Jizerské hory na sklonku babího léta

Létu už sice definitivně odzvonilo, ale já se alespoň prostřednictvím fotek z posledního víkendu měsíce září vracím do nazlátlého babího léta v Jizerských horách.

Východ slunce pod Ptačími kupamiSPK

Jizerské hory, kraj bukových lesů, osamělých skal, zurčících potůčků i bouřících vodopádů. Hory drsné i krásné zároveň se posledních 20 let mění k nepoznání. Ne vždy ale v dobrém. Kdysi holé hřbety kopců zarůstají smrkovými lesy, které protkávají asfaltové silničky zpřístupňující hory cykloturistům. Asfaltky  většinou vznikly ze starších panelových cest, které sloužily ke svážení dřeva z imisních kalamit. Bohužel se ale rozšiřují a zpevňují i obyčejné lesní cesty a pěší poutník se zdá v některých částech těchto krásných hor nevítán. Není příjemné šlapat s partou po krajnici, bez možnosti konverzace. I nohy z tvrdé země začnou bolet dřív. Jsou ale místa, kam zatím lobby cyklistů nezasáhla a terén tam silnicím nepřeje. třeba cesta přes Ptačí kupy a Holubník, či divoká údolí Štolpichů a Černého potoka. Díky za ně...

 Není škoda kolem těch krás jen projet na kole? Není škoda zhyzdit krásu Jizerských hor jednoúčelovými silnicemi? Nemám nic proti cyklistům, ale proč mají být v Jizerských horách ve výhodě oproti pěším poutníkům?