Za rating si nic nekoupíme- to ví snad každý průměrně vzdělaný Čech. Ale když se při oznámení této informace očička pí min fin lesknou jako korálky, tak si někteří řeknou: to je šikovná ministryně, kdepak Stanjura...

Rak to proste je.

Autorka má samozřejmě pravdu, že rating nám sám o sobě žádné peníze nepůjčí. Stejně jako teploměr nám nesníží horečku. Z toho ovšem ještě neplyne, že je teploměr zbytečný – a podobně rating není konkurentem „skutečného trhu“, nýbrž jednou z informací, které skuteční investoři při oceňování dluhu používají. Poněkud zvláštní je také argumentovat pětiprocentním výnosem nových desetiletých dluhopisů a následně jím násobit celý státní dluh. To je trochu jako tvrdit, že protože dnes stojí nový byt deset milionů, všechny byty v Praze mají hodnotu deset milionů. Stát totiž většinu svého dluhu nefinancuje každý rok znovu za aktuální tržní sazbu, ale postupně refinancuje staré emise, z nichž řada vznikla za podstatně jiných podmínek.

Ještě odvážnější je vysvětlení, proč si Itálie, Belgie či Slovensko půjčují levněji. Tvrdit, že je to „primárně díky euru“ a že v konečném důsledku cenu italského dluhu určuje Německo jako „nejlepší ručitel“, je půvabně jednoduché, jenže finanční trhy bohužel tak jednoduché nejsou. Výnos italského dluhopisu není německá sazba plus automaticky přidělená přirážka za pizzu, dluh a špatné počasí. Do ceny vstupuje měnová politika ECB, očekávání sazeb a inflace, likvidita, nabídka dluhopisů, fiskální situace, riziková a termínová prémie a řada dalších faktorů. A z toho, že Enron či Lehman měli krátce před katastrofou vysoký rating, také nelze seriózně odvodit, že rating je k ničemu. Lze z toho odvodit pouze to, že rating není křišťálová koule.

Největší paradox textu spočívá v tom, že autorka upozorňuje na nebezpečí zjednodušování – a pak sama razantně zjednodušuje. Samotné konstatování, že „za rating si nic nekoupíme“, je sice pěkná pointa, ale jako ekonomický argument je zhruba stejně přesvědčivé jako tvrdit, že za účetní závěrku si také nic nekoupíme.

Souhlasím s panem Urbanem. Proč potom takový rating existuje? Západní pohled na svět si potrpí na metriky, různé, zkreslené a metriky. A tyto indexy mají historickou tradici a mohou, nikoli nemusí v určitých oblastech pomoci. Třeba už jen v tom, jak se na naší zemičku odjinud kouká...a to samo o sobě není málo...

Pokud má členství v eurozóně z hlediska úroků vyšší hodnotu, než rating, pak je nám ten rating skutečně na pendrek.

Díky za článek. Mají na rating vliv i veřejné rozpočty municipalit? Protože ty jsou na rozdíl od státního ve výrazném přebytku. Ostatně paní ministryně již dala nepokrytě najevo, že obce a kraje málo utrácí, tak bych se ani nedivil, kdyby jim nejakými zákony ty částky prostě ukradla. Nabízí se třebas celá daň z nemovitého majetku. Hezký den

Přiznám se, že nemám naprosto tušení, nakolik jednotlivé agentury mají postavené svoje modely vůči celku veřejných rozpočtů a nakolik vůči státu. Jelikož ale ten rating hovoří o vládních bondech, tedy o tom, jak je vláda schopna splácet v čase a objemu dluh, tak hlavní váha by měla být na vládním dluhu.

Že ho vylepšují ostatní veřejné instituce, to je pěkné, ale vládu to přímo nezlepšuje.

Kdyby ho zhoršovaly (což u nás není) byl by to problém a rating by to jistě měl vzít v potaz, protože vláda je za veřejný sektor finálním ručitelem. Přinejmenším tedy za její instituce, u obcí a krajů je to trochu jinak.

Utrácení a přebytky obcí - nu, samozřejmě ty volné prostředky obcí jsou pro vládu určitě lákadlo, to by byly pro každou. Už třeba jenom tím, že pokud by byly uložené u centrální banky, mohla by vláda ušetřit na emisích krátkých papírů, tedy pokladničních poukázek, protože by asi mohla v nějaké míře tyto peníze průběžně používat, což by asi bylo levnější než SPP.

Nemovitostní daň je jediná daň, která je příjmem obcí mimo RUD a jeho pravidla. U nás se trochu nešťastně jmenuje daň z nemovitostí, ale ve skutečnosti je to obecní daň, tedy příspěvek vlastníků k fungování obce. Je to složitá problematika, ale skutečně si nemyslím, že by měl někdo odvahu v této věci výrazněji změnit poměry ať takovým nebo onakým směrem.

Teoreticky si umím představit, že by stát změnil nemovitostní daň, tedy zvýšil nějak výrazně rozpětí koeficientů a podobně, takže by "otevřel" obcím možnost tyto příjmy nějak výrazně změnit. Pak by mohl sáhnout do RUD a obcím pomocí rozpočítávaných daní snížit příjem, nasměrovat ho státu s tím, že si to obce mohou vybrat na nemovitostech.

Takže by vlastně zvýšil svoje daňové příjmy, ale s tím, že by ten konkrétní nepopulární krok musely udělat obce, protože jinak by to šlo na jejich úkor.

Celkový hrubý státní dluh Německa (vládních institucí) činí přibližně 2,84 bilionu eur (cca 63,5 % HDP).Jinými slovy až Německo bude mít dluh 80% HDP a USA 145% HDP, my budeme mít třeba 57% HDP. Dluhy se buď škrnout nebo odsunou do nekonečna. Pokud to zrkrachuje bude opět socialismu, kdo se z tohohle hroutí je prvotřídní zoufalec a může to rovnou ...

paní asi ráda nakupuje, ale že jako ekonomka neví, že dostaneme příznivější úroky, na kterých tím pádem ušetříme ...

Nic si nekoupíme ani za fialovské hodnoty a pevné zakotvení na Západě.

Přesto takové střípky dělají z ČR dobrou adresu. Snad hlavně pro investory a nadané Čechy než pro připrchlíky z rozvojového světa.