Flanelový král

Národ rozdělen ve dví a prezident republiky na dovolené. Čeho všeho jsme svědky? Pánové a dámy, držte si klobouky. Jedeme z kopce. Prezidentská kampaň začala!

Bylo úterý 27. ledna 2026, kdy na české politické scéně vybuchla pověstná bomba. Kdo ji odpálil? Prezident republiky Petr Pavel. Prezident republiky Petr Pavel uspořádal tiskovou konferenci. S třesoucím se hlasem a značně emočně pohnutý, oznámil celému národu, že čelí pokusu o vydírání ze strany ministra zahraničních věcí Petra Macinky. A to vše, kvůli již tolikrát mediálně lynčovanému Filipu Turkovi. Filipu Turkovi, kterého jak všichni víme, prezident republiky odmítl jmenovat členem nové české vlády. Nutno upozornit, že mnohé právní autority tvrdí, že trestný čin spáchán nebyl. Lze tedy jen souhlasit s tím, že komunikace ministra zahraničních věcí směrem k prezidentu republiky byla nevhodná.

Národ je rozdělen ve dví. Jedni tvrdí, že prezident republiky chrání demokratické principy našeho státu, které Filip Turek podle jejich názoru ohrožuje. Druzí tvrdí, že si prezident republiky přisvojuje pravomoci, které mu nepřísluší. A nerespektuje vůli parlamentní většiny, která vzešla ze svobodných demokratických voleb v říjnu 2025. Tento spor je čistě v rovině ústavního práva. A jediný, kdo nám teto spor může rozhodnout je Ústavní soud a to prostřednictvím kompetenční žaloby. Tu jak známo, předseda vlády odmítá. Nechce jít do otevřeného sporu s prezidentem republiky před Ústavním soudem.

Ministr zahraničních věcí Petr Macinka se rozhodl celý spor řešit poněkud nestandardně. Celou záležitost řešil prostřednictvím SMS zpráv, které zasílal Petru Kolářovi, „příteli po boku“ a poradci prezidenta republiky. Nutno podotknout, že Petr Kolář nedisponuje bezpečností prověrkou od NBÚ a tudíž nemá žádný pracovněprávní vztah s Kanceláří prezidenta republiky. A zde udělaly dle mého názoru chybu obě strany sporu. Ministr zahraničních věcí by měl celou záležitost řešit s prezidentem republiky osobně. Nikoliv přes „šedou eminenci“ na Pražském hradě. A prezident republiky? Ten dle mého mínění neměl pořádat emotivní tiskovou konferenci, na níž viditelně rozrušený obviní člena vlády z pokusu o vydírání a bez možnosti novinářských dotazů brífink ukončí a opustí republiku. Prezident republiky odpálil politickou bombu a odjel na dovolenou. To je dle mého názoru hrubá poltická chyba. Jak si myslím, že měl prezident republiky postupovat? Poté co obdržel SMS zprávy od ministra zahraničních věcí, měl Petr Pavel vyvolat jednání s premiérem a ministrem. Na tomto jednání za zavřenými dveřmi, měly zaznít veškeré výhrady, které hlava státu proti způsobu komunikace ministra Macinky má. A mělo být zdvořile požádáno, aby ministr takového jednání zanechal. Až poté měla přijít na řadu tisková konference. Bez emocí a za účasti všech aktérů. Postup byl však zcela opačný. A prezident republiky svým emotivním mediálním výstupem snížil vážnost sebe sama i prezidentského úřadu. A bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení odjel na zahraniční dovolenou.

Prezident republiky se již teď nemůže tvářit jako nadstranický prezident. Prezident se stal součástí poltického boje. Prezident se stal hlavní tváří opozičního tábora. Může být taková osoba prezidentem všech občanů? Tedy i těch, kteří podporují současnou vládu? Obávám se, že nikoliv. Dnes již nikdo nemůže pochybovat o tom, že prezident republiky zahájil svou kampaň za opětovné zvolení. V této kampani mu nemalou měrou pomáhá i občanský spolek Milion chvilek pro demokracii. Kde byl spolek v době, kdy se tu řešila kauza Dozimetr nebo kauza Bitcoin? Komu tento spolek fandí? Na čí straně stojí? Je nestranný? Odpovězte si sami. Prezidentská kampaň začala. A prezident zřejmě nestojí o hlasy voličů současné koalice. Prezident tedy již evidentně nestojí na straně všech občanů, ale jen na straně těch, kteří mají stejné vidění světa, jaké má on sám. A ti ostatní? Ti se mohou obávat, že jejich komunikace s Hradem bude zveřejněna na tiskových konferencích a bude jim vyhrožováno orgány činnými v trestním řízení. A proč? Protože tam, kde byla páteř teď zůstala jen guma, co o svých právech ustrašeně dumá. Tak se zpívá v jedné satirické písni, která reaguje na aktuální dění. Jak trefné,že? Kdo ví, jak to celé dopadne? To ukáže čas. A budou hlasy voličů opozice stačit Petru Pavlovi k opětovnému zvolení prezidentem republiky? To se dozvíme v lednu 2028. Do té doby nám náš „ Flanelový král“ připraví určitě mnoho dalších překvapení. Obávám se, že nebudou příjemná.

Milan Kic

V Mimoni 1. února 2026