Co nám válka s Íránem říká o BRICS+

Existují nějací lidé, ve skutečnosti nemyslím, že by jich bylo nějak moc, kteří skálopevně věří, že sdružení BRICS+ je budoucí nejsilnější propojení různých zemí světa. Íránský konflikt jim dává vcelku jasnou odpověď, že nikoliv.

Nyní se ukazuje, co většina (přinejmenším většina ekonomů) říká již dávno a nemá na tom žádný důvod něco měnit. BRICS+, bez ohledu na nespornou velikost a v některých případech i mocnou lidnatost svých „členů“, je jenom a pouze marketingový tah, skořápka, ve které uvnitř není vůbec nic.

Představme si nějaké společenství států, které má snad i nemalé ambice, které chce ekonomicky i politicky spolupracovat, jenže jeden z členů bombarduje jiného člena, posílá mu rakety na hlavní město nebo na klíčovou infrastrukturu a vyhrožuje mu pekelným ohněm. Že je to divné? Nesporně. Přesně to dělá Írán (člen 1) Spojeným arabským emirátům (člen 2) a Saúdské Arábii (člen 3). A pak si mají hospodářští ministři těchto zemí sednout k jednomu stolu a diskutovat problematiku cel nebo harmonizace obchodních pravidel? No, nevím, nevím, jak by to mělo fungovat…

BRIC byl původně společenství Brazílie, Ruské federace, Indie a Číny. Postupně přizvali ještě Jihoafrickou republiku (BRICS). A před necelými dvěma lety se přidaly zmíněné země Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Írán plus ještě Egypt, Etiopie a s mírným zpožděním Indonésie (čímž vznikl BRICS+). Ty zatím íránský režim nebombarduje, ale co není, to může být. Pozor by si měly dát i země „partnerské“. Tedy Bělorusko, Bolívie, Kazachstán, Kuba, Malajsie, Thajsko, Uganda, Uzbekistán a Nigérie. Kdo ví, co je čeká.

Ale vážněji.

Rozhodnutí Íránu zatáhnout do své války s USA a Izraelem celý region je samozřejmě z pohledu evropského pozorovatele absurdní, z pohledu íránského režimu jde o Protocol Apocalypse, o finální část hry, kde se rozhoduje mezi přežít nebo nepřežít, ale v tom případě alespoň zničit všechno okolo. Můžeme hledat paralelu se slavným „Neronovým rozkazem“ z půlky března 1945, kdy Adolf Hitler požadoval zničení veškeré infrastruktury na německých územích, ze kterých ustoupí jeho armády. Což je jistě zajímavé, nicméně zase ne tak podstatné pro naše téma. A tím je především nový pohled na BRICS, kterému tak jeden z členů (před dvěma lety vítaný s fanfárami) v principu říká, že tato organizace pro něj není nijak podstatná, že jeho členství nemělo jiný obsah, než jenom a pouze gesto. Holá pravda zní: Pro Írán není rozdíl mezi Katarem a Spojenými arabskými emiráty, protože pro něj není rozdíl mezi nečlenskou zemí BRICS a členskou zemí BRICS.

Tím jsme u toho, co přesně je problém BRICS. Přes všechnu impozantnost zakreslení členů této organizace na mapě (což vskutku působí mohutně, zvláště při Mercatorově zobrazení), je to celé jenom a pouze gesto.

V uplynulých letech (a zvláště po rozšíření BRICS v roce 2024 na BRICS+) jsme mohli číst mnoho úvah, jak rychle rostoucí ekonomiky „převálcují“ (pod vedením Číny a Ruska) „zahnívající západní společnosti“. Mohli jsme si také vychutnat věštby o tom, jak přijdou s vlastní „zlatou“ měnou, jak ovládnou veškeré důležité surovinové zdroje, jak se dohodnou na zóně volného obchodu, překreslí ekonomické mapy a tak dále, a tak dále. Bylo toho hodně, a pokud těmto podivuhodným vizím někdo ve vyspělých zemích uvěřil, byl zralý na upadnutí do tenat depresí. Protože společným znakem bylo, že „Západ končí“.

Nu, tak teď jsme doslova na talíři dostali informaci, že ono to s tou spoluprací nebude tak jednoduché. BRICS+ byl, je a nesporně mnoho let také bude jen nezávazný diskusní klub zemí s divnými režimy, které by chtěly vládnout světu (a které by to možná i dokázaly, kdyby byly efektivnější a schopné spolupráce), ale které ve skutečnosti nemají ani sobě navzájem, a již vůbec ne ostatním, příliš co nabídnout.

Jak se píše na konspirativních webech: Šach, mat!