Milý Michale, i ty jsi vinen!

Opravdu! Je moc hezké, co jsi mi napsal, avšak zamysli se i Ty! Ať už mlád, nebo stár, máš svůj díl na mém stavu. Nechal jsi mne chybovat, aniž předtím padlo slovo varování. Viděl jsi mne v nejlepším světle na počátku všeho a pozdě jsi prohlédl. Ano, díl viny je i na Tvých bedrech!

Ať plnoletý nebo ne, uvědom si, kým a v čem vychováván jsem byl.
Při zrodu tleskal a veselil se celý národ můj. Všichni jste mi přáli a plni nadějí byli. Jak to tak již bývá. Jako čerství rodiče, neznalí okolností a svízelů jste mne chovali. Chvíli po zrození jste mne nechali násilím rozdělit a ještě tomu tleskali. Oči plné lehce nabitého bohatství a blahobytu jste měli zaslepené dlouhé roky! A mezitím mne pomalu obalamutili podvodníci, prospěcháři a jiná verbeš.
A opět jste tleskali a bouřlivě hájili každý toho svého! Bez pohledu vpravo, vlevo, kráčeli jste v šiku. Bez jakékoliv touhy a snahy se podílet na mé výchově a změně k obrazu lepších dnů a roků.

Jako již předchozí desítky let Vás mnoho radilo a vědělo řešení nejlépe…avšak k mým uším už se to nedostalo. Vždy ty rady zůstaly na místech, kde zrozeny byly. V pivnicích, restauracích a klubech. Proto mne stále mohli prospěcháři a podvodníci lákat sladkými slůvky. Však to znáte! Také jste mnohokrát naletěli. Tolikrát, že jsem si vždy říkal: „To už je naposledy…snad.“ A nebylo.
Přitom tolik schopných mezi Vámi je!

Symbolem dnešní doby jen jedno zájmeno jest. A to JÁ! Můj stav už velmi chatrný je a sám si pomoci nedokážu. Pevně obemknut smečkou vlků a jejich poskoků mohu křičet o pomoc.
Kdo mne však uslyší? A pokud ano, bude vás dost?

Tak nehaňte pouze a pozvedněte svou vlast. Protože nakonec by mohli vládnout diktátoři zas…


Zatím ještě Váš stát…