hlediska ve stoupě.

Na trhu tedy ubývá zboží a služeb, na frontě tanků a granátů. A všude ubývá lidí.

Zbrojní výroba je ale zaplacená, z významné části se mění ve mzdy. A také vojáci dostávají peníze, aniž by vytvářeli nějakou přidanou hodnotu. Takže v systému máte na jedné straně stále méně zboží a služeb, protože jak roste zbrojní produkce, vytlačuje produkci ostatních věcí, zároveň tam máte stále více peněz. Lidí v továrnách je málo, takže je musíte pořád víc platit, lidí na frontě přibývá verbováním ( za to také platíte) a ubývá smrtí či zmrzačením (a i to jsou náklady pro stát).

Takže vzniká standardní inflační prostředí růstu měnové zásoby a poklesu produktu. Na to by někdo řekl, že ruská ekonomika přece stále rostla, a i nyní roste, i když nyní asi jen stagnuje. Dejme tomu, ale po odečtení dynamicky nabobtnalé zbrojní produkce od nijak dramaticky vyššího HDP to nutně musí znamenat naopak značné snížení nabídky zboží a služeb. Objem zbrojní produkce totiž rostl v předchozích letech daleko rychleji (dejme tomu třikrát až čtyřikrát) než objem ekonomiky celkem.

Normálně by bylo možné saturovat nedostatek zboží dovozem, ale ten není jednoduchý, protože se na vás významná část světa zlobí. A ten zbytek se chová vydřidušky. Ví, že jste v problémech, proto si nechává platit podstatně více než by se slušelo a patřilo. Čili díry na trhu se sice zaplňovat daří, ale za cenu výrazného tlaku na růst cen.

A tak peněz pouštíte do té stejné (ale vlastně menší) ekonomiky ještě více a pak ještě zase více než dříve. O růstu mezd byla řeč, to je jeden zdroj. Plus jako stát máte staré výdaje, k nim však přibývají další spojené s válkou. Platíte na místní poměry skutečně vysoké mzdy stovkám tisíc neproduktivních vojáků, platíte jim náboje, výstroj a výzbroj a tak dále. To jsou obrovské prostředky.

To jste tušili, že se stane, proto jste měli nachystaný celkem plný rezervní fond. Ale v něm již není nic. Z třídenní speciální vojenské operace se stala více než tříletá plnohodnotná válka, takže peníze už před časem došly. Teď už jsou všechny vaše výdaje na úkor výdajů jiných (na kulturu, školství, zdravotnictví a tak dále) a schodku rozpočtu. Čili problém řešíte tím, že rozeběhnete rotačky a fiskální schodek vycpáváte tiskem dalších a dalších peněz. Aby se to nezhroutilo hned, centrální banka drží úroky vysoko, chladí ekonomiku, pod kterou válečné výdaje mohutně topí.

Absurdní? Jistě. Zcela.

Jelikož v ekonomice neexistuje perpetuum mobile, je to vytloukání klínu klínem.

To celé se dá před veřejností těžko prezentovat jako nějaký úspěch, přesto by bylo špatné, kdyby všichni věděli, co se děje. Proto přestanete zveřejňovat většinu statistik. A ty ostatní necháte procházet cenzurou. Když je inflace 12 nebo 15 procent, vydáte zprávu o osmi či jedenácti procentech. Vypadá to trochu líp. Pro jistotu také utajíte úmrtnostní tabulky. Ale těžko se dá úplně zamaskovat, že vám rostou nevratné škody. Máte čtvrt milionu mrtvých a těžce raněných, kteří již nikdy nebudou vytvářet žádnou hodnotu, nebudou spotřebovávat, většina nebude mít děti, ale nárok na invalidní důchod. Demograficky bylo Rusko v bahně již před agresí na Ukrajině. Z hlediska budoucího počtu Rusů je válka absolutní šílenost.

Ani zvenčí nemá Rusko v podstatě žádné dobré zprávy. Ceny ropy a plynu jsou nízko a vzato důsledně, ruské zdroje teď právě ani nikomu nechybějí. Světová ekonomika roste jen zvolna, a navíc se stále klesající energetickou náročností. Globální spotřeba ropy od kovidového a postkovidového kolotoče stagnuje a většina odborníků (včetně těžařů) je přesvědčena, že vrchol poptávky již nastal, že další růst se už konat nebude. Jiné je to s plynem, ale ten ruský rozpočet nezachrání. Každopádně i kdyby se teď zrovna Rusko vrátilo plnohodnotně, a ne pokoutně na světové trhy, při svých těžebních nákladech tam žádnou díru do světa neudělá.

Jak dlouho se dá něco takového provozovat? Celkem dlouho, což o to. Délka jízdy na toboganu záleží na délce toboganu. Ale zase ne nekonečně. Nekonečný tobogan nikdo nepostavil.

Je dobré kouknout se trochu do historie. Vilémovské Německo za první světové války neprohrálo vojensky, jakkoliv se pro něj po krachu ofenzívy 2018 situace nevyvíjela nijak dobře. Prohrálo tím, že vyčerpalo svoje zdroje, země již nebyla schopna utáhnout válečnou mašinérii.

Neříkám, že se Rusko zítra zhroutí a padne. Od začátku naopak tvrdím, že vliv sankcí je vždy omezený a jejich dopad nepříjemný pro sankcionovaného, ale v podstatě nikdy zničující. Ale pokud někde občas slyším, že Moskva je schopna takto válčit dalších deset let, to skutečně těžko. Při této intenzitě jde o rok, možná dva, nikoliv více. Naopak – pokud se podaří Ukrajině naplnit svá oznámení o zbraních schopných zasáhnout dostatečně ničivě cíle hluboko v ruském týlu, pak ten rok je asi maximum, co systém efektivně deptaný dálkovými údery unese.

Válka je (ekonomicky, možná pro někoho trochu cynicky) vyčerpávání zdrojů. Pokud vedle toho, co spotřebovává fronta, musíte ještě větší a větší množství těchto zdrojů vynakládat na prosté udržování mechanismů v chodu, je to nutně devastující pro systém. A zkracuje to čas, po který jste ten systém schopni udržovat alespoň relativně funkční.