D1 bude dokončena! Už po 55 letech

Málo co ukazuje bezmoc českého státu tváří v tvář některým výzvám, jako zpráva o započetí stavby zbrusu nového úseku dálnice mezi Přerovem a Říkovicemi. Je to unikátní chvíle. Po 55 letech je šance, že D1 bude kompletní.

Těch 55 let ukazuje, že československý a nyní český stát má prostě určité podivuhodné problémy navzdory zřízení, navzdory politickému systému a navzdory tomu, zda jsou u moci právě vlády pravicové neb levicové. Čili: Ať vládne Petr nebo Pavel, ať to řídí Jakeš nebo Havel, dálnice nám nejdou, nejdou a ještě jednou nejdou. Je to jakési mystické prokletí naší země, kterého nejsme schopni se zbavit.

Pětapadesát let horečnatého úsilí a litrů potu (ani ne tak dělníků, jako především úředníků, ve skutečnosti se zase tolik nestavělo) bylo vynaloženo a prolito kvůli celým nekonečným 377 kilometrům. Ano, jsou to celosvětově zřejmě unikátní čísla.

A to je ještě s těmi 55 lety uváděnými v novinách možné polemizovat. Protože ono je to 55 let od začátku stavby v roce 1967 do nynějška. Jenže stavba posledního úseku potrvá tři roky, to bychom se dostali na 58. A jestli do toho přes soud „hodí někdo vidle“ a dosáhne zrušení stavebního povolení (to jsme tady měli mnohokrát), tak to určitě dotáhneme až na krásnou kulatou šedesátku.

Rádio Jerevan pokračuje v hlášení. Ani těch 377 kilometrů zatím není úplně pravda. To je délka včetně úseku, který se začal stavět. Reálně má D1 v současnosti nějakých 367 kilometrů.

Takže 55 let na 367 kilometrů a když Bůh, soud a Děti Země dají, tak 58 let na 377 kilometrů.

Těžko najít slušnou větu, kterou by se ta čísla dala okomentovat.

Abych pravdu řekla, nevím tak úplně, co je podstatou toho prokletí, které v naší zemi (a teď bez ironie plné schopných, šikovných a pracovitých lidí) vede k tomu, že v oblasti dálnic (a železnic) jsme tak neuvěřitelní neumětelové.

Obvykle se říká, že za to mohou zákony, že jsou špatné a například neumožňují pořádně stavět liniové stavby. To je dost podivuhodné vysvětlení. Před rokem 1989 si s tím hlavu nikdo nedělal a stejně se stavělo tragicky pomalu či přesněji většinou vůbec. A za posledních 30 a kousek let si nepamatuji vládu, která by neslibovala revizi stavebních zákonů a předpisů, aby to šlo rychleji. V mnoha případech to však po změnách šlo ještě pomaleji. Také se neustále měnily podmínky vyvlastnění, zjednodušoval se povolovací proces, máme zákon už skoro na všechno.

Ani už snad nebudu připomínat cimrmanovský let vzducholodí. Jak známo stroj odstartoval nedaleko Stuttgartu a měl namířeno do Bruselu. Avšak vlivem silného protivětru nechali cestovatelé brzy Stuttgart daleko před sebou a po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy.

Tak zhruba tímto způsobem zlepšujeme stavební zákonodárství.

Nechci být nespravedlivá. Asi se to celkově postupně mění nakonec k lepšímu, ale k nějakému skokovému zlepšení nedošlo nikdy. Takže: Nemůže to být celé tím, že ty zákony možná skutečně nejsou dokonalé, ale ona neschopnost jimi není způsobena, jen se na legislativu vymlouváme?

Nebudu tvrdit, že vím, jak to bylo a že znám řešení.

Když se na věc podívám prizmatem Occamovy břitvy, pak vidím na jednom časovém konci i na druhém časovém konci jeden společný prvek. Struktura českého stavebního průmyslu je přes všechny privatizace a změny nikoliv snad stejná, ale hodně podobná. Na klíčových postech (v privátu i státu), jakkoliv to zní neuvěřitelně, jsou také stále stejní lidé nebo v některých případech rody. Přesouvají se z privátu do eráru, z eráru do privátu. Co se však mění velmi často, to jsou naopak ministři, to asi koncepčnosti změn také nepřispěje.

Je to hodně zjednodušené, ale toto mi z toho vychází: Tam, kde objednatelem jsou soukromí investoři, byla situace alespoň nějak napravena jejich působením a jejich schopnostmi, Tam, kde je investorem stát, možná prostě nemohlo ke změně dojít. Pak ale platí: Pokud stavíme draze, nutně stavíme méně.

Netvrdím, že to je plné vysvětlení. Pokud se však mýlím a vysvětlení nesedí, tak proč nám bude 377 kilometrů D1 trvat 58 let? Má někdo nápad?