Úspěšně ničíme systém zevnitř. Jen dál a dokážeme jej celý zničit!

Každý z nás úspěšně ničí systém zevnitř. Pomalu jej rozkládá, s ostatními ničiteli přispívá k demolici, bezmezně se u toho mnohdy raduje a zažívá pocity sebeuspokojení a naplnění. V některých případech dokonce i blaženosti. Co nás vede k tomu ničit, co po mnohé roky fungovalo? A uvědomujete si, že jste součástí, ba hlavní příčinou toho, že systém bude zničen? Záleží jen na nás, jak rychle.

Pokud čekáte, že v dalších řádcích budu kritizovat současnou demokracii a politickou situaci, tak mne omluvte, ale to si nechám na jiné články.
V následujících řádcích budu totiž kritizovat sebe a všechny ostatní bytosti mně v ničení systému podobné. Ničením systému zevnitř jsem nemyslel pokleslou politickou kulturu, ani návrat do dob socialismu, kdy tím mnozí obhajovali svůj vstup. Dokonce jsem tím nemyslel ani škodiče v práci, kteří nám všem znepříjemňují život. 
Je to naprosto jednoduché. Ničiteli systému myslím nás samé a tím systémem naše tělo. Bylo toho už o tom sakra napsáno. Akorát, že já se o to vše kolem potravin a návyků a účinků zajímám až poslední rok…maximálně. Ze začátku pouze okrajově. Začalo to zděšením, že si výrobci dovolí nás obelhávat s masem. Pokračovalo pomalu bující hrůzou, co za chemikálie se dává do oblíbených limonád. A ničení systému pokračuje zjištěním, že výrobci prostě lžou a lhát budou. A jedy v potravinách se budou objevovat pořád, i když krásně schované a utajené. A proto tady musíme mít lidi, kteří nám to vysvětlí a podvody odhalí. Díky za ně.

Akorát, že co dál? Budeme si pomalu a jistě ničit jediný fungující systém, který je jen a  jen náš? Podřídíme likvidaci zdraví našim chutím a touhám po zážitcích? Asi ano. Nebo máme všichni tolik trpělivosti a odhodlání, abychom zamítli výrobcům naše oblíbené výrobky? Máme tolik trpělivosti, číst a kontrolovat etikety s našimi zápisky? Tak rád bych napsal, že ano! 

Jen když se podívám na sebe, tak jsem zvědav, jak dlouho mi vydrží odhodlání vše kontrolovat a snažit se rodinu zásobovat co možná nezávadnými potravinami. Akorát mi připadá, že na to bych musel mít svoji farmu, která by mi toto vše poskytla. I když pak bych stejně neměl zkušenosti pro přípravu a výrobu všeho co je třeba. Takže z farmy v tuto chvíli sešlo.
Budu tedy hledat specializované obchůdky a prodejce. Budu pečlivě kontrolovat co kupuji. Bude mne to stát spoustu času a peněz. Protože v dnešní době je levné všechno jiné, jen ne kvalita a zdraví.
Proč si nikdo třeba v roce 1986 nedovolil oblbovat spotřebitele tajným složením a chemií? Bylo to režimem? Ne! Myslím, že spíš lidmi. V dnešní honbě za ziskem, za nejmenšími náklady a za co největším prodejem, jsme vlastně obětí sami sebe. Smějeme se Americe, jak jsou tam tlustí, přitom u nás to není jiné. Proč se nesmějeme Asii, jak jsou tam pracovití? Asi díky tomu, jakou úměru máme mezi odpracovanými hodinami a vytvořenými hodnotami…

Tak k závěru bych asi napsal otřepanou frázi, že zdraví máme jenom jedno, nikdo nám jej nevrátí a měli bysme se o něj starat. K tomu bych ještě dodal jednu větu: „Výrobcům sra*ek je to u pr*ele.“