Euro, koruna nebo chechták?

Pár lidí mi psalo, jestli bych se vyjádřila k dalšímu kolu sporu o zavedení nebo nezavedení eura. Popravdě, nebaví mne to. Fakta jsou stále stejná. Ale stojí za to zmínit několik věcí, které obvykle v oněch debatách nezaznívají.

Nebo, pokud zaznívají, tak ve zmateném kontextu, pokrouceně nebo jinak znehodnoceně.

První. Spor euro nebo koruna není nijak zvláště podstatný. Kvalitně spravovaná země s odolnými institucemi může dosahovat i v „obchodním obklíčení eurem“ dobrých výsledků s vlastní měnou (příkladem budiž Polsko) i s eurem (Pobaltí). Špatně spravovaná země s neodpovědnými a rozhazovačnými politiky, s korupcí a s nízkou vymahatelností práva bude dosahovat špatných výsledků stejně s eurem (viz Slovensko), jako s vlastní měnou (viz Maďarsko). Z toho plyne závěr, že podstatnější než měna je kvalita správy země, kvalita tržního a podnikatelského prostředí. Tím by měla začít jakákoliv debata na toto téma.

Druhá věc. Euro nikoho nespasí, ale ani koruna nikoho nespasí. Měna je nástroj, prostředí. Nic více. Samozřejmě ani nic méně, takže musí být v našem světě fiat měn dobře a odpovědně spravovaná. Ale takto spravované jsou (jakkoliv bychom mohli konkrétní kroky diskutovat) euro i koruna.

Třetí. Měna nesouvisí se suverenitou. Vůbec, naprosto, ani trochu. Nizozemsku nebo Portugalsku společná měna na jejich suverenitě neubrala. Kdo má pocit, že měna (jako taková) posiluje národ a jeho hrdost, měl by vyhledat odbornou pomoc. Ale stejně tak žádnou hrdost v normálním člověku nemůže vyvolat euro. Oboje jsou jenom peníze, nástroj směny, klidně řekněme specifické zboží, ale předmět hrdosti? To jako opravdu?

Čtvrtá věc. Proboha, nechme už pověsti o potřebě vlastní kurzové politiky jako hospodářské páky, kdy jakýsi geniální centrální plánovač řídí kurz vlastní měny tak, aby elegantně vyrovnával případné potíže obchodní či platební bilance nebo napomáhal ekonomickému růstu a podobně. To úplně bolí poslouchat. Ano, řízení kurzu ze strany centrální banky (třeba intervencemi nebo devalvací, jakkoliv je to v našem globálním měnovém systému problematické) skutečně může napomoci růstu. Může také jít naopak o protiinflační krok (posílení měny vede ke zlevnění dovozů). Ale vždycky existují náklady, které je nakonec třeba zaplatit. Inflace 2021-2023 je toho důkazem. Tam se nenastřádal jenom problém extrémních kovidových fiskálních schodků, ale také strukturální zamrzlost vyvolaná dlouhým obdobím kurzového závazku České národní banky (tedy držení nižšího kurzu, který pomáhal exportérům a prodražoval zahraniční zboží, čímž otevíral domácí trh pro místní produkci – ale za cenu zpomalení restrukturalizace ekonomiky). Závěr: Neexistuje nic jako skvělá kurzová politika. Jediná skutečná opravdu dobrá kurzová politika je ponechat kurz trhu. Ať je to euro nebo koruna, to je vedlejší.

Navazující argument o mnohosti ekonomik uvnitř eurozóny, přičemž by každé z nich vyhovoval vlastní kurz (a vlastní klíčové sazby), je jediná relavantní ekonomická námitka proti euru. To je přesně ta diskuse, kde bylo vše desetkrát řečeno a nechci ji opakovat. Takže poznamenám jenom to, že nejsou relevantní příznaky, že by to dělalo opravdové potíže. Jednotlivé ekonomiky dosahují velmi odlišných temp růstu produktu, růstu mezd i růstu cen, mají diametrálně odlišné struktury hospodářství (třeba podíl průmysl - služby), přesto nevyvolává společná měna zásadní nerovnováhy.

Pátý bod. Nejhorší důvod pro přijetí eura je levnější dluh. Občas se to objevuje, že s eurem by naše náklady na obsluhu dluhu byly podstatně menší. Je to nesporně pravda. Půjčujeme si dráže než Slovensko, přitom máme u všech podstatných agentur o dva i tři stupně lepší rating. Nás nyní nový desetiletý dluh stojí skoro pět procent ročně. Kdybychom měli euro, byli bychom třeba na 3,3 procenta. A jistě, při našem dluhu téměř čtyři biliony takový rozdíl znamená skutečně hodně peněz. Jenže snadné a levné půjčování je pro nezodpovědné vlády lákadlo, kterému neumějí odolat. Přesně takto se do největšího průšvihu dostalo Řecko (a také Portugalsko a další). Ne, ne. Poučení zní: Neřešme, jak si levněji půjčit, raději řešme, jak si nepůjčovat.

Šestá poznámka. Hlavně pusťme z hlavy vložení koruny do Ústavy. To už tam můžeme dát zákaz nošení ponožek do sandálů. Nebo povinnost používat deodorant v hromadné dopravě (což tedy není od věci). Je vhodné se kouknout do zrcadla a přiznat si, že koruna je malá, z globálního pohledu absolutně bezvýznamná měna. Ústava je o nastavení systému a základních právech. Ten rozpor je snad jasný.

Sedmá položka. Už nikdy by nikdo neměl použít argumentaci „korunou platili naši předci, nenechme si ji vzít“. Je to jenom prázdný pseudokonzervativní nesmysl. Před korunou naši předci platili zlatkou, krejcary, tolary či groši. V době největší územní expanze českého království za obou Přemyslů Otakarů to byly brakteáty. Dozadu bychom mohli jít ještě na denáry a statéry. Úplně nejvíce konzervativní by byly mušličky a kousky jantaru. A absolutním vrcholem podobného primitivního konzervatismu by byla směna dvou liščích kožek za jednu medvědí.

Osmá záležitost. Další absurdní argument je, že přechod na euro zaviní inflaci. Jistě, démon zaokrouhlování nahoru vyvolá něco strašlivého – jednorázovou inflační tsunami velikosti jedné nebo dvou desetin procentního bodu (příkladem budiž Chorvatsko, děsivé zprávy, strašné vize, a když se to sečetlo a spočítalo, nestálo to vlastně ani za řeč). Nechme už toho, i kdyby byl dopad zavedení eura jeden celý procentní bod, tak je tento argument prázdný jako sud na Sahaře.

Devět. Já snáším názorové omyly, ale nemám ráda lži vycucané z týden nemytého palce u nohy. Takže jednou provždy: Koruna nás opravdu, ale opravdu nikdy neuchránila před inflací. Od fyzického zavedení eura v lednu 2002 do současnosti byla inflace různorodá, avšak dlouhodobě na euru nižší než na koruně. Jistě, je to složitější příběh, ona také inflace v Německu a ve Francii mezi lety 2002 a 2026 byla odlišná, ale to nic nemění na elementární skutečnosti, že koruna nás nechrání před inflací. Je to navíc ještě přímočařejší. Ona by nás žádná měna v posledních 35 a ani v posledních 25 letech neuchránila před inflací, protože dorovnání cenových hladin je odvrácenou, ale naprosto přirozenou součástí dohánění vyspělých zemí v produktivitě práce a v reálných mzdách. Na okraj pro milovníky starých časů: I za komunistického režimu byla inflace a vůbec ne nějak úžasně nízká. Kdybychom to vzali od konce šedesátých let do pádu komunistického režimu, tak šlo o zhruba dvě až tři procenta ročně. A protože jsem fér, nepřipomínám nedávné výročí měnové reformy 1953.

A konečně desátá poznámka. Ne, opravdu neplatí, že euro by pomohlo jen při cestě za hranice. Přechod na euro by hodně pomohl podnikání, eliminoval by většinu kurzových rizik, zpřístupnil by zahraniční obchod většímu množství malých a středních firem i živnostníků, celkově by prospěl ekonomice snížením transakčních nákladů. Určitě by se jednalo o růstový impulz. Tak to prostě je.

Přes toto všechno se obávám, že doba na přijetí eura není a zřejmě docela dlouho nebude. Aby to celé mělo smysl, tak by opuštění koruny musela podporovat významná většina obyvatel země. A to zde není. Vidím naopak skepsi (neřeším, že jen z menší části oprávněnou, ono to není podstatné). Nic proti diskusi, nic proti opakovanému otevírání této věci. Osobně jsem například mírná příznivkyně eura, která ale dává velký důraz na bod jedna (viz úplně na začátku textu). Jenže zároveň akceptuji, že je koruna pro nějaké množství lidí, přičemž jde dlouhodobě o většinu občanů, věcí sentimentu a tradice. Že se jí většina nechce vzdát ani za cenu jistých ústupků v životní úrovni a komfortu.

Ale snažně prosím, nenahrazujme prosté a férové „chci korunu bez ohledu na realitu, protože ji mám rád/a“ jakýmisi absurdními argumenty pseudoekonomického střihu. Vážení odpůrci eura, on je totiž váš sentiment v pořádku, je to naprosto legitimní postoj k věci. Každý máme právo myslet a chovat se způsobem, který jinému může připadat iracionální.

Ještě jednou k tomu dodám něco, co mi z pozice vlažného fanouška společné měny připadá naprosto nejpodstatnější: Neexistuje skutečně validní a robustní argument proti euru. Existují mnohé dílčí argumenty pro euro. Ale v každém (naprosto v každém) myslitelném vesmíru je kvalita správy věcí veřejných pro životní úroveň a ekonomický růst daleko podstatnější než jestli se místní měna jmenuje euro, koruna nebo třeba chechták.