Přiznávám se!

Ano, jsem vinen. Jsem vinen nedodržením slibu. Myslel jsem, že to zvládnu dodržet a nebude to nijaký problém. Zdálo se to celkem jednoduché, vždyť by to měl zvládnout každý. Každý den jsem se s tím chtěl vypořádat a někdy s tím i doslova bojoval…A teď vidím, že to nebylo jednoduché a nemůžu to splnit. Suďte mne! A klidně i potom co dočtete zbytek textu.

Po prvním dnu nového roku jsem si řekl, že napíši každý den, po dobu třiceti dnů článek zde na blog. Nebylo to nijaké předsevzetí, prostě jsem si tu volbu určil sám. Registraci zde mám již nějakou dobu a ještě předtím jsem psal na parlamentní listy. Říkal jsem si, tedy, že není třeba články duplikovat jak tam tak zde a nechal to nějak v klidu plynout.
Akorát, že na parlamentních listech je velmi slabá zpětná reakce, jsou dle mne hlavně o politice a nemají takové renomé jako blog idnesu.
A z těchto důvodů vznikl můj vnitřní závazek psát sem. A také hned prvních třicet dní sem dám každý jediný den článek. Pokud jste je četli, případně ještě čtete tak děkuji. Minimálně polovina z nich je výkřikem, mnohdy i skoronesmyslem a to jen proto, abych si splnil kvótu mnou určenou. Holý a naprostý nesmysl, s kterým už nemíním každý den žít. Sám jsem si ověřil, že se mi nejvíce líbí texty, nad kterými jsem strávil více času přemýšlením, než pět minut. A nemusí to být vždy ty nejlepší, podle hodnocení vás, čtenářů. Každý máme svůj názor a líbí se nám něco jiného.

Proto na svůj slib rezignuji a i když jste o něm doteď neměli ani páru, tak jsem byl nucen přiznat barvu, jelikož pár lidí to přeci jen z mých úst slyšelo. A co je psáno, je dáno, ne?
Neznamená to, že bych sem přestal vkládat texty, ale rozhodně to nebude den za dnem. Myslím, že i ta kvalita z mého pohledu bude potom jiná. A díky, že to občas přečtete a přihodíte příspěvek do diskuse. Snažím se v ní vždy nějak reagovat a reaguju jako normálně. Takže klidně podrážděně, nebo nesouhlasně. Jsem jenom člověk, ne?

A vám všem ostatním „člověkům“ přeji pohodový víkend!