Nikdo nám nepomůže!

Lid usazený před kouzelnou krabičku, znechuceně komentující vše co je nudné, urážlivé, nechutné. Avšak pouze dle jeho měřítek. Dle měřítek dnešní společnosti, plně oddané komerčním médiím a mnohdy dost trapným zprávám. Podívejte se na ulici…ne večer v bedně, ale teď. Navštivte ordinaci…ne v telce, ale opravdu, třeba na preventivní prohlídku. Vyhoďte satelit a kabelovku! Chcete vědět proč? Čtěte.

Nebudu dnes psát o médiích a mém postoji k nim. To už jsem zaznamenal na parlamentních listech.
Budu psát o neschopnosti. Neschopnosti většiny z nás a bohužel i mnohdy mé. A nebojte, nebude to nijak dlouhé, je přeci sobota.

Když jsem byl mlád více než dnes, když jsem měl ještě dětskou fantazii, tak program v televizi byl důležitý pár hodin týdně. Většinou na Vegu, Magion, Večerníček a víkendová rána. Bylo pro mne svátkem dívat se jindy a třeba déle. Ne proto, že bych měl zákazy od rodičů. Prostě tam nic nedávali. Nic zajímavého pro dětskou a později chlapskou duši. Proto pracovala fantazie a věnovalo se hrám, které snad každý kolem mého věku prožil. Pamatujete? Sám nebo s kamarády jsem byl součástí jakékoliv fantazie, která šla realizovat. Poznával jsem přírodu kontaktně, ne jen z televize. Architekturu jsem zdokonaloval vlastní výrobou a ne jen dokumentem…

Jak jsou na tom naše děti teď? Jak jste na tom s našimi dětmi VY? Šedesát programů je málo. Seriály pohlcují realitu. Filmy s pokleslým humorem jsou na denním pořádku a střílení, mrtvoly i obnažené vagíny je možné shlédnout skoro kdykoliv a kdekoliv. Realita, kterou jsme si sami vybrali a pokračujeme v tom dále. Jsme konzumní, líní (někdo by řekl, že to je prokrastinace J ), bezohlední, neochotní řešit vše vážného. Proč a čím to je? Že by tou pohodou, kterou vidíme všude v televizi? Televize nám pohodu a klídek poskytuje možná tak v jednom případě z dvaceti. Jinak nás zavaluje násilím, smutkem, nenávistí, blbostí, závistí i mstou druhým. Přesně těmi vlastnostmi, které společnost pomalu přebírá.

A to se dostáváme k té neschopnosti. Neschopnosti mé a třeba i vaší. Nikdo nám s ní nepomůže! Té se musíme zbavit jen mi sami. Pojďme na to! Vykašleme se na desítky programů, vykašleme se na desítky informačních kanálů, kterými k nám proudí tisíce zbytečných informací. Zkusme překonat tu neschopnost se většiny toho zbavit a poskytnout našim dětem trochu normální život, než jen u počítače a televize.
Píši to naschvál i z pohledu na mne. Přiznávám, že touto neschopností trpím i já sám. Pomalu se ji celkem úspěšně zbavuji, ale jde to po moc malých kouscích. Sakra malých. Jedině snad potěší ta genetika. Ta genetika od našich předků (díky jim!!!!). Genetika, která velí mému synovi se sebrat od televize, nebo od mé farmy na facebooku, a jít si hrát. Hrát si s tou spoustou věcí, o kterých se nám mohlo jen zdát…A tady se klube další možná neschopnost…taky ji pomalu poznáváte? Co právě teď dělají vaše děti?