Proč nepodepsat petici za vystoupení z EU? (III.)

Mezi euroskeptiky jsou dva druhy lidí. Jedni mají jasno v tom, že chtějí vystoupit a ti druzí si myslí, že by to nebylo nejlepším řešením. Většinou se mluví o narušení hospodářských a zahraničněpolitických zájmů apod., nicméně konstruktivní a reálně proveditelné řešení nikdo z nich většinou nenabízí. Ono čekat, až se nějaké takové řešení nabídne, je dosti nebezpečné, zvláště při stále rychlejším sjednocování EU. Čím větší je provázanost států v rámci unifikace Evropy, tím těžší je se z této husté a nepřehledné pavučiny vymanit, což by mělo být asi každému jasné. Čas tlačí!

   Takže co by s námi bylo, kdybychom vystoupili z EU? Čekala by nás hospodářská devastace, ekonomický kolaps, válka a hladomor?

1) Vnitřní trh – Věděli jste, že již před vstupem do EU jsme měli 90 procent našeho zahraničního obchodu s Evropskou unií? Existovaly jen minimální celní překážky, které vstupem vymizely úplně. Přibylo ale překážek daleko více v podobě produkčních kvót či výrobních norem, které rok od roku více podvazují nohy svobodnému trhu a tím přispívají ke stagnaci a nezaměstnanosti v EU. Pozor! Vnitřní trh není to samé co volný trh! Vnitřním trhem lze klidně nazvat bývalé RVHP.

   Po vystoupení nám možná nezbyde, než zůstat v tomto vnitřním trhu – Evropském Hospodářském Prostoru (EHP). V tomto prostoru lze zůstat i po vystoupení z EU neboť tato smlouva stojí mimo přístupové smlouvy.  Anebo bude záležet na schopnostech našich politiků, jaké vyjednají nejvýhodnější podmínky. Například Švýcarsko či Andora nejsou členy EHP, ale vyjednali si samostatné smlouvy o volném obchodu se zeměmi EU. I Chorvatsko nemělo doteď problém s obchodováním se zeměmi EU.

   Hlavní však je, že už nám EU nebude moci mluvit do 80% našich záležitostí, ale (pokud zůstaneme členy EHP) omezí se „pouze“ na záležitosti vnitřního trhu (tj. např. směrnice o správné oválnosti rajčat či zahnutí okurek). Po vystoupení z EU však také odpadne její pravomoc rozhodovat za nás v zásadních obchodních otázkách se zeměmi mimo EU, s nimiž budeme moci obchodovat již libovolně. Dále se staneme opět suverénním členem Světové Obchodní Organizace, která nás zároveň ochrání před případným šikanováním ze strany EU.

2) Volný pohyb – Tak jako EHP, tak i Schengen je pouze mezinárodní smlouva, kterou po vystoupení nemusíme vypovědět. Je však na zvážení, zda si za cenu volného pohybu necháme mluvit do oblasti justice a trestních věcí, nebo si zkrátka na hranicích počkáme. Schengen totiž zavdává EU nové důvody pro rozšiřování svých pravomocí. Vzniká tlak na centralizaci azylového, imigračního a trestního práva a vzniku celoevropských soudních a policejních institucí. Podobně je to i s eurem, které zase vyvolalo potřebu bankovní a fiskální unie.

    Navíc bychom měli přehled o nežádoucích osobách, které by se chtěly dostat do ČR, nebo bychom mohli efektivněji dostihnout zločince, kteří by chtěli utéct před spravedlností. Vrátila by se nám také zpět vízová politika a tak bychom mohli opět regulovat a kontrolovat vstup cizinců.

3) Bezpečnost – Na co je NATO, prosím pěkně? Proč do něj přispíváme, když bezpečnost zajišťuje EU? Alespoň to EU o sobě tvrdí. Však za to dostala i Nobelovku! EU však nemá žádné dohody o vojenské pomoci. Má ale ambice na vytvoření společné evropské armády, o níž sní už spoustu let např. pí Merkelová. Často lze zaslechnout i ambice na vytvoření společného policejního sboru a už vůbec se europeisté netají tím, že je třeba sjednotit justici. Není to však nic jiného, než zbytečné plýtvání penězi a další ztráta suverenity.

   Ihned po vystoupení bychom mohli zrušit povinné přimíchávání biopaliv (úspora cca 10 mld.), povinné vyrábění energie z obnovitelných zdrojů (úspora cca 30 mld.), povinnou minimální daň na benzín (10,-/L) či minimální výši DPH 15%, daň z uhlí, elektřiny a plynu (úspora 4 mld.), a spoustu dalších nařízení z pera nikým nevolených bohů z Bruselu.

   Získali bychom zpět náš vklad z evropské investiční banky (6 mld.), mohli bychom zrušit CLA uvalené EU na dovážené zboží a tím ušetřit 9 mld., přestaneme platit roční příspěvek 35 mld. do rozpočtu EU a ušetříme 20 mld. na kofinancování evropských projektů, zrušíme přerozdělovací úřady, kde bují korupce, atd.

   Jako svobodný a suverénní stát bychom mohli např. snížit daně a tak přilákat investory a zabránili i odchodu českých podnikatelů. Jako křižovatka Evropy bychom si za tranzit mohli nechat konečně řádně zaplatit. Nebudeme muset poslouchat EU při povinném přídělu imigrantů ze třetích zemí. Politici budou mít konečně více času na řešení důležitých problémů a neztrácet čas s nekonečnou implementací tisíců nařízení a směrnic z EU. Zkrátka bychom mohli opět volně dýchat.

   Když jsme vstupovali do EU, mysleli jsme, že vstupujeme do západní Evropy. Měla to být minimální mezinárodní organizace, která měla hlídat podmínky ekonomické soutěže a likvidovat státní subvence a nikoliv experiment, který postupně pomalu a plíživě vytváří centrální vládu celého kontinentu. Tato západní Evropa, která pro nás byla dříve tak lukrativní, bohužel už tehdy zapomínala, že Evropa v minulosti vždy prosperovala jedině díky tomu, že byla decentralizovaná! My, kteří jsme byli 40 let součástí jiného experimentu, bychom měli být o to více obezřetní. Toto už totiž není ten Západ, o kterém jsme po revoluci snili.