Když bílá není bílá.

A černá není černá. Většina z nás má tendenci vidět svět příliš jasně. Jasně bíle, nebo černě. Co je mezi tím nikoho nezajímá. Nikdo se o to nechce zajímat, a když náhodou přijde informace, která by bílou mohla změnit na černou, tak se k ní raději otočíme zády. Proč?

Co když nechceme vidět, že jsme neměli pravdu? Že naše domněnky a myšlení bylo mylné, případně úplně špatné? A safra, co na tom? Jsme jen lidi! Když mám na něco názor, držím se jej. Pokud mi však někdo je schopen poskytnout takové argumenty a informace, abych jej změnil, udělám to. Jednoduše proto, že jsem ty informace dříve neměl. Vždyť je to jednoduché. Nedávno jsem zde psal menší pojednání o možných budoucích ministrech. Svým komentářem jsem tam občas do někoho postrčil, o někom se vyjádřil neutrálně a dalšího třeba pochválil. A bylo mi zde vyčítáno, že hnidopiším…
A ejhle…jeden z mých komentářů byl ohledně titulu jednoho budoucího možného ministra a dnes o tom čtu celý článek. Tss, hnidopišští pisálci. Pokud budu měnit názor na dané politiky, tak pouze až mne přesvědčí argumenty a činy. A když to bude tak výrazné, určitě se o tom tady zmíním.
Stejně jako se vědci zmínili o tom, že Pluto už vlastně nesplňuje podmínky planety a tak jej ze seznamu lehce vyškrtli. Také měli a museli mít argumenty, které jim odborná veřejnost schválí.
Abychom však nebyli úplně daleko, tak názor člověka je dle mne utvářen zkušenostmi a informacemi, které daný člověk má a získá.

Tudíž je jasné, že nic nemůže být pouze černé a bílé. To je omíláno již několikrát. Máme velmi bohaté spektrum barev. Například broskvovou. Pro mne je to sice jen oranžová, nebo růžová (dle zralosti ovoce), ale vysvětlete to opačnému pohlaví. Pozoruji však, že máme tendenci vidět vše pouze jednoduše barevně. Ano, vzhledem k tomu, že bílá i černá jsou barvy tak jsem napsal jednoduše barevně. A můj názor, že vidíme jednoduše barevně mi může vyvrátit pouze dobrý a kvalitní argument a názor, který by mne přesvědčil o něčem jiném.


A o co mi vlastně jde? Lidé neumějí a nechtějí přiznat, že nemají, nebo neměli pravdu. Pak se z nich stávají nabubřelí, odulí a nemocní človíčci, kteří jsou zahleděni pouze sami do sebe. A co je pro mne v tuto chvíli, po shlédnutí tištěných a televizních zpráv, a po lehkém přemýšlení nejbolavější? Tito lidé uvedení v tomto odstavci nám pomalu, ale jistě začínají vládnout. Ryba hnije od hlavy.
A zase se mi chce zvracet.


Přeji pokud možno poklidný večer u barevných médií….