Mám rád zdánlivě náhodné situace, které nás mají v životě něco naučit. Taky situace, kdy se v našem životě objeví nějaký člověk a přinese nám nějakou informaci, zprávu, něco pro nás důležitého.
Nedávno jsem se potkal s člověkem, který mi ne náhodou přinesl zprávu o jednom slově, které mi přišlo tak úžasné, že se o něj s vámi chci podělit. To slovo je každoden a slouží k tomu, aby popsalo náš všední, obyčejný den, naše každodenní fungování.
Každoden je něco, co děláme každý den opakovaně, a taky to může být něco, co se po čase stane dost nudnou záležitostí. Je to takový ten pro většinu lidí klasický den, kdy se ráno probudíme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, jedeme do práce, tam pracujeme, jdeme na oběd, pokračujeme v práci, odpoledne přijdeme domů, pohrajeme si s dětmi, navečeříme se a jdeme spát.
Pokud v našem životě zapomeneme na to, že je tam jedna velmi důležitá věc – vize, nějaký náš záměr, cíl, nějaké naše směřování, tak se může stát, že se v každodni ztratíme tak, že se v něm točíme jako v bludišti. Zkrátka zapomeneme, že mimo to kolo každodne je ještě něco mnohem většího.
Jestliže nemáme vizi, chybí nám i energie k tomu, abychom každodnem šli. Když nám chybí vize, která je mimo každoden, tak nám chybí schopnost vidět, kam jdeme, chybí nám schopnost vidět někam za obzor. Nemusíme vidět úplně donekonečna a úplně všechno, ale potřebujeme vidět aspoň nějakou další část, která nás přitahuje, baví, vzrušuje, kterou bychom chtěli dělat, kam bychom se chtěli přiblížit.
Ve chvíli, kdy uděláme první krok k naší vizi, tak se o něco přiblížíme a ukáže se nový obzor, nová situace, objeví se nový člověk a můžeme pokročit dál. Pokud však zapomeneme, kam směřujeme, jaká je naše vize, chybí nám tahle energie.
Všichni potřebujeme v životě vizi. Pokud ji nemáme, pak nám chybí v životě něco, čemu říkáme naplnění, taky něco, čemu říkáme smysl. Jdeme životem a možná v tom každodni dosahujeme různých věcí, ale stále po něčem toužíme. A to, po čem toužíme, je rozpoznat, že neexistuje jenom každoden, ale že za každým dnem je něco mnohem jiskřivějšího, že je tam něco, k čemu směřujeme a nemůžeme si pomoct, a je vlastně naším životním posláním to něco objevit a tohle hledání nikdy nevzdávat.
