2026: Máme se těšit? Máme se bát?

Je začínající rok 2026 rokem, na který se máme těšit? Nebo rokem, ze kterého máme mít strach? Těžká otázka. Určitě u každého to je trochu jinak, každý má jiné priority a jiné zdroje obav. Ekonomicky však bude skoro jistě dobrý.

To říkám i přes skutečnost, že je tady opravdu velká hromada rizik. Samozřejmě skoro vždy platilo, že na naší zeměkouli bylo dost problémů, které se mohly vymknout kontrole a nadělat z optimistických předpovědí pesimistické jistoty. Připadá mi, třeba je to osobní pocit, nehádám se o to, že rok 2026 ale potenciálních skutečně velkých problémů nabízí obzvláště hodně a že u mnoha z nich stačí k vypuknutí katastrofy málo. Někdy i jen pověstný závan motýlích křídel. Namátkou:

Ruská agrese na Ukrajině a potenciální ruský útok na další sousedy, například Pobaltí. Vypuknutí další izraelsko-arabské nebo izraelsko-perské války. Útok Číny na Tchaj-wan. Útok USA na Venezuelu. Stagnace světové ekonomiky vlivem zmatené celní a celkově hospodářské politiky americké administrativy. Propad čínské ekonomiky jako startér rozsáhlé celosvětové stagnace… Ještě by se pár těch opravdu velkých rizik našlo. Jistě, mnoho lidí by o některých řeklo, že jsou to nesmysly a šíření strachu. Tak v podobných chvílích si vždy vzpomeňme na jednoho známého a nesporně v některých ohledech úspěšného českého prognostika, který 20. února 2022 tvrdil, že Rusko naprosto jistě nenapadne Ukrajinu, protože Vladimír Putin přece není blázen a to všechno, co se děje, to jsou jen hry. Skutečně vřele doporučuji vždycky, když dostaneme chuť bagatelizovat některé nebezpečí, zavřít oči a tuto příhodu si přehrát před očima.

Když se budu tvářit, že nic z toho, co je výše jen tak zlehka nahozeno, se nestane (což je naštěstí pořád ta pravděpodobnější verze), tak by světová ekonomika neměla dostat žádný neekonomický šok. V tom případě platí věta z prvního odstavce: Ekonomicky bude nastávající rok skoro jistě dobrý.

Můžeme se těšit na růst kolem tří procent HDP, možná i o trochu více. Na mírnou inflaci plus mínus někde nemnoho nad dvěma procenty. Občané to podpoří růstem konečné spotřeby u dvou procent, budou více nakupovat, protože se budou mít lépe. Což bude dáno tím, že reálné mzdy porostou o zhruba čtyři procenta. Trochu poklesnou úroky, protože národní banka sníží základní sazby z nynějších 3,50 někam na 3,00 nebo dokonce 2,75. Průmysl dosáhne mírného reálného růstu, nebude to moc, ale na růst dosáhne, stavebnictví bude pokračovat v růstu prudkém až trochu zběsilém, i když již trochu pomalejším než v roce 2025.

Co se může pokazit? Co se může pokazit venku je pojmenováno výše. Co se může pokazit doma?

Také všelicos, ale asi největší problém je schodek rozpočtu. Pokud bude naplánován příliš velký, tedy nějak výrazně větší, než je ten, se kterým pracovala minulá vláda, tak to by mohlo pokazit vcelku dost.

Je jednoduché proč. Vysoký proinflační fiskální schodek by donutil Českou národní banku zůstat u opatrné až protiinflační politiky měnové. Takže z potenciálu poklesu sazeb by nic nebylo. To by znamenalo určitě pomalejší růst. Vysoká konečná spotřeba vlády by tak ohrozila reálný růst mezd, protože by z růstu nominálního potenciálně více ukousnula inflace. Vyšší schodek by byl sice pravděpodobně distribuován občanům, především seniorům a zřejmě i dalším skupinám, to by podpořilo spotřebu, ale škody by byly daleko větší.

Namátkou: Mezinárodní trhy se na korunu nedívají nijak nadšeně, to je tradiční věc. Naše měna je malá, volatilní, sice podložená vcelku zdravou ekonomikou, ale to na trzích zase tolik lidí nezajímá. Vysoký schodek a další růst dluhu země bude znamenat skoro jistě zhoršení pozice vlády při jeho financování – a ta není příliš dobrá už od kovidu. Půjčujeme si pořád dráž a obsluha dluhu už nás stojí přes sto miliard korun ročně. Již nyní špatná situace by se mohla snadno ještě výrazně zhoršit.

Takže shrnuto. Máme před sebou ekonomicky dobrý rok. Jen to mohou pokazit průšvihy vnější nebo chyby vnitřní. Tak snad se obojího vyvarujeme.

Složitější příběh je výhled delší, na dva nebo tři roky dopředu. Tam nelze přehlédnout strukturální potíže české ekonomiky. Udržet nebo i zrychlit růst v roce 2026 bude vcelku snadné. Zopakovat takový výkon v roce 2027 a tím spíše v roce 2028, to už bude daleko složitější a těžší. Bez strukturálních reforem skoro nemožné. Pouhé vyčkávání stačit nebude.

To je však jiný příběh. Nyní Vám všem přeji Vám všem radostný, pokojný a úspěšný rok 2026. Máme velmi slušnou šanci, že přesně takový by mohl být.